"Procházíš mi srdcem jako jehla..." 🪡

9.

Řekl Calin a položil mi ruku na tvář

_____________

"Furt nic?" Zeptal se Calin a trochu si skousl ret. "Teď něco zkusím já." Řekla jsem a políbila jsem ho. On se do toho polibku usmál. "Takže se ti líbím že jo?" Zeptal se mě. "No dobře, líbíš se mi." Řekla jsem do toho polibku a odtáhla jsem se od něj. "Ty mě taky. A moc." Řekl Calin a dal mi pramínek vlasů za mé ucho. "Takže, o čem jsi semnou chtěl mluvit." Zeptala jsem se. "Chtěl bych mluvit o nás. Jak to mezi námi bude." Řekl Calin. "Začnu dobře? Včera jsi mluvila o tom, že jsi si zažila něco špatného. Sice nevím co se stalo, ale dám ti prostoru kolik budeš chtít a nebudu na tebe nijak tlačit." Řekl Calin. Chvilku jsem nad tím přemýšlela. Moje hlava, nebo spíše můj strach říkal, že nechci aby mi zase někdo ublížil. Moje srdce mi ale říkalo, že bych se přes ten strach měla přenést a mít k němu trochu důvěru. Moji démoni mě přeci nemůžou pronásledovat až do smrti. "Včera jsi mi domázal, že to chci s tebou zkusit. A jsem ti vděčná za to, jak jsi se k mé situaci postavil a to mé ještě více povzbuzuje s tebou být." Řekla jsem a usmála jsem se na něj. "Takže bych tě mohl pozvat na rande?" Zeptal se mě nadšeně Calin. "Pokid to nebude žádné otužování." Řekla jsem ironicky a on mě k sobě silně přitiskl. "Ani nevíš, jakou jsi mi teď udělala radost." Pošeptal mi Calin a já jsem přijmula jeho objetí. "Obědvala jsi už? Zrovna jsem dovařil špagety. Já jsem ještě nejedl." Zeptal se mě Calin. "Taky jsem ještě nic nejedla, tak mi prosimtě taky naber." Poprosila jsem ho. Hned po tom jsem se šla podívat na aplikaci v mobilj, která mi měří cukr v krvi, díky senzoru. Měla 8,7 takže vysoký cukr. "Prosimtě nabereš mi méně té omáčky? Mám vyšší cukr." Řekla jsem. "Jasný." Ozve se Calin z luchyně. "Tak se pojď najíst." Řekl Calin a položil talíře s jídlem na jeho jídelní stůl. Přišla jsem tedy za ním a sedla jsem si naproti němu. "Dobrou chuť." Popřála jsem mu, on se na mě usmál a začali jsme jíst. "Je to fakt dobrý." Pochválím Calina. "Neříkáš to jenom tak?" Zeptal se Calin a dal si dalšó sousto do pusy. "Věř mi, že kdyby mi to nechutnalo, tak bych ti to dala jasně najevo." Řekla jsem a Calin se na mě pousmál.
S Calinem jsme dojedli a rozhodli jsme se, že si pustíme nějaký film. "Avatar? To se chceš dívat na ty gigantické šmouly?" Zeptal se pobaveně Calin. "Tohle je Avatar 2, ještě jsem to neviděla. Prosiiim." Prosila jsem Calina. "No tak fajn." Řekne Calin a já ho popadnu do obětí. On mi vlepil pusu do vlasů a já jsem pustila film.
S Calinem jsme se trochu mazlili a najednou se mi udělalo špatně. Došlo mi, že musím mít vysoký cukr, takže si musím jít píchnout inzulín. "Musím si odskočit." Řeknu a odtáhnu se od Calina. Šla jsem na chodbu a vytáhla jsem si z tašky svůj inzulín. Píchla jsem si ho do břicha. Nesnáším to. To štípnutí. Pokaždé to bolí, tak při nandávání senzoru, tak i při dávání inzulínu. Všimla jsem si, že je tam položená nějaká otevřená krabice. Moje zvědavost se ozvala a podívala jsem se do ní. Byl tam položený polaroid a nějaký holky na fotkách.  "Kotě, víš že záchod je na druhé straně?" Slyšela jsem Calina z obyváku. "Jen jsem si potřebovala píchnout inzulín." Řekla jsem, nechala jsem tam tu krabici a přišla jsem zpátky za ním. "Promiň, to mi nedošlo." Řekl Calin. "To je v pohodě." Řekla jsem a Calin mi dal ruce kolem ramen.
Film skončil a já jsem byla dojatá, jako vždycky. "Tebe tě ti obří šmoulové dojali?" Zeptal se Calin a já jsem do něj trochu šťouchla. "Vždyť přišli o svého nejstaršího syna!" Řekla jsem. "Smutný že toho šmoulu přestanou animátoři vytvářet." Řekne Calin. "Haha. Vtipálku." Řekla jsem. "No dobře, nebylo to zas tak špatný." Uznal Calina a přitáhl si mě k sobě. "Teď bych ale dělal jiné věci." Pošeptal Calin a spojil na še rty. Začala jsem hned spolupracovat a dala jsem mu s one ruce kolem jeho krku. Calin mě chytil za zadek a posadil si mě na sebe. V tu chvíli moje tělo ovládl strach. Co to sakra dělám? Co když se mu to nebude líbit? Kam tady tohle směruje. Mezitím to jsem nad tím přemýšlela, tak mě najednou Calin zpátky položil na gauč a přestal. "Uhm...stalo se něco?" Zeptala jsem se. "Kotě, vždyť se celá strašně klepeš. To asi vzrušením nebude." Řekl Calin a bohužel měl pravdu. "Promiň." Řekla jsem provinile a sklopila jsem hlavu. "Nemáš se za co omlouvat dobře?" Řekl Calin a vlepil mi pusu do vlasů. "Mohl bych se tě na něco zeptat?" Zeptal se Calin a já jsem přikývla. "Udělal jsem něco špatně?" Zeptal se. "Ne. Ty jsi neudělal nic, já se prostě jen bojím...že budeš pak zklamaný co uvidíš." Řekla jsem smutně. "Co uvidím?" Zeptal se nechápavě Calin. "Jo. Nejsem moc no...hezká." To poslední jsem skoro neslyšně řekla. "Cože jsi to teď řekla?" Zeptal se šokovaně Calin. "Nejsem hezká, jako ty holky na těch fotkách." Řekla jsem. "Ty jsi se tam koukala?" Zeptal se Calin. "Měl jsi tu krabici otevřenou na chodbě. Omlouvám se ti." Řekla jsem. "Proč se mi pořád omlouváš? Vždyť za krabice je na té chodbě otevřená." Řekl Calin. "Pojď semnou." Řekl Calin, chytil mě za ruku a vedl mě k zrcadlu. Stoupl si za mě. "Podívej se na sebe. Na svůj obličej, vlasy, všechny křivky. Jsi jedna z nejkrásnějších holek, které nsem kdy viděl." Řekl Calin a přejel mi svojí rukou po mé paži. "Chci, aby jsi si se néjen viděla krásně, ale aby jsi se i cítila krásná." Řekne Calin a pohladí mě po vlasech. Chová se úplně jinak, než Daniel. Bere na mě ohled, na to jak se cítím. Pomotal jste mi hlavu Pane Panfili.
Protože jste si psali raději o pokračování, tak tenhle příběh budu za chvíli pozastavovat🦂