"Procházíš mi srdcem jako jehla..." 🪡

5.

Nadiktovala jsem Calinovi adresu a vyjeli jsme ke mě domů. "Je to už dobrý?" Zeptal se mě po chvilce jízdy. "Musím počkat, až zapůsobí ten cukr, takže mě nenech usnout." Řekla jsem. "Co by se stalo, kdyby jsem tě teď nechal usnout?" Zeptal se mě Calin. "Tak bych už jsem se né moc jednoduše vzbudila." Řekla jsem a pousmála jsem se na něj. Přijeli jsme k mému bytu a Calin mě doprovodil ke dveřím. "Hele nechtěl by jsi jít dál? Můžeme se spolu nasnídat, jestli chceš." Zeptala jsem se ho. Přece jen ho teď nemůžu poslat pryč, když mě zachránil před hypoglykémickým záchvatem. "Tak jo. Aspoň dohlídnu na to, aby jsi nezamouřila očka." Řekne Calin a já ho pustím dovnitř mého bytu. "Máš to tady hezký." Řekne Calin a všimne si prosklené kleci, kde je moje tarantule. "Co máš v tý klícce?" Zeptal se mě Calin a přistoupil blíže k tý kleci. "Tam je moje tarantule." Řeknu a Calin nadzvedne obočí. "Ty máš tarantuli? Holka ty mě překvapuješ čím dál víc." Řekne Calin a hledal Kameru v té kleci. "A kde je?" Zeptal se. "Je schovaná." Řeknu a vyndám jí z její skrýše. "Jmenuje se kamera." Řeknu a vidím, jak Calinovi cukají koutky. "Kamera? Proč?" Zeptal se Calin a viděla jsem, že se snaží nesmát. "Přestaň! Náhodou je to cool jméno." Řekla jsem usměvavě a vrátila jsem kameru do klece. "Však jsem nic neřekl." Řekl Calin. "Takže co kdyby jsme si udělali palačinky?" Zeptala jsem se. "Uuu moje oblíbené jídlo. Jdem na to!" Řekne Calin. Vytáhla jsem všechny ingredience. "Takže nedříve smícháme všechny ingredience a...pak rozpálíme ty pánev." Řeknu a posadím se za židli u kuchyňské ostrůvku. Jsem strašně unavená. "Víš co? Natáhni se na gauči a budeš mě navigovat dobře?" Navrhl mi Calin a já jsem souhlasila. Lehla jsem si na gauč a Calin začal míchat těsto. "Je to dobře zamíchaný?" Zeptal se Calin. "Pokud v tom nejsou hrudky, tak můžeš těsto začít nalívat na pánev." Řeknu. "Dobře, tak to začnu nalévat na pánev." Řekne a Začne dělat na pánvičce první palačinku. "Když teď vím, co mám přibližně dělat, tak by jsi mi mohla měco o sobě říct." Řekne Calin. "A co by si chtěl třeba slyšet?" Zeptala jsem se. "Tak třeba odkud jsi? Máš sourozence? Tvoje koníčky? Cokoliv." Řekne Calin a dodělá první palačinku  "No tak fajn. Původně pocházím z Prahy, mám starší ségru, ale odstěhovala se ještě, když jsem chodila na základku a moc se s ní nevídám. Mám vystudovanou fotografickou školu v Praze a mám licenci na tetování. Taky ráda maluji." Řeknu a ukážu na obraz naproti mě. "To jsi namalovala ty? To je krásný." Řekne překvapeně Calin. "Díky. Bude to znít divně, ale nechala jsem se inspirovat od jedné vzpomínky." Řekla jsem. "A jaké?" Zeptal se zvědavě Calin. "Když jsem byla malá, tak jsem milovala aquaparky. Hlavně Tobogány. S taťkou jsme si vždycky dávali závody kdo bude první. Když si na to teď vzpomenu, tak bych zase chtěla být na klouzačce." Řeknu a zasměji se. Táta je pro mě hodně důležitý člověk s mém životě. Nikdy jsem se s ním neměla špatné vztahy jenže po tom, co jsem se odstěhovala, tak jsme se trochu odcizili a je mi to i líto. "A co mi řekneš o sobě ty?" Zeptám se ho pro