Došel si pro kolo a jel za Non, bohužel jeho rodiče mi oznámili že momentálně není doma. Celou cestu zpět domů mě následoval pocit, že mě někdo sleduje. Moje tempo bylo o dost rychlejší, ale i přesto ve mě byl ten pocit. Dojel jsem domů, slezl z kola a rychle běžel dovnitř, prošel okolo kreseb na zemi a zamířil do pokoje.
Byla hrozná tma, můj zrak však postřehl v rohu pokoje stín osoby. Okamžitě jsem rozsvítil lampičku, která se nacházela vedle mě. Můj pohled šel na kluka. Byl o něco starší než já, černé vlasy, černé oblečení, červené kruhy pod očima ,,Kdo jsi? Jak jsi se sem dostal? Co chceš?" začal mu pokládat otázky a odstoupil od něj dál. Nevím proč nějakým záhadným způsobem jsem se ho nebál, spíše mě to k němu přitahovalo blíže. On však najednou udělal dva kroky blíže ,,Nepoznáváš mě? Oči mu zčernali, jako kdyby najednou poznal pocit lásky" řekl poslední větu z knihy Damon a Finn. Zarazilo mě to ,,Damon". Moje oči sledovali každou část jeho těla, opravdu vypadal jako přesný popis Damona. Ale jak je to možné?
,,Počkat pokud teda ty jsi Damon, tak i detektiv Finn je skutečný?" optal se ho. On se trochu předklonil ,,Opravdu tě zajímá zrovna tohle? Nezajímá tě spíše co se stalo s autorem knihy?" položil mi otázky. Na jeho tváři se objevil velmi strašidelný, ale i zároveň zvláštně krásný úsměv. Otočil jsme se za sebe na kresby a pak zpět na Damona, ale pokoj byl prázdný. Kam zmizel?
Tři dny opět rychle utekli, zatím nic neplánuji říct Nonovi...nevěřil by mi. Ale popravdě jsem nechtěl věřit ani sám sobě, při každém mém kroku byl stín co vypadal jako Damon. Mám pocit že se stávám šíleným.
