víš, láska nebolí

další z těch ztrát

já zpívám si, ty na klavír hraješ
myslím si, že mě vážně miluješ
a já to miluju
boty si vyzuju

pak brečím v kabince a mobil vyzváni
to že to nezvedáš, mi hrozný strach nahání
slané mám šaty a okolo chaos
přemýšlím nad tím jak líbal jsi mě bos

vzpomínám na všechny krásné ty věci
když sedím v kabině, jako pták v kleci
nikdy by mě nenapadlo
že tak moc lidí padlo
jen kvůli tobě
ty, v této době

nevěřím nikomu, vždyť ty jsi můj
neslyším slova, když říkaj mi stůj
běžím za tebou, i když jsi mrtev
k mým hluchým uším nedoléhá řev

nevěřím tomu, že jsi vás zprovodil ze světa
nechci věřit v to, že lhala mi ta kometa
chtěla jsem s tebou navždy šťastná být
ne furt nechávat smutnou hudbu znít
nejím a hubnu, jak já byla slepá
neviděla jsem tohle, to co mě čeká

nevím však jestli truchlit či řvát
musím se stále u tvého hrobu ptát
proč jsi je zabil, proč i sebe pak
prosím tě v zemi, ať dáš mi náznak
však stále nic a já už to vzdávám
už ani květy ti na hrob nedávám

ztratil jsi hlavu a teď už i mě
snad se ti líbí ta chladná země
ve které ležíš
a spíš
a už se neprobudíš