Lehl jsem si na gauč a zavřel oči, myslí se dokázal dostat do příběhu na to místo přes které se nemůžu dostat. Schoval se za sloup a sledoval děj přede mnou. Byl tam Damon a další čtyři osoby naproti němu, všichni i Damon se nacházeli v bílém oblečením. Damon si sundal košili, jeho tělo bylo pokryté jizvami. Ty jizvy vypadali dost podobně jako symboly na papíru. Ale netušil jsem jak se k němu dostat aniž bych nepokazil děj. Damon vytáhl dva malé nože a začal bojovat, každý jeho pohyb bylo jako umění. Netrvalo dlouho a ty čtyři osoby leželi na zemi bez známky života.
Znovu jsem se probudil v části kde se probouzím pořád. Mohlo být okolo jedenácté večer a já se nacházel v posteli ,,Přestal jsi chodit do školy" zašeptal hlas zamnou. Když jsem se otočil můj pohled šel na Damona, který ležel vedle mě ,,Nemůžu teď chodit do školy, nedokážu se soustředit ani na svůj život. Celá má mysl je plná toho příběhu. Ve scénáři nemám ani jedno slovo. Jsem zoufalý a mám pocit že zešílím". Damon se jenom na mě díval ,,Musím tě upozornit, přesně takhle spáchal sebevraždu autor knihy. Musíš si dát pauzu a vše dělat postupně, teď jsi autor ty. Máš času kolik chceš" zašeptal.
Mezi námi vládlo ticho ,,Proč jsi najednou tak milý? V knize jsi za zlou postavu" naše pohoda se od sebe neodtrhly ,,Jsem postava z knihy, moje chování ovládá autor knihy. Nikdo momentálně knihu nepíše, mužů se chovat jak chci" odpověděl mi. Pouze jsem kývl hlavou ,,Napadlo tě proč zrovna ty máš za úkol knihu dokončit?" optal se ,,Ne" byla má odpověď. ,,Zkus si znovu přečíst poradně kapitolu tři, brzy se uvidíme Anawin" opět zmizel ,,Počkej! Jak znáš moje jméno?,, nestihl se ho zeptat.
