Rozpolcená

Kapitola 1. - Obvyklý pokus

Ahoj :)

Vymyslela jsem nový příběh, který by si fanoušci Avengers mohli zamilovat, tak doufám, že se vám bude líbit.

V této kapitole bohužel Avengery ještě nenajdete, možná v té příští ještě taky ne, ale ve třetí už určitě budou alespoň někteří ;) Tak vytrvejte a nenechte se odradit.

Kapitoly budou všechny přibližně takhle dlouhé (okolo 1300 slov), takže mi bude trvat déle je napsat, takže prosím počítejte s tím, že víc jak jedna za týden určitě nepřibude, protože nejenom, že upravuji některá svá díla, ale dala jsem se s kamarádkou do psaní společné knihy a to je na čas vážně hodně náročný. Tak se mnou prosím mějte trpělivost :)

V příloze máte písničku, kterou jsem při psaní poslouchala. Vím, že se asi moc nehodí, ale who cares :D

Bylo ráno a já si s dobrou náladou, kdo by ji taky v poslední den školy neměl, seděla v první lavici před třídní profesorkou. Hodila jsem si nohu přes nohu, usmívala se a byla ráda, že už mám vysvědčení.

Bohužel se mi nepodařilo vytáhnout všech pět trojek, takže mám tři, ale většinu z jiných předmětů než v pololetí. Zůstala mi trojka z angličtina a přidala se k tomu trojka z chemie a biologie. Naštěstí jsme nedostala nic horšího a prošla jsem, takže to je super.

Tímhle každoročním aktem naše třídní oficiálně ukončila náš první rok na střední a odstartovala dvouměsíční lenošení. Vlastně v mém případě to zas takové lenošení nebude, protože mě čekají letní brigády. Budu pracovat v kavárně a knihkupectví, plus příležitostně vypomáhat jako servírka v restauraci, kde pracuje moje máma. Vůbec se mi do toho maratonu nechce, ale udělám cokoliv, abych nemusela poslouchat ty máminy věčné řeči typu: ,,Ty si vůbec nevážíš toho co máš. Nemáš tušení jak těžké je vydělávat peníze." apod. Tohle poslouchat přeci nemám zapotřebí!

Pomalu jsme se všichni začali zvedat z lavic. Což pro mě byla skvělá příležitost začít uvažovat o detailech mého skvělého letního plánu. Hned jsem se do svých úvah tak ponořila, že jsem málem přeslechla jak nám třídní říká, že se máme ještě posadit.

,,Mám pro vás ještě něco než odejdete."řekla a vytáhla ze stolu štos béžových obálek, ,,Na začátku roku, jste všichni podstoupili Osobností, Vědomostí, Fyzické a Profilové testy, stejně jako vaši spolužáci z celé republiky."

,,Jaké testy?"ozval se z poslední lavice Kryštof.

Profesorka se usmála: ,,Ty které pokud jste napsali dobře a vybrali vás, tak jste získali roční pobyt v Americe s výukou v anglickém jazyce. Neříkejte mi, že si na to už nepamatujete?!"

,,Samo, že víme vo co gou."ozvala se vysmátá Niky.

,,To je dobře, protože vám můžu s hrdostí oznámit, že na naší škole se nachází jeden ze dvou studentů, kteří těmito testy prošli a pojede na konci srpna do Ameriky."oznámila nám hrdě naše třídní.

,,Kdo to je? Je od nás ze třídy?"překřikovali se všichni, až mě to začalo rvát uši.

,,TICHO!!!"nesl se třídou vysoko posazený profesorčin hlas.

Nejprve to vypadalo, že její křik nebude mít vůbec žádný efekt, ale hlasy spolužáků pomalu utichaly, až nakonec utichly úplně a ona mohla pokračovat: ,,Naše škola zatím ví jenom to, že tam osoba chodí k nám na školu a to do prvního ročníku."