Rozpolcená

Kapitola 28. - Osudný tanec

Už pěknou chvíli jsme s Rogersem a Samem postávali u jednoho ze stolů s občerstvením a debatovali o muzice, která tu hrála, o oblečení ostatních hostů a posuzovali jejich účesy. Pozorovali jsme Tonyho, což bylo vážně hodně vtipné. Obzvlášť, když Sam začal jeho pohyby komentovat. Začala jsem se smát a už jsem nemohla přestat. Občas k nám, někdo kdo Avengers znal, přišel a dal se s kluky do řeči. Já se jenom usmívala a poslouchala.

„Smím prosit?"dotkl se letmo někdo mojí ruky.

S úsměvem jsem se otočila, ale ten hned zmizel, jakmile jsem osobu spatřila.

„Co chcete, Collinsi?"vyštěkla jsem.

„Copak to není jasné? Chci si s vámi zatancovat."křivě se usmál.

„Ale, to už nejsem nepovedený experiment?"pozvedla jsem tázavě obočí.

Co si o sobě ten parchant myslí? Nejdřív se ke mně chová jako k odpadu, potom jako k nějakému zločinci a teď se bude snažit být milý? Tak na to mu rozhodně neskočím. Tak pitomá nejsem!

„Pokud si, tak určitě ne nepodařená."přejede mé tělo lačným pohledem.

„Slizáku!"naštvu se.

„Co se děje?"objeví se vedle mě Sam.

„Nic, jen jsem tady slečnu vyzval k tanci a ještě mi neodpověděla."mluvil klidně.

„Tak já ti teda odpovím ty hnusnej..."začala jsem soptit, ale Wilson můj započatý projev utnul.

„Je mi líto, ale první tanec slíbila Ariana mě."usmál se na Collinse.

Cože? Já a tancovat? A na veřejnosti? Zbláznil se? To chce, abych se tady před všemi ztrapnila? Nevěřícně jsem na Sama zírala a doufal, že jsem se přeslechla, avšak když si moji ruku zavěsil do svého rámě a vykročil vpřed pochopila jsem, že to myslí vážně.

„Same, co to děláš?"vyděšeně vykviknu.

„Jdu si s tebou zatancovat."zasměje se.

„Já ale tancovat neumím!"špitla jsem.

„Tak Tě to neučíme!"zastavil se na parketu a podíval se mi do očí.

„Tak to pochybuju!"sklopila jsem oči.

Já se tady ztrapním! Všichni se mi budou smát! Panebože jak se z tohohle dostanu? Měla jsem slzy na krajíčku.

„Věř mi trošku."zaujal se mnou Wilson taneční postavení, „Začneš levou dozadu. Dobře?"

Zhluboka jsem se nadechla: „Dobře."

Pozorovala jsem Sama. Bylo zajímavé sledovat, jak se zaposlouchává do hudby. Byl tak klidný a vyrovnaný. Najednou ze mě všechny obavy opadly. Než udělal první krok, pohlédl mi do očí a já věděla, že tenhle tance dobře dopadne. Levá vzad, pravá dopředu a při tom se pootáčet. Nebylo to zas tak těžké. Po minutě pekelného soustředění jsem se uvolnila a užívala si hudbu a tanec. Takhle uvolněná, klidná a bezstarostná jsem dlouho nebyla. Dokonce ani při těch dnešních vzácných chvílích plných smíchu. Ke konci mě Falkon navedl do otočky, kterou jsem udělala, a s doznívající hudbou jsme se uklonili jeden druhému.

„No vidíš. Šlo Ti to bezvadně. Opravdu si nikdy netancovala?"nedůvěřivě si mě prohlížel.

Musela jsem se smát: „Fakt ne. Ale nechceš si zatancovat ještě? Nějak mě to začalo bavit."

To rozesmálo i jeho: „Jak si přejete, slečno."uklonil se.

Já udělala pukrle. Hudba znovu hrála. My se k sobě přiblížili a pohybovali se do rytmu hudby. Společně jsme odtancovali snad další pět písniček, než k nám přišel Clint a požádal mě o tanec.