Láska s ďáblem

Kapitola 12

mezitím Bětka:

Spalo se mi celkem dobře. Najednou jsem cítila velikou ránu po zádech. to mě hned probralo. vidím Alfu jak drží bič v ruce a křičí na mě abych vstala. Nešlo mi to, protože mě bolelo to stehno. popadl tedy moje vlasy a vláčel mě za sebou. Už jsem zase v tělocvičně. jsou tu ale nějaké nástroje. Na stole, který je hned vedle hlediště a leží tam pistol, luk se šípem, kudla a řetěz. Alfa mě přivázal k židli a povídá: „Tak už sis to rozmyslela? Řekneš mi tajemství tvého přítele?" já ještě napůl ve spánku jen zakroutila hlavou. Probralo mě říznutí do čela, které hodně pálilo. „Nedáváš mi na výběr." vzal kudlu a říznul znovu. tentokrát jsem ale nezakřičela. jen jsem vzdychla. Šel ke stolu a vzal řetěz. Jestli-že mi to neřekneš budu to muset použít. A to bych opravdu nerad." já jen hleděla do země a čekala co se bude dít. znovu jsem se snažila rozvázat uzly a konečně jeden povolil. Pomalu se Alfa začal přibližovat s řetězem v ruce. zrychlovala jsem v rozvazování až se mi to povedlo. v tu ránu mě ale vzal řetězem po hlavě a to už jsem hodně zakřičela. Praštila jsem sebou o zem a viděla kolem sebe velkou louži krve. Alfa si ke mně sedl, vzal nůž a chtěl mi ho bodnout do hrudníku ale nejednou se začal koukat ke vchodovým dveřím a seděl jako zmražený. Ve dveřích stál Dan! S radostí jsem se snažila postavit ale Alfa mi hlavou majznul o zem a škrábnul mě nožem po krku. V tu chvíli na něj Dan vběhl. Začali se prát. Já si mezitím rozvazovala nohy i když jsem viděla rozmazaně a snažila se doplazit k hledišti abych hodila Danovi nějakou zbraň. „už tam skoro jsem." Najednou mě někdo vzal do náručí. Rychle jsem se snažila ho odstrčit. On mi jen vzal ruce a:„Jen klid. Uklidni se!" Křičel. Podívala jsem se na něj a on to byl Dan? Rozhlédla jsem se po tělocvičně a tam leží Alfa na zemi. S vyděšením jsem se nadechla a začala zmatkovat. „to je dobrý. Už jsi v bezpečí. Je jen omráčený takže si pro něj za chvíli přijede policie a odvezou si ho." Přitiskl mi obličej na jeho hruď. Když mě chtěl vzít začala mu téct krev z nosu. Opravdu hodně. „On tě praštil?" Začala jsem trhat kousek látky abych mu to utřela. „To nic není." Vzal mi ruku. I přesto jsem mu přiložila látku k nosu. Najednou ze dveří vyběhla jednotka policie. „Jste oba v pořádku?" Promluvil policista. „oba potřebují do nemocnice!" Zavolala jedna policistka. „my se zvládneme dostat do nemocnice, vy se postarejte o toho zmetka." Řekl Dan. Zvedl se semnou a pomalu jsme odcházeli. „děkujeme ti Dane! Pomohl jsi nám chytit tohohle zločince!" Zavolala policistka. Dan jen kývl hlavou a odešli jsme. Po cestě jsme potkali Alfovy lidi. Vyděsilo mě to. Naštěstí za námi šla policie, takže každý policista chytil jednoho. „Jsem ráda že jsi pro mě přišel!" Vyšli jsme z budovy. Tam stály 4 policejní auta a ještě tři přijely. „Měli bychom si pospíšit než tady vykrvácíš. Zadrž dech." Řekl Dan a lusk prsty. Najednou jako by se mi zatočil svět. Stáli jsme před nemocnicí ze které vycházel doktor. „Jakto že máš tu moc?" Zeptala jsem se. „Víš, to tetování se mi vrátilo, když tě unesli. Zjistil jsem že když je jeden v krizi, tak se umí přesunout." Pousmál se. „můžete jít na čtyřku. Policie mě informovala že sem nejspíš přijdete." Začal mluvit doktor. Dan semnou hned běžel na sál a tam mě musel opustit. Pak jsem usnula...