Roommates [Kuchanek]

II.

"Dopřáváš si. Můžu se přidat?" zašeptal mi do ucha a já lehce nadskočil a nebýt jeho pohotového reflexu, tak by můj talíř s jídlem skončil na zemi. Ještě že zachránil to jídlo

"Co tu chceš?! Teď jsem tady já, až vylezu dělej si co chceš" prskl jsem po něm a přihrnul si co nejvíc pěny k sobě. Nepotřebuje vidět něco, co můžou vidět jen mé oči.

"Takže až vylezeš, tak si s tebou budu moct dělat, co jen budu chtít?" laškovně na mě zamrkal. S čím jsem se to rozhodl bydlet? Nestačí jeho kámoši? On se do té sázky upsal taky? Idiot.

"Ne!" rozhořčeně jsem vykřikl. "Se mnou nic dělat nebudeš, ty si teď hezky odkráčíš a budeš dělat, že tu nejsem. Pak si klidně nalož to svoje fuj tělo do vany" prskl jsem po něm ještě.

"Škoda, mohl bych ti umýt záda" ještě jednou na mě zamrkal. Můžu ho zabít teď hned? Vlastně ne, to by viděl něco, co by vidět neměl, i když by vlastně hned umřel, takže by to bylo jedno ne?

"Já ti říkám vypadni, než po tobě vystartuju" zavrčel jsem, ale on se stále k žádnému odchodu neměl. Spíše jsem ho svými slovy přiměl ještě víc tu oxidovat. Super. Z klidné vany asi nic nebude. Kurva.

"Tak ty po mně chceš vystartovat? Ale to si přeci nesmím nechat ujít, jen do toho, Baby, vystartuj po mně" rozpřáhl ruce. Já toho kokot asi brzo zabiju ve spánku polštářem.

"Zadusím tě polštářem ve spánku" zavrčel jsem varovně, jenže ani tohle ho vůbec netrápilo. Jakoby věděl, že to neudělám. Nebo se jen rozhodl zase provokovat.

"Polštářem? Proč ne svým zadkem?" co prosím? Jak jako zadkem? Je normální!? On není rozhodně normální!

"Protože moje dokonalé pozadí nemůže skončit na něčem, co je podobné tvému ksichtu" zabručel jsem. Nemůže už jít? Rád bych se ještě uvolnil!

"Ale, Baby, můžeš mi klidně poničit můj dokonalý obličej tvým dokonalým pozadím" prohodil a laškovně se usmál. Já ho vážně něčím přetáhnu! Tohle je vrchol všeho!

"Tvůj ksicht rozhodně není dokonalý" vysmál jsem se mu a přesně v tu chvíli se ocitl jeho obličej těsně u toho mého. Cítil jsem jak moje rty lehce pootevřely. Co to sakra?

"To říkej někomu, kdo ti to uvěří, já tvojí lež dokážu prokouknout" zašeptal těsně u mých rtů. Co se to děje sakra? Co zkouší?

"Jenže já nelžu" zavřel jsem hlavou a oddělal hlavu dál tak, abych nemusel zůstávat v blízkosti jeho rtů.

"Uvidíme, Babe, uvidíme" mrkl na mě a narovnal se. Už konečně půjde? Sláva. Konečně klid na papání a filmík. Tedy počkat!!!

"Vrať mi jídlo a pak zmiz" zamumlal jsem ještě, když mi došlo, že můj talíř s jídlem stále spočívá v zajetí jeho pazourů. Bleh.

"To bys chtěl co? Nějaké kouzelné slovíčko by nešlo?" to si dělá srandu? Jaký kouzelný slovíčko?

"Kokote" procedil jsem. Krásný kouzelný slovíčko ne? Stejně je kokot, takže to sedí.

"Mhm to není moc hezké, zkus nějaké jiné. Já vím, že na to přijdeš, přeci nejsi blbý" měl jsem takovou nesnesitelnou chuť ho praštit, jenže jsem nemohl.

Byl moc daleko, akorát bych ukázal něco, co zrovna jemu ukazovat nechci, ještě by mi ho záviděl a v noci ufikl, aby si ho mohl přilepit on.

"děkuji" zavrčel jsem a jeho pobavení se jen prohloubilo. Já ho vážně chci něčím usmrtit, idiot jeden. Doteď si mě skoro vůbec nevšímal a teď s tím jako najednou bude začínat?

"Špatný, Baby, zkus jiné. Trošku ti poradím. Začíná to na p a končí na m. Obsahuje to 6 písmen" ušklíbal se. Co tady ze mě dělá úplného vola? Moc dobře vím, jaké slovo má namysli. Nejsem tak tupej jako on!

"Vím jaký slovo máš namysli, nejsem tupej, idiote. Ale já tě nehodlám o nic prosit. Nikdy tě nebudu o nic prosit" vrčel jsem na něho.

"To se ještě uvidí" zašeptal mi do ucha. Jak se vzal tak najednou takhle vedle mě? Položil mi jídlo do ruky a než jsem stačil cokoli říct, tak už byl pryč.

NO CO TOHLE BYLO?

~~

Bylo sladké jak se rozčiloval. Takovej malej rozčílenej medvídek, ale očividně si ho budu muset trošku převychovat.

Já mu dám, že mě nikdy nebude o nic prosit. Uvidíme jak nebude prosit. Donutím ho, aby poprosil. Už se na to těším, až mě bude prosit.

~~

Ve vaně jsem zůstal ještě další dvě hodiny, protože jsem se trošku zapomněl. To je tak, když začnete koukat na seriál, který vás baví.

Zkouknul jsem několik dílů - pět nebo šest - po dvaceti minutách, zasmál se, napapal se a užíval si teplé vody, které opečovávali moje hokejové tělo.

Ještě jednou mi tam vlezl ten idiot. Ptal se, že prej jestli něco nepotřebuji. Idiot. Kdybych něco chtěl, tak si pro to dojdu, nebudu prosit jeho.

Teď si spokojeně ležím v posteli, moje tělo je odmočené, na prstech mám varhánky a moje kůže je lehce červená z té teplé vody - mám prostě rád hodně teplou vodu.

Bylo něco lehce po desáté a já přemýšlel, co mám sakra dělat. Spát se mi nechce, protože jsem si dal šlofíka neplánovaného, takže musím vymyslet, co mám dělat.

Že bych se na něco kouknul? Ale na co?! Seriál nebo film? Proč je to tak těžké se rozhodnout? Ale u seriálu bych věděl, na který mám kouknout, ale u filmu?

Takže je to jasné. Pustíme si seriál. Otevřel jsem notebook, naklikal heslo a pustil druhou sérii dva a půl chlapa.

Pohodlně jsem se uvelebil v posteli a spokojeně koukal na Charlieho, který si vodil do domu na pláži další holky, se kterými se následně vyspal.

~~

Pozoroval jsem ho, i když jsem si u toho připadal jak největší úchyl, ale co už.

Vypadal jako anděl. Jeho vlasy mu lehce lezly do obličeje, ale jemu to zdá se nevadilo. Klidně spal dále.

Nemohl jsem odtrhnout oči. Už když sem přišel, že má zájem o místo spubydlícího, jsem věděl, že on nebude obyčejný.

Myslím, že jsem se v tu chvíli do něho zacrushoval, i když to on ani neví. Myslí si, že jsem straight a já jsem přitom těžkej gay.

Ale to je dobře.

Jen ho nechejme ve lži, ve které žije.

A to, že on sám je straight.

~~

Náhled do Kulichovi hlavinky