"Procházíš mi srdcem jako jehla..." 🪡

6.

Dneska jdu s Calinem na tu večeři, ale není mi moc dobře. Myslím tím psychicky. Včera jsem totiž musela jet do Prahy, protože táta měl nějaké zdravotní komplikace. Byla jsem na václaváku a v tom jsem uviděla jo. Člověka, který mi zničil život. Naštěstí jsem někam rychle utekla a asi si mě nevšiml. V noci jsem přijela do Brna a měla jsem opět noční můry. Nesnáším tyhlety stavy.
Ležela jsem v posteli celé dopoledne, jelikož se ani neměla chuť vstát. Přemýšlela jsem, že zruším to jídlo s Calinem, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Přece jsem mu to už slíbila, tak mu nebudu kazit radost ne? Nakonec vstanu z postele, abych si mohla dát nový senzor a všimnu si v mé tašce mých antidepresiv. Už jsem je dlouho neměla. Poslední záchvat jsem měla asi 5 týdnu zpátky.  S Calinem jsme si včera psali a mám být ve 14:00 v jeho studiu. Takže jsem se šla rychle nachystat. Oblékla jsem se, rozčesala jsem si vlasy, rychle jsem si dala nějakej cukr a vyrazila jsem do toho studia. Přijela jsem do studia a zazvonila jsem na zvonek. Otevřel mi nějaký kluk. Měl takové hnědé vlasy, modré oči, piercing v nose a hodně tetování. "Pokud jseš nějaká fanynka, tak dnes fakt nemáme náladu na podpisy." Řekl otráveně ten kluk. "Já jdu za Calinem." Řekla jsem lehce nervózně. Hrozně nerada jsem v přítomnosti s cizími lidmi, obzvlášt s kluky. "Jak se jmenuješ?" Zeptal se ten kluk. "No Míša. Fotila jsem Calina s Viktorem Sheenem na jejich album." Řekla jsem. "Jó ta fotografka! Calin se nám o tobě už zmínil. Jsem Petr." Řekl a podal mi ruku. "Míša." Řeknu znova a potřeseme si rukami. "Tak pojď dál, Calin teď zrovna nahrává." Řekl Petr a pustil mě dál přišla jsem do studia, kde jsem viděla D-kopa, který nahrával Calina a ještě jednoho kluka. Byl mulat a měl dredy. Calin na mě zamával a já na něj. "Ale koho pak nám to sem vedeš Petříku." Řekne ten kluk. "To je Míša, ta fotografka." Řekne Petr. "Ahaaa. Calin nám už o tobě říkal. Jsem Kojo, ale říkej mi Willy." Řekl. "Ráda tě poznávám." Řekla jsem a sedla jsem si na ten černý gauč vedle Willyho. "Takže ty jseš fotografka jo?" Zeptal se mě znova Petr. "A taky tetuju." Řekla jsem a najednou se Peteovi rozzářily oči. "Fakt? To by jsme se mohli domluvit na nějaký kérce." Řekne Petr. "Ty by jsi furt potřeboval nějaké malůvky." Řekne Willy a Petr mu dá pohlavek. "Hejj!" Řekne Willy. Kluci nebyli nějak zlý, byli fakt milý, ale prostě jsem se mezi tolikati klukama necítila nějak dobře. Najednou se mi strašně rozbušilo srdce a začalo se mi blbě dýchat. Sakra je to tady zas. Ne ne prosím teď ne. "Já j-jsi odskočim." Řekla jsem rychle a rozeběhla jsem se na záchody. Rychle jsem za sebou zavřela dveře a opřela jsem se o umyvadlo. Nesnáším sociální úzkost, která přejde v panickou ataku. Za boha jsem se nemohla uklidnit. Uslyšela jsem klepání. "Míšo jsi v pohodě?" Zeptal se Petr. Do háje, hlavně ať nejde dovnitř. "P-prosimtě jdi pryč. Je mi f-fajn." Vyjekla jsem na něj. "Jak myslíš." Řekl nejistě řekl a odešel. Sesunula jsem se na zem a položila jsem si hlavu na svoje kolena. Je mi strašně. Příšerně.

