Roommates [Kuchanek]

V.

Určitě to nikdo z vás nečekal, ale vážně se posunul, abych se do postele vešel i já, to jsem nečekal ani já, takže mi chvíli trvalo, než jsem se vzpamatoval a vlezl si tam.

Tak to jsem fakt nečekal, čekal bych, že mě pošle někam, ať si spím klidně na zemi. Je nějaký divný ne? Ani mi neřekl nic urážlivého k tomu.

"Nemysli si, že to dělám, protože tě chci vedle sebe, to fakt ne, radši bych si sežral vlastní nohy, ale chtěl bych se vyspat a neposlouchat celou noc tvoje kňučení, takže si laskavě hlídej svou půlku postele a dýchej minimálně" zavrčel.

Aha tak nic. Zakřikl jsem to, stále to na něho bylo docela milé, to se musí nechat.

"Dobrou noc" zamumlal jsem jako správně vychovaný jedinec. No on to moc neocenil.

"Shut up" zabručel a dloubl mě loktem do žeber. Au! Co jsem sakra zas udělal tak špatného?

Občas si říkám, že je fakt zázrak, že jsem to s ním přežil už tak dlouho a ještě víc se divím, že tu stále zůstal, i přesto jak pořád tvrdí, jak mu lezu hrozně na nervy.

Beztak mě v hloubi duše naprosto miluje a zbožňuje, jen se to bojí sám sobě přiznat. Ale já to chápu, kdo by taky nemiloval, že? Vždyť jsem naprosto úžasný a talentovaný.

Kdo by mě nechtěl mít za spolubydlícího.

~~

Noc s ním byla tedy pěkná otrava. Neustále kopal, kradl peřinu a něco si ze spaní pod nosem mumlal.

Nedivím se, že je sám, jestli tohle dělá normálně. Během noci jsem málem třikrát skončil na zemi a jednou jsem tam skončil doopravdy. Prostě mě zkopl dolů.

Říkal jsem si, jestli opravdu spí a nedělá to jen, aby mi tu noc, co nejvíc znepříjemnil, ovšem kdyžtak se ráno probudil a byl celý svěží a vyspalý, došlo mi, že to vážně dělal ze spaní.

No to potěš koště.

S ním už za boha nikdy v jedné posteli nespím. Jak jsem si vůbec mohl myslet, že to byl kdy dobrý nápad?

Měl jsem radši jít k těm pavoukům. Počkat! Já je nezabil, takže em... chcete mi říct, že tu se mnou bude spát dokud je nezabiju?

No to je jdu teda radši zabít hned!

"Stěhuješ se konečně do svého nového pokoje?" Optal se mě sladce, když jsem byl už ve dveřích s plácačkou.

"Ty ještě dneska dopravíš svojí prdel do svého pokoje a můj pokoj zase přenecháš mojí osobě, pěkně. Jdu zabíjet ty pavouky debilní" zavrčel jsem jsem.

Já jim dám takovou sodu zmrdům. Mě srát nebudou.

~~

Tak to rozhodně musím vidět! On a zabíjení pavouků? To bude zábava. Popcorn už si asi udělat nestihnu.

No nic. Zábava jako zábava, i bez popcornu.

Cupital jsem za ním jako ocásek a už teď se velice dobře bavil. Pokud vím, těch pavouků bylo 5, takže jestli nezabije pět pavouků, rozhodně tam odmítám spát.

Došli jsme ke mně do pokoje a najednou mě zábava přešla. Pavouci byli stále na stejném místě, ve stejné poloze.

Není to divný?

"Em no a je to" zamumlal, když přešel k pavoukům a prostě je shrábl. Byli to obyčejný plastový pavouci. No to jste se posrali asi ne?

Tak počkat!

"Ty" zavrčel jsem na Kulicha. To je prostě takovej kretén. To není ani možný, jak?

"Vážně jsi mi dal na postel pavouky, jen abys se mnou mohl spát v posteli? Vážně? Měl jsem tě zkopat mnohem víc a na zemi jsi měl být víckrát" zavrčel jsem naštvaně.

Jak si to vůbec mohl jako dovolit? Vždyť je to úplně nehezký! Copak vy byste něco podobného snad někdy udělali?

"Tak přece jsi nespal! Já to věděl!" Okamžitě se na mě otočil, až ty pavouky málem hodil po mně. No to ať ani nezkouší.

Sice vím, že nejsou živý, ale i tak. Jsou černý a odporný a všechno, co má osm nohou, ať se ode mě kurva drží co nejdál.

"Myslíš, že bych si vedle tebe dovolil usnout a ještě, že bych tě nechal spát a v klidu? Nebuď naivní" ušklíbl jsem se. Jeho rozhodně nenechám v klidu vyspat, když mám takovou hezkou příležitost. Každej by jí využil. Neříkejte že ne.

"Ty mrňavej zmetku!" Zavrčel na mě jako na nějakou bestii. Vždyť  se zas tolik nestalo no ne? Začal jsem pomalinku couvat dozadu.

Kulich vypadal, že po mě každou chvíli vystartuje a vykuchá mě, pěkně krutě, pomalu a bolestivě.

Vysvětlete mi, jak mu mám v našem ne tak velkém bytě někam utéct prosím.

Já mám svůj život docela rád, i když to tak nemusí vždycky vypadat.

Vždyť co mi schází? Kámoše na život a na smrt mám, sport co miluju je mi dopřáno hrát a jsem v tom fakt dobrej (samozřejmě nejsem egoista), mám kde bydlet? Mám i když je to u takové nervlé bambule.

Možná že ho fakt provokuju a občas, co řeknu nevyzní úplně hezky, em, ale je to samozřejmě myšleno z lásky (tak určitě, toho bych radši zakopal někde na zahradě), ale chápete.

Kdybych ho fakt úplně nenáviděl, tak bych s ním přeci nebydlel ne? Prostě kdyby potřeboval zahrabat, budu jeden z první kdo se k tomu velice ochotně přihlásí jako pomoc.

To je ode mě přeci hezké no ne? Vždyť ne každej by něco tak hezkého udělal. Takže jsem vlastně takový jeho dobrý anděl.

"Pojď sem, ty smrade" zavrčel dost nebezpečně. Wow, tuhle stránku Kulicha ještě neznám. Rwar. Měl bych se bát?

"Alee, nemusí se to tak hrotit ne? Vždyť to bylo jen takový nevinný. Navíc já bych si s tebou mohl ještě vyřídit ty pavouky!" Provrtal jsem ho pohledem.

"Ty pavouci byli nic s tím, co jsi mi udělal ty." Odvětil. Stále jsem lehkými kroky couval a on mě následoval. Přišel jsem si, jak když tu tančíme nějaký náš soukromý taneček.

"Vždyť to byla jen sranda" bránil jsem se vehementně. Budu už konečně u dveří nebo co? Nacházel jsem se v kuchyni. Ještě kousek a budu u vchodových dveří, to stihnu ne?

"Já ti dám takovou srandu" někdo je nevrlý, když nemá svých 8 hodinek. Mimino jedno přerostlý.

Narazil jsem do něčeho.

Zeď.

A kurva.

"Už mi neutečeš" zašeptal.

~~

Hahah