Vrátil se ze školy domů a hned zasedl ke kresbám, které se nehla z místa. Nic z toho mi nedávalo žádný smysl ,,Už jsi doma," ozval se hlas z mého pokoje. Vstal jsem a běžel do pokoje ,,Jsi zpět! Zmizel jsi předtím..sakra na koho to mluvím nejsi skutečný" naše pohledy se nemohli od sebe odtrhnout. Přišel ke mě co nejblíže, naše těla byla pouhých pět centimetrů od sebe ,,Stále mi nevěříš? Víš že můžeš použit ruce a přesvědčit se" řekl. Pomalu jsem zvedl svou ruku a chtěl ji položit na jeho tvář, ale těsně před jeho obličejem se zastavil ,,Bojíš se mě?" optal se ,,To ne jen-" nedořekl jsem. Damon popadl mou ruku a položil ji na svou tvář, zatím co jeho ruka šla po mém hrudníku až k bradě. Nervózně jsem od něj odstoupil pár kroků, nevěděl jsem co je jeho úmysl. Mezi námi vládlo krátké ticho ,,Damon co znamenají ty kresby a prázdný scénář?"optal se ho ,,Teď jsi autor knihy ty, to je vše co ti mohu říct". Odtrhl jsem zrak od Damona na pět sekund a opět byl pryč.
Nikdy jsem nic nepsal, proč zrovna já?
Bylo okolo druhé ráno a já byl v koncích, ve scénáři se nenacházelo ani jedno slovo. Čím víc jsem se snažil do příběhu dostat, tím víc jsem myslel že zešílím. Příběh který ještě napsal autor před jeho smrtí jsem četl snad pětkrát a snažil se myslí do příběhu dostat.
Pět dní...přestal jsem chodit do školy a věděl že moje zdravý není jako předtím. Vidím věci co nikdo nevidí, do příběhu se konečně dostal, ale jenom do určité části. Pokaždé skončím na stejném místě, snažím se přijít na to jak se dostat dál.
