Life in the forest

Stíny minulosti

Lucy došla do Sophiina oblíbeného koutku v zahradě, kde se často schovávala před okolním světem, ale nebyla tam. Začala ji hledat po zahradě, ale nemohla ji nikde najít. Tohle Sophie nikdy předtím neudělala, a proto se o ni začala Lucy bát.

"Koho hledáš?"ozval se za Lucy Richardův hlas. Poslední člověk, na kterého měla náladu. Stále na něj byla naštvaná, ale nesměla se  prozradit, alespoň do doby než se vrátí zpátky do tábora.

"Můj pane, asi jste neviděl vaši sestru Sophii,"odpověděla mu Lucy a otočila se na Richarda.

"Chvíli tu byla, ale byla příliš rozrušená, a tak se jela projet na koni. Zajímalo by mě co se jí stalo,"řekl jí Richard a přiblížil se k ní. Ještěže jí dala Kera ten náhrdelník, pomyslela si Lucy.

"Děkuji, můj pane. Pokud dovolíte půjdu dělat svoji práci."Lucy se uklonila a chtěla odejít, ale Richard ji rychle chytil za loket a zábránil jí v odchodu.

"Neříká se snad něco za něco? Řekl jsem ti, kde asi je moje sestra a ty mi za to nic nedáš,"řekl jí Richard a přitáhnul si ji k tělu. Lucy věděla, kam tím míří, zvlášť když se k ní začaly jeho ústa přibližovat. Už dlouho ji pozoroval svým loveckým pohledem, ale až teď se o něco pokusil.

"Já nejsem děvka, můj pane,"řekla mu Lucy a snažila se od Richarda odtáhnout.

"Opatrně, zlatíčko, jinak bych si mohl myslet, že patříš k těm zbojníkům. Už dlouho tě sleduji, ale každý jednou udělá chybu  a já si počkám na tu tvoji."Richard přejel Lucy rukou po krku."Provaz na tomhle krásném krčku by  ti neslušel."Lucy se od něj prudce odstrčila. Došla jí trpělivost. Obvykle vyhrožovala někomu ona nebo její přátelé, ale nikdo nevyhrožoval jim.

"Pokud vím, tak každý zbojník má na ruce spáleninu."Lucy si vytáhla rukávy od šatů a tím odkryla svoje zápěstí."Vidíte. Já žádnou spáleninu nemám stejně jako ten kluk, kterého jste neprávem mučil!"

Richard jí vrazil facku."Dávej si pozor na pusu, nebo ti tam tu jizvu udělám sám a nechám tě popravit. Rozumíš!"Lucy byla plná nenávisti a hněvu, ale musela si dávat pozor, aby se neprozradila, a proto jen přikývla. Richard byl sice hlupák, ale ne až tak velký."Tak je hodná holka,"řekl jí Richard a odešel od ní pryč. Lucy se za ním nenávistně dívala a poté odešla do svého pokoje.

V pokoji si sedla ke stolu a vytáhla ingoust s brkem a papírem a z váčku vytáhla zmuchlaný pergament od Thomase. Narovnala ho a začala dělat kopii, akorát změnila jméno a titul. Byla to pozvánka na maškarní ples.

Jakmile skončila, odešla do strážnice mezi vojáky, kde hledala Marka od lesních lidí. Když ho našla stoupla si k němu a předala mu pergament.

"Dej to prosímtě někomu od nás, ať to předá Mlze. Já jim to nemůžu dát, protože mě Richard sleduje a blahopřeji k dítěti,"řekla ve spěchu Lucy a zamířila k východu.

"Dobře a děkuji,"křikl za ní Marek a schoval pergament. Za chvíli mu končila stráž a on chtěl jít navštívit svou ženu Evelin do tábora lesních lidí, kde mohl pergament předat někomu z hlídky svobodných lidí, která jejich tábor hlídala a chránila.

Sophia hnala koně lesem a po tvářích jí stékaly slzy. Netušila, kam ji kůň veze a bylo jí to jedno. Chtěla se jen dostat pryč z hradu a co nejdál od nastávající svatby. Nechtěla na nic z toho myslet. Chtěla si jen vyčistit hlavu, na nic nemyslet. Chtěla zapomenout, že je šlechtična, která se musí vdát proti své vůli.

Najednou se její kůň prudce zastavil a ona spadla. Už zase se válela na zemi v blátě. Při pádu si narazila bok, který ji pořádně bolel. Sophia si otřela rukávem slzy.