Láska s ďáblem

Kapitola 10.

Mezitím Dan:
Doplatil jsem a jdu si sednout. Najednou vidím jak někdo chytl Bětku kolem krku a přitiskl ji kapesník k ústům. Ona omdlela, a tak jsem se rozběhl jí na pomoc. Než jsem tam doběhl tak ji vzali na záda a tak mi nezbylo nic jiného než po tom člověku skočit. Nečekal jsem že ji upustí. Ona se pratila do hlavy o roh stěny. S jedním chlapem jsem se začal prát. Pomocí schopností jsem ho dokázal lehce porazit. Mezitím ale ten druhý vzal Bětku na záda a utekl s ní. Běžel jsem za ním, ale po chvilce jsem je ztratil.
Z Bětky pohledu:
Jsem mrtvá? Nebo zrovna umírám? Všechno mě bolí ale zároveň ne. Doufám že mě Dan přijde zachránit. Bojím se co se semnou stane.
Po chvilce jsem se konečně probudila. Byla jsem přivázaná k židli uprostřed temné místnosti. Ruce spojené k sobě a přivázané k opěrce židle, nohy jednotlivě přivázané k nohám od židle. Vidím sotva na krok. V tu chvíli se ale rozsvítilo. Tohle místo mi něco připomíná. No jo! To je stará tělocvična ze základky. Co ale dělám takhle daleko? A proč jsou tady stoly a židle?" Pomyslela jsem si. Ale, ale , ale. Cítíš se tu pohodlně?" Zavolal poměrně známý hlas a zachechtal se. Chvíli jsem přemýlela a pak mě to trklo. Alfo?! Co tady děláš?" S podivením jsem sebou cukla. „co myslíš? Od té doby co jsi se semnou rozešla, jsem tě pronásledoval." Už mu byl vidět celý obličej a pomalu se přiblioval. „Proč se mi vichni snaží něco udělat?" Zašeptala jsem. „Přišel jsem si pro odplatu a taky mě zajímá ten tvůj nový přítel. Prý má nějaké tajemství. Povíš mi ho?" Najednou jsem zahlédla nůž v jeho ruce. „nemohu ho přece zradit. Slíbila jsem že jeho tajemství nevyzradím." Řekla jsem si pro sebe. „Takže budeš mlčet?" Už byl úplně u mě a přimáčkl mi nůž na krk, „to není dobrá volba." Lehce se pousmál. „něco ti řeknu a ty mi na to za oplátku řekneš jeho tajemství." Poodešel kousíček dál. „víš proč se ti stalo tolik nepříjemných incidentů?" Zkoušel při tom ostrost svého nože. Já na to jen zavrtěla. „heh... vechny ty akce jsem naplánoval já. Chtěl jsem se s tebou dát zase dohromady. Myslel jsem že tě při tom zachrání ale vždy se tam objevil ten tvůj přítel. Pak už jsem se naštval a naplánoval tohle přepadení. Tak a teď vyklop jaké má tajemství!" Zvýšil najednou hlas. „J-já..." odmlčela jsem se, „nikdy!" Zařvala jsem a praštila ho hlavou do krku protože byl celkem blízko, tak jsem to zkusila. On se začal dusit. Najednou si jen odkašlal a byl v pohodě jako by se nic nestalo. Tím pádem mi nedáváš na výběr!" Vzal ten svůj nůž a bodl mi ho do stehna. „Aaa!" Zakřičela jsem na celou tělocvičnu. „tak už něco řekneš?!" Se zlomyslným výrazem v očích na mě zakřičel. Nic jsem neříkala a pak mu došla trpělivost. Začal pomálu točit nožem v mém levém stehni. Já se snaila nekřičet, ale byla to až moc velká bolest. Znovu jsem zakřičela. Pak vytáhl nůž a přitiskl ho k mé pravé ruce. Tak?! Co bude?!" Pomálu začal tlačit do nože. Viděla jsem jak mi pomálu rozřezává paži. Začal se mi zrychlovat dech. Nevěděla jsem co mám dělat. Snažila jsem se povolit uzle na rukou, ale byly moc utažené. Najednou přišel nějaký chlap ze dveří a šeptal Alfě něco do ucha. Alfa mi tedy na chvíli přestal vrážet nůž do ruky. Jakmile chlap odběhl pryč, rozřízl provazy. Měla jsem konečně ruce volné. Čapnul mě za vlasy a řekl: „Dávám ti šanci do zítřka. Pak už tě šetřit nebudu. A teď pojď! Spát budeš vedle na žíněnce." zavedl mě do gymnastického sálu, kde nebylo nic jiného, než jedna žíněnka a malé okno, kterým by neprolezlo ani dítě. „Tady si lehni a jdi spát!" nakázal mi Alfa. Zítra ráno se tě zeptám znovu a jestli mi znovu neodpovíš, dopadne to fatálně." zabouchl za sebou dveře a zamkl je. Chvilku si tam něco šuškali ale rozuměla jsem jen slovo neotevírat. Nezbylo mi nic jiného než jít spát. hodně mě ale bolelo to stehno a trochu i ta ruka. Roztrhla jsem si tedy kousek spodničky abych mohla stehno něčím zavázat. Krev byla najednou úplně všude. S bolestí jsem naříkala. Snažila jsem se usnout, ale byla až moc velká zima. Najednou se dveře otevřely a z nich vylítla menší deka. dveře se opět zabouchly a zamkly. Už jsem mohla usnout.