Kapitola 9.

0 0 0
                                    

Po proputění z nemocnice mě Dan pozval na první rande do čínské restaurace. Potom prý půjdeme někam. To je zatím překvapení, ale mám si vzít na sebe nějaké aty, tak si vezmu své jediné, co mám po ségře. Jsou ze saténu, mají světle modrou barvu, kolové a celkem i krátké. Jsou mi jen po kolena. Na to nejsem zvyklá. Kdy u tak jsem vdy nosila dlouhé aty, ale ádné u nemám, tak snad to bude stačit.
Po půl hodině připravování, jsem u byla připravená odejít. Obula jsem si boty a vyla před intr. Tam u na mě čekal Dan v tmavě modrém saku, bílou košilí a modrým motýlkem uvázaným na krku. Ahoj" pozdravila jsem a objala ho. Ahoj. Moc ti to sluí." Řekl a chytil mě za ruku. Děkuju" opověděla jsem a vydali jsme se na cestu. Restaurace nebyla daleko, take jsme tam doli během ani ne 10 minut. Byla skoro prázdná. li jsme si sednout do zadní části k oknům. Restaurace je v paneláku, tak jsme chtěli mít hezký výhled. Za chvilku k nám přila servírka a dala nám menu. něco k pití?" zeptala se usměvavá paní. Já si dám pomerančový dus. Co si dá ty?" zeptal se mě Dan. Já si dám to vaše mojito."odpověděla jsem. Servírka si ve zapsala a odela. Co si dáme k večeři?" zeptal se mě Dan. To nevím, ale dala bych si něco typicky čínského." Podívala jsem se na něj a hned jsme oba věděli co si dát. Ty ví, na co myslím, viď?" zeptal se mě Dan. Kývla jsem na to a naráz jsme vykřikli: Sushi!" Najednou se na nás vichni otočili. Je pardon." Omluvila jsem se.
Potom přila servírka a řekla: Tak u máte vybráno?" Ano." Odpověděl Dan a dal jí ty listy s menu. Dáme si to sushi s okurkou, lososem a avokádem." Paní na to jen kývla a odela. Neměli jsme tak křičet. Kdo ví, co si ti lidé o nás teď myslí." Uchechtla jsem se. To jo, ale tak..." odmlčel se s úsměvem na tváři. Najednou mu ale úsměv klesl: Musím ti něco říct, ale slib mi, že to nikomu neřekneš." Chytil mi ruku a díval se mi do očí. Dobře." Nervózním tónem jsem mu odpověděla. „Nikomu jsem to neřekl, ani svým rodičům, takže ti tím chci i říct, že ti hodně věřím." No.. dobře. Povídej." Upravila jsem si spadlé ramínko. Víš, to co jsem ti tehdy řekl na té skalce byla pravda. Jsem démon" řekl nervózně. Já se je narovnala a on se na mě s lítostí podíval a dodal: Nejsem si jistý jestli démon nebo bůh... chtěl bych to zjistit ale nevím jak. Navíc bych potřeboval to tetování ale to máš ty." Než jsem cokoliv na to stihla říct, přila servírka se dvěma tácy plných sushi. Byly tam i dvě omáčky k tomu. Jedna pálivá a druhá byla sojovka. Dobrou chuť." Řekli jsme naráz a pustili se do jídla. Musela jsem Dana naučit jak se drží čínské hůlky protože mu pořád vypadávaly z ruky.
Po večeři jsme li zaplatit. Budeme platit kartou." Řekl Dan. dobře... a bude to 580 korun." Odpověděla servírka. Dan si vytáhl peněenku a přiložil kartu k pokladně. Potom co se ozvalo tiché pípnutí, zandal si kartu s peněženkou, vzal mě za ruku a odešli jsme. Kam to vlastně jdeme?" Zeptala jsem se jakmile jsme vyšli z budovy. Ukázal na jeden sál pro plesy a bály, kde se zrovna svítilo. Vidíš ten prosklený dům? Tak dnes je tam ples. Chtěl jsem tě tam vzít, protože jsou tam celkem klidný lidi a velký prostor." Usmál se na mě a před vchodem se zastavil. Kde jen mám ty lístky?" Prohledával vechny kapsy. Našel je až v té poslední. Tady jsou!" Ulevil si. Podal je pánovi co hlídal sál. Ten si lístky vzal a jen nám na ruku obtiskl razítko. Příjemnou zábavu." Popřál nám. My samozřejmě poděkovali. Nechce si zatančit?" Zeptala jsem se Dana. Můeme... teď je zrovna plouák. To je jediný co umím tančit." Zasmál se. Klid, já u taky nic jiného neumím." Tančili jsme 3 kola. Pak začaly být písničky trochu rychlejí, tak jsme si li oddychnout. chce něco k pití?" Zeptal se mě Dan. Já s vyčerpáním jen kýval hlavou. Zael tedy do baru a já si la sednout.
Z pohledu Dana:
Jdu do baru koupit nějaké občerstvení. dobrý den, dvakrát jablečný dus emmm..." poohlédl jsem se po Bětce kde sedí, na trojku." jetě něco?" Zeptal se barman. Ne ne platit budu hned a hotově." dobře tak je to 82 korun"
Z pohledu Bětky:
Vidím jak si tam povídá s barmanem. Je tak hodný. Zamilovaně jsem na chvilku zavřela oči. To jsem ale neměla dělat. Najednou cítím jak mě někdo chytil kolem krku na pusu mi přimáčkl nějaký kapesník. Naučila jsem se rychle zareagovat a tak jsem zadržela dech. Zahrála jsem jako že jsem omdlela a skočili mi na to. Najednou cítím jak mě berou na záda a snaží se semnou utéct. Pak ale mě hodí na zem a hodně jsem se praštila do hlavy.

Láska s ďáblemKde žijí příběhy. Začni objevovat