Life in the forest

Posel

Kera šla zpátky k tunelu, u kterého seděl Kevin a pozoroval plamen plápolající z pochodně. Jakmile ji uslyšel otočil se. Šla k němu neopatrně. V obličeji byla pobledlá a bylo poznat, že jí zranění ubíralo sílu. Pokud jí to hne neošetří, může ještě chvíli vydržet, ale jinak ne. Pokud jí to hned ošetří, za chvíli opět nabere sílu jako vždy."Měla jsi odejít do tábora a nechat si to ošetřit. Jestli chceš udělám nebo zjistím něco co máš v plánu,"řekl jí a zvedl se ze země.  Kera kolem něj prošla jakoby nic neřekl. Kevin ji chytil za ruku."Znám tě. Nedáváš znát své zranění, ale  pokud tam půjdeš bez ošetření, už se nemusíš vrátit zpět. Nech mě ti to aspoň ošetřit."

Kera se na Kevina upřeně podívala. Stále měla svůj neproniknutelný výraz. Otráveně protočila oči a vytrhla mu ruku ze sevření. Rozvázala šněrovačku na své černé vestě a nadzvedla si bílou košili pod ní. Kousek košile byl však červený od krve, která se vpíjela z rány přímo do ní. Teď ji měla, ale obmotanou černou látkou, kterou si taky sundala. Kevin k ní přistoupil a začal jí zranění ošetřovat."Proč chceš jít vlastně zpátky do hradu?"zeptal se jí Kevin.

"Musím si tam něco vyřídit,"odpověděla mu Kera. Dívala se do lesa a snažila se nevnímat bolest vznikající při čištění rány. Přinejmenším jenom sykla, ale ani se nepohnula.

"Zašiji ti to a mělo by to být v pořádku, ale řeknu Amélii ať se na to ještě podívá,"řekl Kevin a pustil se do zašívání rány. Kera zlehka naklonila hlavu na bok jako pokaždé, když ji něco bolelo.

"Jak Lucy reagovala?"zeptala se klidně Kera a podívala se na Kevina.

"Jak by jsi řekla? Byl to její bratr, ale bude klidnější než její matka,"odpověděl jí Kevin a ujistil se, že je rána dobře ošetřená. Nebyl sice nejlepším felčarem, kterého měli, ale základy uměl.

"Jenifer nech na mě. Možná, že nejsem jako můj otec, ale jsem jeho dcera a vím, jak ji uklidnit, i když to bývá často těžké,"řekla Kera a oblekla se zpátky do vesty."Nevím, kdy se vrátím, ale až přijdu, provedeme obřad, tak ať je všechno připravené. Jo a nemáš náhodou u sebe nějaké uspávadlo?"

"Mám k čemu ho potřebuješ?"zeptal se Kevin a podal Keře váček, který měl ve své brašně.

"Na tom nezáleží. Díky,"poděkovala Kera, otočila se k němu zády a odešla do tunelu.

"Vyhni se malérům a neznič moji práci,"křikl na ni škodolibě Kevin.

Nikde Mlhu ani toho kluka nenašli. Thomas stál na nádvoří a bavil se s velitelem stráží o nových zabezpečení. Celý hrad se měl nechat prohledat kvůli tajným chodbám, které podle něj zbojníci používali.

Za Thomasem přišel sluha, uklonil se a řekl:"Omlouvám se, jestli ruším, můj pane, ale přijíždí jezdec s královským praporem."

"Děkuji, můžete jít,"odpověděl slušně Thomas a ve stejnou chvíli projel hradní bránou královský posel."Tak ho přece jen nechala projet,"šeptnul a hrdě se narovnal. Posel přijel k němu a sesedl z koně.

"Můj pane, král vám a vašim sourozencům posílá vřelé pozdravy, stejně tak i královna s princem a princeznami a též vám posílají dopisy,"řekl posel a předával Thomasovi tubus se zprávami.

"Děkuji. Přečtu si psaní a poté vám odpovím. Sluhové se o vás postarají,"odpověděl Thomas a zamířil do své komnaty.

Cestou otevřel tubus s dopisy a vytáhnul z něj pergamen s královou pečetí. Prolomil pečeť a přečetl si dopis. Těsně před pokojem se zasstavil a začal zhluboka dýchat. Nemohl uvěřit tomu co zrovna četl. Zamyšleně vstoupil do své komnaty, rozhořčeně hodil tubus s dopisy na velký dřevěný stůl mezi krbem a postelí a přešel celou místnost k oknu, z kterého pozoroval svoje panství a slunce, jak zapadá u skal, kde žili zbojníci. Přemýšlel zda má uposlechnout králův příkaz či se snažit z toho Sophii osvobodit.