"Procházíš mi srdcem jako jehla..." 🪡

7.

Jsou to už 2 týdny, co jsem se Calinovi přestala ozývat. Možná to bude znít divně, ale je mi trapně od té doby, co jsem se tam u nich ve studiu zhroutila. A to nemluvím o tom, jak mě Calin zachraňoval od hypoglykémického záchvatu. Upřímně? Trochu mi začal chybět a to mi vadí. Nechci se vázat na lidi, když nevím co mi můžou udělat. Nechci zase být ta naivní kráva,  kterou někdo bude manipulovat.
Vstala jsem okolo deváté hodiny ráno. Podívala jsem se na mobil a zase mi psal Calin. Od té doby, co jsem se mu přestala ozývat, tak mi furt píše nebo volá.
"Prosimtě Míšo ozvi se mi."
"Jsi v pořádku?"
"Haloo"
"Udělal jsem snad něco špatně? Co se děje?"
Tohle mi píše skoro každý den, takže jsem raději vypla mobil. Vstala jsem z postele, dala jsem si nový senzor a udělala jsem si na snídani vločky s mlékem, protože jsem doma neměla nic jiného. Po snídani jsem jsem se rozhodla, že půjdu nakoupit, jelikož už skoro nic doma nemám na jídlo. Oblékla kaem se, trochu namalovala, učesala jsem si vlasy do drdolu a vyrazila. Sedla jsem do auta a blikl mi mobil. D-kop něco vydal na story. Rozklikla jsem to a byl tam Calin, jak tam tancuje s nějakou holkou. Naštvaně jsem hodina mobil na druhé sedadlo. Ani nevím, proč mě to tak rozhodilo. Stejně ho ignoruji, tak mi to nemá co vadit. Že bych snad žárlila? To nepřipadá v úvahu. Nastartovala jsem a vyjela. Jonáš mi naštěstí už před pár sny dal ty klíčky, takže konečně můžu jezdit se svým autem.
Přijela jsem do obchodu. Vzala jsem si košík a brala jsem věci z regálu. Potom jsem šla na pokladnu a zaplatila. Vzala ksem svoji nákupní tašku do ruky a šla jsem v autu, jenže do mě venku někdo zezadu vrazil. Taška mi vypadla z ruky a pár potravin spadlo z ní. "Díváš jsi se na cestu, když jsi do mě tak debilně vrazil?!" Vyjela jsem na toho kluka naštvaně a začala jsem sbírat věci a vracela je do tašky  "Tak promiň, že jsem zakopl." Řekne ten kluk a pomůže mi vzít poslední věci. "Míšo?" Řekne ten kluk a já se mu poprvé podívám do obličeje. Věděla jsem, že mi je ten hlas nějak povědomý. "C-caline." Řekla jsem překvapeně a vzala jsem svoji tašku do ruky. "Díky bohu jsi v pořádku! Bál jsem se o tebe!" Řekne Calin, jakoby mu spadl kámen ze srdce. "Jak vidíš, jsem ok." Řekla jsem a sklopila jsem zrak. "Tolikrát jsem se ti pokoušel dovolat a psát, jenže tys mi nikdy neodpověděla." Řekne Calin smutně. "Stejně už máš nějakou jinou, tak proč ti to tak vadí?" Vyjela jsem na něj. "Jestli myslíš to story, tak jsem byl opilej a byla holka, která hrála v mém klipu. Jenom jsme tam tančili." Řekne Calin. "Proč se mi vyhýbáš? Udělal jsem snad něco špatně? Co se děje?" Zeptal se mě naléhavě Calin. "Není to tvoje chyba dobře? Už půjdu." Řekla jsem a otočila jsem se směrem k autu. "Míšo počkej!" Zvýšil hlas Calin. Najednou mě Calin pevně chytil za zápěstí a otočil si mě k sobě. Automaticky jsem už měla slzy v očích.