změnu zase já. "Ok, takže pocházím původně v Moldavska, ale odstěhovali jsme se, když jsem byl ještě malý kluk. Měl jsem 2 nebo 3 roky přesně si to moc teď nepamatuji. Několik mě jsem dělal judo, zpíval jsem ve sboru, protože moje máma byla dirigentka, takže ten sbor vedla. Taky jsem hrál na basu, ale o toho jsem moc nevydržel. Taky umím hrát na kytaru. Teď dělám vysokou na dálku, studuji bakaláře. Měl jsem pár let pauzu, tak proto to studuji až teď. No a jak víš, tak dělám hudbu." Řekl Calin a dosmažil poslední. "Tak pojď jíst, už je to hotové." Řekne Calin. "Dobře, musím si jen změřit cukr." Řekla jsem a vala jsem si svůj glukometr. "A jak se to vlastně dělá nebo no měří?" Zeptá se Calin a nervózně se usměji. "Máš rád krev?" Zeptala jsem se pro jistotu. "Miluji krev." Řekne Calkn a já jsem jen protočila oči, nad jeho ironickou poznámkou. "Tak se dívej." Řeknu, nastavím si prst a píchnu se do něj. "Auu." Řekne Calin. "Časem si zvykneš." Řeknu a dám krev na proužek od toho glukometru. "Tak dobrý. Můžeme se najíst." Řekla jsem. "A to musíš dělat každý den?" Zeptal se Calin, mdyž si nanadaval džem na palačinku. "Občas jo. Mám i senzor, ale jaksi mám vybitý mobil, který mi ukazuje hladinu cukru." Řeknu. "Tak to jdu ochutnat." Řeknu a kousknu si do té palačinky. "Hmm to je fakt dobrý. Odkdy jseš tak dobrej kuchař? Spíše jsem tě typovala na někoho, kdo nevaří." Řeknu a dám si do pusy další sousto. "Od té doby, co mám tak užásnou navigátorku." Řekne Calin a já se na něj pousměju. Chvilku jíme a pak mě něco napadne. "A když pocházíš z Moldavska, umíš mluvit Rumunsky?" Zeptala jsem se ze zvědavosti. "Eşti un şofer groaznic." Řekl Calin a usmál se. "Co že jsi to řekl?" Zeptala jsem se. "Že jsi strašná řidička." Řekne Calin a já po něm hodím palačinku. "To ty jsi do mě narazil!" Vyjedu naštvaně po něm. "Dobrá uznávám, ale máš se dívat do zpětnýho zrcátka!" Řekne Calin. "Chceš opravdu pokračovat v témhleté debatě?" Zeptám se ho naštvaně. "Klid kotě. Jen vtipkuji." Řekne Calin a vezme palačinku ze země, tu kterou jsem po něm hodila. "Já nejsem kotě." Řekla jsem. "Ale jseš." Řekne Calin. "Aspoň né pro tebe." Řeknu schválně a Calin na mě hodí svůj "uražený" výraz.
Bylo 10 hodin a já jsem uklidila talířky od těch palačinek. "Hele já budu muset jít do studia." Řekne Calin. "Dobře. Bylo to s tebou fajn." Řekla jsem. "Takže jsem na tebe udělal dojem??" Zeptal se Calin a začal se na mě culit. "Možná malinkatej, když si udělal ty dobrý palačinky." Řekla jsem. "Já jsem ti to říkal." Řekne sebejistě Calin. "To ale však neznamená, že jsi mě sbalil." Řeknu a překřížím si ruce. "Třeba se to jednoho dne změní." Řekne sebevědomě Calin. "To víš, že jo." Řekla jsem sarkasticky. "Nechtěla by jsi pozítří někam vyrazit? Ve studiu bych měl končit brzo, tak mě napadlo, že by jsme mohli zajít na nějaké jídlo nebo tak něco?" Zeptal se mě Calin. "Půjdu moc ráda." Řekla jsem a podívala jsem se mu do očí. V tu chvíli mi přišlo, jako by se u nás dvou zastavil čas. "N-no tak se vidíme." Řeknu nervózně a uhnu pohledem. "Měj se Míšo." Řekl Calin a odešel. Co se to sakra právě stalo?!

Děkuji za podporu květinky!🦂🕸