Life in the forest

Seznámení

V lese na panství Calverských skal
Kera běžela lesem s větrem o závod. Když spadla rychle se zvedla a utíkala dál. Věděla, že pokud Trevor a jeho dva kumpáni zabijí barona, jeho bratr to nenechá být. Trevor byl sice jeden z nich, ale i přesto byla připravená udělat cokoliv, aby ho zastavila. Ano, musí ho zastavit za každou cenu.

Thomas, baron Calverských skal se vracel zpátky domů na své panství. Přes šest let domov neviděl, protože sloužil na dvoře krále Leopolda a o panství se staral jeho mladší bratr Richard. Ten však nebyl schopný si poradit s lapky, kteří okupovali jejich panství. Šlechtici projíždějící Calverským lesem si stěžovali u krále, že je lapkové oloupili. Králi začala Richardova neschopnost vadit, a proto poslal Thomase, aby se s lapky vypořádal. Ti žili na jeho panství už přes dvacet let, ale nikdy s nimi nebyly takové problémy, dokud jim nezemřel vůdce a jeho místo nenahradili dva jiní. Jednoho nazývali Zelenáč a druhého Mlha. Byly to zvláštní přezdívky, ale jejich pravá jména nikdo neznal.

Thomas zrovna projížděl Calverským lesem se svými dvaceti vojáky jako doprovod. Rozhlížel se po lese zda nenajde nějakého z lapků, ale nikoho neviděl. V lese panoval až podezřelý klid. Najednou se před ním objevili tři lapkové s namířenými šípy přímo na něj.

"Jestli se kterýkoliv z vojáků pohne, zabijeme barona," řekl jeden z lapků. Byli zahaleni v hnědých pláštích s kápí přes hlavu.

"Co po nás chcete?" zeptal se Thomas.

"Spravedlnost," odpověděl mu zbojník a napnul tětivu luku. Thomas čekal, že vystřelí a zabije ho. Nemohl se ráně nijak vyhnout, jelikož seděl na koni. Zbojník zamířil a chtěl vystřelit, ale najednou se objevila nějaká osoba zahalená v černém plášti a svalila muže k zemi. Zbojník však stihnul vystřelit, ale šíp proletěl Thomasovi těsně kolem hlavy. Ihned poté, co šíp dopadnul na zem, se kolem průvodu objevili další zbojníci s luky, na kterých měli položené šípy. Thomasovi nezbylo než čekat, co s nimi udělají.

"Nedovolím ti ho zabít," šeptla Kera a postavila se na nohy. Byla celá zadýchaná, jak běžela.

"Vyvraždili mi rodinu, Mlho. Žádám spravedlnost," odpověděl jí Trevor a postavil se naproti ní. "Takže mi uhni z cesty."

"On s tím nemá nic společného, Trevore. Nechtěj po mně, abych tě zabila," sykla Kera. Věděla, že Trevor touží po pomstě, ale Thomas nedal příkaz k popravě Trevorovy rodiny.

Thomas netrpělivě pozoroval lapky, především toho v černém plášti. Vypadalo to, že se situace uklidnila, ale najednou vytáhnul muž, který ho chtěl zabít meč a snažil se tentokrát zabít osobu v černém plášti. Nikdy neviděl, aby se lapkové mezi sebou pokoušeli zabít. Osoba v čeném se mu vyhnula a sebrala mu meč, který zahodila pryč. Thomas sledoval, jak mezi sebou bojují a schytávají od sebe rány pěstmi.

"Trevore nech už toho," řekla Kera. Sundala si z pusy šátek a odplivla krev, která se jí nahromadila v ústech. Hned poté si šátkem opět zakryla obličej až po nos.

"Budeš mě muset zabít," odpověděl jí Trevor a chtěl jí vrazit další ránu. Kera se mu však vyhnula, vytáhla z boty dýku a prořízla mu hrdlo. Zavraždila ho bez slitování i bez jakéhokoliv soucitu. Trevorovo tělo spadlo na zem a pod ním se začala tvořit krvavá louže.

K Thomasovu údivu to s nikým z lapků ani nehnulo.

"Kdo z vás je Thomas, baron Calverských skal!" zařval jeden ze zbojníků. Thomas se v sedle narovnal a chtěl hrdě odpovědět.

"Míříš přímo na něj, idiote," předběhl ho ženský hlas.

Kera si otřela dýku od krve a zasunula ji zpátky do boty. Pak se otočila a šla přímo ke zbojníkovi, který na Thomase mířil. "Nebojte se, mi vás nezabijeme, teda zatím ne," řekla mu.

"Děkuji. Smím vědět s kým mluvím?" zeptal se zvědavě Thomas. Přes nasazené kápě zbojníků na hlavě jim neviděl do obličejů. Chtěl vědět, komu ten ženský hlas patří. Tušil jen, že musí patřit jedné z osob stojících před ním, protože právě z tama hlas vycházel.

"Myslela jsem, že mě moje pověst předchází, ale nejspíš jsem se mýlila," odpověděla Kera se smíchem na rtech a všichni zbojníci se začali také smát. Znal ji skoro každý, ale jen málo lidí se s ní setkalo a ještě míň lidí ji vidělo bez masky.

"Tak mi zkuste říct to jméno a já vám povím zda vás vaše pověst předchází," řekl naštvaně Thomas a sesedl z koně. Mířil přímo k osobě v černém plášti. Jeden ze zbojníků zbystřil a varovně napnul tětivu luku. Kera mu ho však stáhla k zemi a vyšla Thomasovi naproti. Zastavili se přesně naproti sobě. Kera si Thomase s nezájmem prohlížela. Byl vysoký a mohutný, oblečený v železné košili s červeným pláštěm. Thomas si ji také prohlížel, aniž by věděl, kdo je. Byla oblečená celá v černém kromě bílé košile, která jí vykukovala z bundy.

"Štěňátko kouše," řekla provokativně Kera a opět se ozval smích zbojníků. Thomas naštvaně stiskl ruku v pěst. Nikdy si z něho nikdo nedělal legraci a teď to dovoluje nějaké drzé dívce. "Říkají mi Mlha," promluvila Kera, jakmile smích ustal.

"O vás jsem již slyšel a právě kvůli vám jsem tu. Na příkaz krále Leopolda vás zatýkám."

"Tak to přeji hodně šťestí, protože se to nestane," řekla s výsměchem Kera a poodstoupila od Thomase. V lese se ozval sýček a Keře blýsklo v očích.

"Proč by ne?"

"Víte vůbec proč mi říkají Mlha." Zbojníci začali pomalu odstupovat od průvodu, kromě Kery.

"Ne a nezajímá mě to," odpověděl s nezájmem Thomas a rukou chytil jílec meče. Tušil, že zbojníci něco chystají. Okolo průvodu se začal tvořit hustý bílý kouř.

"To by, ale mělo," zašeptala tajemně Kera. Thomas se otočil na svůj doprovod, který začal dým zakrývat. Podíval se zpátky na Mlhu, ale ta už naproti němu nestála. Vytáhnul meč z pochvy a čekal z kama na něj zaútočí.

"Kde jsi!" zařval naštvaně Thomas a rozhlížel se okolo sebe, ale v dýmu nic neviděl.

"Tady," šeptla za ním Kera a bouchla ho do zátylku. Thomas upadnul do bezvědomí a jeho tělo dopadlo bezvládně na zem.