Life in the forest

Štěstí svatebního dne

Když král vedl Keru městem, jeho obyvatelé se sbíhali ke skupině a zjišťovali, koho to král vede, protože ji nikdo neznal. Kera se usmívala a lidi ji měli za blázna. Když někoho vedou svázaného do hradu, znamená to, že je ten člověk zločinec, kterého potrestají dle svých činů a jí hrozila smrt, ale přesto vypadala, že je jí to jedno a popravdě i bylo."Můžu se zeptat, kdy je v plánu moje poprava?"zeptala se Kera, když uslyšela šlechtice křičet, že vedou nebezpečnou zlodějku Mlhu, vůdkyni zbojníků a docela ji to těšilo.

"O tom se rozhodne později,"odpověděl jí král a Kera si otráveně odfrkla. Měla v plánu utéct, hned jak zjistí odpovědi na její otázky a potřebovala vědět kolik na to má času.

"Spěcháš snad na schůzku se stvořitelem,"poškádlil ji princ Edmund.

Kera se znovu zasmála a sebejistě řekla:"Já dnes nezemřu."

"Zníš sebejistě na to, že se blíží tvůj konec."

"Smrt si přijde pro každého z nás, princátko, ale já mám před sebou ještě hodně věcí, které musím udělat."Edmund se hlasitě zasmál.

"A jaké věci. Potěšit svoje muže, okrádat šlechtice a zabíjet neviné lidi."Keru poslední slova ranila. Okrádala hlavně šlechtice, kteří si to zasloužili, ale Edmund mířil svými slovy jinam. K včerejšímu plesu, kde jeho sestra mohla zemřít. Kera zabíjela, jen pokud to bylo nutné a hlavně, když vypla svoje emoce a city, ale ty se jí teď v Thomasově přítomnosti pokaždé vrátili a ona už nedokázala být tolik bezcitná a chladná.

"Nikdo z nás není neviný. A mám větší plány než okrádat. Chci vrátit svým lidem jejich staré životy, o které přišli."Tentokrát to nebyl jen Edmund, kdo se hlasitě zasmál, ale i šlechtici.

Dojeli na hradní nádvoří, kde sesedli z koní a vojáci se ujali Kery a vedli ji do vězení. Kera si všimla královny se Sophií, které ji pozorovali. Kera se hrdě narovnala. Královna něco řekla Sophii a ta se otočila a s Lucy za zády odešla pryč, ale královna se rozešla přímo ke Keře. Vojáci se s Kerou zastavili."To je ona?"zeptala se královna, když stála přímo před Kerou a nenávistně ji pozorovala.

"Ano, výsosti,"odpověděl jí Richard. Nemohl unést, že ho celou dobu využívala a on ani nevěděl, že je to ona. Znovu byl ztrapněn před králem a šlechtici, tentokrát ale Kerou a chtěl jí to vrátit.

Kera se na královnu hrdě podívala a hned v tu chvíli dostala od královny pořádnou facku, při které se jí hlava otočila na bok. Cítila, jak se jí rýsuje obtisk ruky na tváři a přichytila si ji."Tu jsem si zasloužila,"řekla a podívala se zpátky na královnu, která přímo zuřila.

"Ano to zasloužila. Chtěla jsi mi zabít dceru!"zakřičela na ni královna a chtěla jí dát další facku, kdyby jí král nechytil za ruku.

"Alžběto uklidni se. Běž pomoc s přípravami a tohle nech na mě,"rozkázal král.

"Ale."

"Běž a nech to na mě."Královna sklonila hlavu. Vojáci se rozešli a vedli Keru kolem královny do žaláře.

"Výsosti!"zakřičela Kera a otočila se na královnu."Nikdy bych vaší dceři neublížila. Jen jsem chtěla dostat svého bratra do bezpečí." Po dlouhé době byla upřímná, možná proto, že tušila, jak se královna cítí. Chtěla zabít její dceru a kdyby někdo chtěl ublížit její dceři, tak by ho asi zabila. Kera se otočila a nechala se vést vojáky do vězení, kde ji zavedli přímo do mučírny a připoutali k řetězům u stěny.

"Páni, to jsem až tak nebezpečná, že mě musíte připoutat k řetězům,"řekla žertovně Kera.

"Možná kdyby jsi byla opatrnější, jakých zločinů se dopouštíš nemusela jsi tu teď být,"odpověděl jí naštvaně Thomas. Netušil, že by se nechala tak snadno chytnout. Znal ji jako nezkrotnou holku, která se nedá chytit.