naproti sobě stojíme
oba dva v černém obleku
okolo mlha, samota
skoro jako stát v oblakunetřeba člověka s úsměvem
netřeba oddávání
stačí to naše spojení
všech hmotných věci se vzdáníšum barvy bílé a hroby zde
nutí mě s tebou chtít být
do jednoho z nich lehnout si
těla hlíně podrobitv nemoci, ve zdraví
stále si svoji
podpora v ničení
seberozvojinejsme už mladí
ti co málo toho věděli
budeme umírat napořád
dokud nás láska nerozdělí
ČTEŠ
víš, láska nebolí
Puisikdyž jedna rozbitá duše, dovolí svému srdci se zamilovat, ale nedokáže dostatečně milovat, a proto přichází suše přes moře a má pocit, že začne se topit, dřív než se do vody ponoří víš, láska nebolí... to bolí lidi básnická sbírka