Pohled Petra:
Nebyla v pohodě. Věděl jsem, že není v pořádku. Šel jsem zaklepat na dveře od záchodů, jenže mě odpálkovala dřív, než jsem stihl něco vůbec říct. Radši jsem tam ale nechodil. Mohl jsem její stav ještě zhoršit, jelikož mě nezná a jsem pro ni cizí. Možná i proto je tak nesvá. Rozhodl jsem se, že to půjdu říct Calinovi. Nemyslím si, že je dobrý nápad, aby tam byla sama. Přišel jsem zpátky za Willym. "Co jí je?" Zeptal se nechápavě Willy. "Musím jít za Calinem." Řekl jsem a šel jsem za D-kopem. "Hele já vim, že teď nahráváte, ale potřebuji fakt nutně mluvit s Calinem." Řekl jsem naléhavě. "No tak ale dělej." Řekne D-kop a vypne hudbu. Calin nechápavě vyšel. "Proč to vypínáš?" Zeptal se zmateně Calin. "Caline běž za Míšou. Je na záchodech." Pošeptal jsem Calinovi. "Co??" Řekne nechápavě Calin. "Prostě běž. Potřebuje tě." Řekl jsem a Calin stále zmatenej odešel na ty záchody.

Pohled Míši:
"Míšo? Jsi tam?" Uslyšela jsem s klepáním na dveře. Byl to Calin. "C-caline?" Řekla jsem rozklepaným hlasem. Na víc jsem se nezmohla. Špatně se mi mluvilo. Myslím si, že Calina znepokojil můj hlas. "Půjdu dovnitř dobře?" Řekne Calin a pomalu otevřel dveře. Podívala jsem na Calinovi oči. Rozšířily se mu zorničky, jakmile se na mě podíval. Bylo mi trapně, horší už to být fakt nemohlo. Najednou se na mě Calin usmál a sedl si vedle mě. "Nechtěla by jsi mi povykládat, proč jsi se začala otužovat?" Zeptal se Calin. Nezmohla jsem se ani na slovo. "Tak já začnu dobře?" Řekl Calin. "Když jsem natáčel ten videoklip, tak venku bylo asi -2 stupňě a D-kop mi pak ukradl oblečení. Musel jsem tam utíkat nahej, aby mi D-kop zpátky vrátil oblečení. Myslel jsem, že ho zabiju." Řekl Calin a zasmál se. Pomalu jsem ho začala trochu vnímat. "Uznávám, že naše otužování bylo stokrát lepší." Řekl Calin. "M-myslela jsem, ž-že do té vody ne-nevlezeš." Řekla jsem rozklepaně. "To jsem si upřímně myslel taky, ale nějak jsi mě něčím přesvědčila." Řekl Calin a usmál se na mě. Všimla jsem si, že se mi začalo lépe dýchat. "Tak a teď mi řekni, jak moc jsem neschopný v řízení." Řekne Calin a já se trochu pousmála. "Vím, jak moc by jsi mi to chtěla říct " Řekne Calin a pohladí mě po zádech. Už se mi lépe dýchalo. "Je to lepší? Hlavně zhluboka dýchej." Řekl po chvilce Calin a pořád mě hladil po zádech. Já jsem jenom přikývla a zhluboka jsem se nadechovala. "J-jak jsi věděl co máš d-dělat?" Zeptala jsem se Calina. "Když si pár panických záchvatů zažiješ, tak už vcelku víš co máš dělat." Řekne Calin. "Donesu ti vodu dobře?" Řekl Calin a donesl mi vodu. "Děkuji. Promiň za tohle." Řekla jsem polohlasem a napila jsem se vody. "Za tohle se neomlouvej. Nemůžeš přece za to." Řekne Calin a obejme mě. Cítila jsem se ním dobře.

Je tu další díl!🦂