Zaklínačova učednice

28.kapitola

Nimona

Nimona seděla v kleci a třásla se zimou. Byla vyčerpaná a její mysl byla plná strachu. Loupežníci ji odtáhli od domova a ona nevěděla, co s ní zamýšlejí. Hleděla na oheň, který hořel uprostřed tábora, a snažila se najít útěchu v teple plamenů.

Vzpomínky na její domov v lese jí poskytovaly alespoň trochu útěchy. Přemýšlela o Geraldovi kterého brala skoro jako vlastního otce. Doufala, že je v bezpečí. Každou chvíli sledovala loupežníky, kteří se smáli a pili, jejich hlasy jí připomínaly, jak bezmocná je.

Nimonu vytrhlo z přemýšlení když, najednou uslyšela jak loupežníci křičí. "Oheň! Oheň!" křičeli a vznikla panika. Jeden po druhém začali utíkat k hořícím zásobám, snažíce se zachránit, co mohli.

Najednou si všimla pohybu na okraji tábora. Byla to jen letmá záblesk stínu, ale její srdce se rozbušilo nadějí. Mohl to být Gerald? Začala sledovat ten stín, jak se pohyboval stále blíž. V tichu noci slyšela tiché kroky, a pak uviděla muže přibližovat se ke kleci. Když se jejich pohledy setkaly, poznala ho - byl to Gerald.

Když Gerald dorazil ke kleci, Nimona se usmálaa zašeptala "Ty jsi pro mě přišel,,".

Gerald se jen pousmál a řekl "Já bych tě tu nenechal,,"zašeptal. Vytáhl nůž a začal přeřezávat provaz, který držel klec zavřenou. Nimona cítila, jak jí srdce bije rychleji, když se dveře klece konečně otevřely.

"Rychle, musíme pryč, než si nás všimnou," řekl Gerald a vzal Nimonu za ruku. Pomohl jí vstát a tiše se spolu vytratili k lesu. Loupežníci byli stále zaneprázdněni u ohně a nepozorovali, jak se Nimona a Gerald vzdalují.

"Rychle, pojď se mnou," zašeptal. Nimona přikývla. Klepna čekala na okraji lesa, připravena na jejich útěk. Gerald pomohl Nimoně na koně a rychle nasedl za ní. S rychlým pokynem vyrazili zpět po stopách, které vedly z lesa.

Slyšela za sebou křik loupežníků, kteří si uvědomili, že Nimona zmizela, ale než se stihli vzpamatovat, Nimona a Gerald byli už daleko. Cesta zpět byla náročná, ale věděla, že s Geraltem je v bezpečí.