Pohled Calina:
"Není to tvoje chyba dobře? Už půjdu?" Řekla a šla ke svému autu. Sakra to mi nemůže říct ani důvod? "Míšo počkej!" Křikl jsem na ní, jenže ona pokračovala. Přišel jsem k ní, pevně jsem ji chytil za zápěstí a otočil jsem si jí k sobě. "Sakra Míšo!" Zvýšil jsem na ni hlas. Až pak jsem si uvědomil, co jsem to sakra udělal. Měla slzy v očích a viděl jsem v nich i strach. "To bolí." Řekla pološeptem a stekla jí slza po tváři. Super Caline, teď jsi to že totálně posral. "Promiň, omlouvám se. Tohle jsem fakt nechtěl." Řekl jsem a pustil jsem její ruku. Kurva proč se chovám, jako největší kokot na světě?! "Moc jsi mi nedala na výběr Míšo. Chci aspoň důvod, prosím." Řekl jsem už zoufale. "Caline to není tvoje chyba dobře. Nechci ublížit jak tobě, tak ani sobě. Bude prostě lepší, aby jsme se nevídali." Řekla a stekla jí další slza po tváři. "Míšo já tohle celé nechci zahodit jen tak. Bylo mi s tebou tak strašně dobře a po dlouhé době jsem byl fakt šťastný! Nevím jak ty, ale začal jsem k tobě něco cítit a trhá mi srdce, že nevím co se děje!" Zvýšil jsem na ni hlas. "Je to ve mně chápeš?!" Vykřikla na mě až jsem cuknul leknutím. "Taky jsem se s tebou cítila fajn, strašně fajn! Ale když jsem se takhle cítila naposledy, tak mě to změnilo celý život k horšímu a já toto už sakra zažívat nechci!" Ječela na mě s takovým zlomeným hlasem. Pořád jsem se na ni musel koukat. V minulosti se jí muselo stát něco, co jí zlomilo. Náhle položila tašku a vyhrnula si rukáv na ten kousanec, kterého jsem si už předtím všimnul. "Tohle jsem naposledy udělala, abych se cítila nějak lépe nebo abych aspoň necítila tu bolest v srdci. Cítila jsem se tak strašně, když jsi mě viděl v takovém stavu a já nechci, aby jsi mě takhle viděl znova. Viděla jsem na tobě, že tě to bolí. J-já ti nechci křivdit a strašně jsem se snažila ti nekřivdit, jenže moje hlava mi pořád říká, abych tady tohle nedělala!" Křičela Míša a u toho jí stéhali slzy po tváři. "Co ale říká tvoje srdce?" Zeptal se jsem a ukázal jsem směrem k její hrudi. "To je ten problém. Moje srdce říká přesný opak. Já n-nevím co mám dělat dobře?" Řekla Míša a při tom se jí prolomil hlas. Jenom jsem se na ni koukal. V tu chvíli popravdě vůbec nevěděl co říct. Zažila něco, co jí zničilo psychiku. Možná strach, co jí asi pořád pronásleduje. "Stačí ti takovýhle důvod? Doufám, že ano, protože bych si teď ráda odnesla svůj nákup do auta a odjela domů." Řekla Míša a vzala zpátky tašku do ruky.

Pohled Míši:
Šla jsem k autu, jenže Calin zamnou přišel rychlím krokem a stoupl si přede mě. "Teď prostě na nic nemysli dobře?" Řekne Calin. Než stihnu něco říct, tak najednou spojí naše rty. Mám pocit, jakoby jsem tohle ještě nikdy nezažila. Ta pusa byla tak jemná a tak něžná. V tu chvíli jsem na nic nemyslela a užívala jsem si ten pocit. Možná moje hlava říká něco jinýho, ale moje city mají jasno.

Jelikož jste si psali o pokračování mé další knížky, tak jsem se rozhodla, že tenhle příběh pozastavím, ale ještě vidám pár částí, aby jste byli v obraze
Děkuji za podporu květinky!🦂🐚