Life in the forest

Nezabíjej

V lese
Kera šla v lese po Sophiině hlase, který volal její přezdívku. Sophiin hlas se v lese dobře nesl. Kera došla až ke kopci, z kterého viděla Sophii na cestě. Mezi stromy se k Sophii potichu přiblížila. Našlapávala opatrně a schovala se za jedním velkým stromem u cesty. Kera měla dobrou náladu a ráda si s lidmi zahrávala, obzvlášť s urozenými. Vzala jeden ze šípů v toulci z jelení kůže, položila ho na tětivu luku a napnula ho. Počkala až se k ní Sophia blíž přiblížila a vystřelila. Sophiin kůň se leknul stejně jako Sophia, které šíp proletěl těsně před obličejem. Jakmile Kera uviděla Sophiin vystrašený výraz, začala se smát.

"Kdo je tam?"zeptala se vystrašeně Sophia a uklidnila svého koně. Kera vyšla pobaveně ze svého úkrytu a přidřepla si na svahu.

"Myslím, že odpověď znáš. Volala jsi mě přece. Tak co potřebuješ?"odpověděla jí mile Kera. Nikdy si na Sophii nestěžovala. Byla jiná než Richard. On lidem ubližoval, ale Sophia se starala alespoň o rodiny svých sloužících.

"Ty... ty jsi mlha? Myslela jsem, že jsi."

"Větší, strašidelnější, nevlídnější?"skočila jí do řeči Kera.

"Asi tak."Její hlas se stále klepal strachem.

"Proč jsi mě hledala?"

"Já... chtěla jsem tě požádat, jestli.. jestli by jsi nepropustila Thomase. On není jako Richard. Je jiný. Prosím nezabíjej ho,"vyhrkla Sophia na Keru.

"Sophie, uklidni se. Nemám v plánu Thomase zabít ani ho zatím propustit a pokud tě to uklidní, tak přísahám, že Thomasovi nikdo neublíží, a že se ti brzo vrátí živý a zdraví."

"Jestli za něj chceš výkupné, tak tu mám sebou pár stříbrňáků,"vyjednávala Sophie.

"Ne. Nechci za něj výkupné. Teď jeď domů a nestarej se o Thomase."

"Ale."

"Jeď a raději už do lesa nejezdi sama."

"Dobře,"řekla sklesle Sophia, obrátila koně a chtěla odjet zpátky do hradu.

"Sophie, nezapomněla jsi na něco?"zabránila jí Kera v odjezdu. Sophia se na ni udiveně podívala. Netušila co po ní mlha chce."Poplatek za průjezd lesem. Myslím, že ten váček u tvého pasu bude bohatě stačit,"řekla jí Kera s úsměvem.

"Ale, co když mě přepadnou tvoji lidé a budou po mě chtít peníze?"bránila se Sophia.

"Nemusíš se všeho tolik bát. Kdyby tě někdo přepadnul, řekni, že mlha už dárek dostala a oni budou vědět. Takže, ten váček, prosím,"řekla jí Kera.vSophia jí zmateně dala váček se stříbrňáky. Kera ho otevřela a podívala se na obsah váčku. Jakmile uviděla stříbrňáky, usmála se a plácla Sophiina koně přes zadek a kůň se rozeběhl se Sophií vpřed. Sophia ho, ale zastavila a podívala se na místo, kde mlha stála. Ta tam už, ale nebyla. Zmizela v lese bez jediné stopy. Sophia si povzdechla a zamířila zpátky na hrad.
V Útočišti
Thomas v cele nervózně přecházel sem a tam. Bál se o Sophii. Neznal mlhu ani zatím pořádně nevěděl čeho je schopná. Najednou se ozvaly kroky. Thomas se zastavil a čekal, kdo se na schodech objeví. Stála na nich mlha. V ruce držela dýku pošpiněnou krví. Thomas se naštval a vztekle chytil mříže."Jak jsi mohla, byla to má sestra!"zařval na ni Thomas. Kera se usmála. Cestou do tábora zabila srnu k večeři, ale dýku si nechala schválně špinavou, aby mohla Thomase provokovat. Chtěla, aby si myslel, že Sophii zabila, i když by to neudělala.

"Jednoduše,"odpověděla mu Kera arogantně. Thomas byl zlomený. Zabila mu sestru, kterou měl ochraňovat. Kera se bavila. Dostala se mu pod kůži. Všechno to pro ni byla hra, v které vedla.