Life in the forest

Tak trochu jiný úlovek

Maškarní ples skončil dřív než bylo v plánu, kvůli rozruchu, který Kera s Williamem vyvolali. Král nechal prohledat celý hrad i město, ale stejně jako Thomas ani on Mlhu nenašel. Kera s Willem se mezitím dostali zpátky do tábora, ale informaci, kterou chtěla Kera získat nedostala. Ihned po příchodu si šla lehnout, jelikož musela ráno brzo vstát a znovu se dostat do hradu.

Když se mlha s lehkostí zvedá nad vodní hladinou řeky a první sluneční paprsky trhají zbytek noci, je pro mnichy čas vstávat na ranní modlitbu. Otec Francis tyto zvyky ctil, a proto vstal hned, když ho slunce svými paprsky pošimralo na tváři. Oblekl se do hábitu a odešel se moddlit do kostela. Hradní chodby byly tiché a prázdné, jelikož většina služebnictva ještě spala, stejně jako šlechtici, i když se čas vstávání a povinností blížil.

Otec Francis vešel do kostela a u oltáře poklekl a začal s modlitbou. Uprostřed svých modliteb uslyšel někoho vcházet. Osoba našlapovala potichu a opatrně přímo k němu. Znal ty kroky. Takhle chodila jediná osoba. Osoba, která se dokázala dostat kamkoliv, kdykoliv chtěla a to bez jediného povšimnutí."Kdyby jsi šla jeětě potišeji, lekl bych se tě,"řekl Otec Francis. Stále klečel před oltářem, ruky seplé u hrudi a hlavu skloněnou. Osoba si klekla vedle něj a sepla ruce.

"Zvláštní, že vy mě pokaždé poznáte, Otče,"řekla potichu Kera. Obvykle nechodila do kostela. Byla sice věřící, ale věřila, že Bůh je neustále slyší a taky byla vyznavačka staré víry, kde nebyl jenom Bůh, ale i Bohyně, kteří podle legendy navrátili patronku Nigerijskou zpátky k životu díky čtyřem elementům. Díky zapáleným svícím u jejího oltáře, na kterém ležela, slzám, které pro ni lidé ronily, kytice, které jí obklopovaly tělo a vzduch provoněný láskou a obětavostí. Tu legendu znala Kera díky své matce. Na chvíli se ztratila ve vzpomínkách, když jí matka před spaním četla ze zlaté knihy, ale potom si vzpomněla na Otce, který vedle ní klečel."Ráda vás znovu vidím."Začala mluvit jazykem, který znalo jen pár lidí a většina z toho byli vyznavači staré víry. Říkalo se mu jazyk Prvních. Byl starý už přes několik staletí a přežíval jen díky vyznavačům staré víry. Kdysy žili i kněžky a knězi, kteří jazyk ochraňovali a rozšiřovali dál, ale s časem víra zanikla, protože jejích ochranářů ubívalo a byli zavražděni.

"I já tebe. Nevím jestli je to odvážné nebo pošetilé přijít sem, když jsi večer na plese vytvořila takový rozruch. Thomas byl vyzpovídán králem, co všechno o tobě ví."Otec Francis zůstal též věřící staré víry a znal jazyk Prvních.

"Ten rozruch nebyl v plánu. Otče nevíte co všechno Thomas řekl králi?"

"Jen to, jak se jmenujete. Neřekl však, kdo mu to řekl a taky to, že žijete ve skalách. Pochybuji, že toho víc ví. Navíc jsem zaslechl od vojáků, že mají Thomas s Richardem brzy odjet spolu s králem do války proti nájezdníkům."Kera nebyla vůbec překvapená. Věděla o nájezdnících, kteří útočili na království.

"Ano to už vím. Jen jsem nevěděla, kdy mají odjet a kdo zde zůstane, kvůli ochraně hradu."

"To bohužel netuším, Kero."

"Takže. Zbývá jediný způsob, jak to zjistit."

"Doufám, že nechceš znovu využít Richarda k tomu, aby jsi je zjistila."

"Ne to nemám v plánu. Tohle bude zábavné, ale možná i trochu bolestné, pokud je zkusím získat dnes. Nikdo nebude chtít zničit dnešní den."Kera vstala na nohy a zamířila k velkým dřevěným dveřím kostela.

"Kero!"zařval za ní Otec Francis a podíval se na ni. Kera se otočila a čekala, co po ní Otec chce."Buď opatrná." Kera se široce usmála.

"Nebojte se Otče. Já jsem vždycky opatrná."Kera si přehodila kápi od pláště přes hlavu a vyšla z kostela směrem na hradní nádvoří, které se začínalo plnit koňmi a služebnictvem. Snažila se najít Marka, aby zjistila, co se děje, ale bylo tu víc vojáků než obvykle. Nakonec ho našla. Přidržoval koně, který patřil Thomasovi. Sundala si kápi a připletla se mezi služebnictvo až došla k Markovi. Aby byla ještě víc nenápadná, přikradla se k sedlu na koni a zjišťovala zda je všechno v pořádku."Proč jsou tu ti koně?"zeptala se.