víš, láska nebolí

dokud zbyl nám čas

do mých vlasů chtěl bys prsty zabořit
rukama na těle hřát a způsobovat chvění
chceš i moje mění,
kterého je málo
ale i tak ho chceš,
protože mám pro tebe
víc ceny než jiní

chceš na mém těle být
chceš mě zvelebit
chceš tělo i mě

líbím se ti a proto mě líbáš
a tvé ruce ať dělaj si, co chtěj
zajedou mi do vlasů
a ty zpíváš mi do hlasu
že miluješ mě
že máš mě jemně
že líbáš jen mě

že položíš mě na postel
na matraci
a koukáme jak ptáci
létají nad náma
nad našima hlavama
a doufáme, že nepřijdou brzo

protože mě zrovna vášnivě líbáš
a já se snažím nevnímat okolí

vnímám jen tebe
a nebe
a lásku
a líbání
a vnímání
a stmívání
co nás zas dohání

a taky neustále zpívání
těch slov
co nás nezdobí
protože ke květinám maj daleko

ta slova co nás pohltí
a dávají nám vinu
silnější než láska
silnější než vlnobití

tak pojď, půjdeme zase sníti
vždyť nechceme tu už býti

tak nech své ruce hledati
kam patří, vždycky patřili
co poprvé mě spatřili

dokud neumřeme vinou nožů
kvůli našim hříchům
a vší té bolesti, co vnímáme
dokud ještě čas máme

tak mě miluj a neřeš nic
dělej, než zmizíme pryč