"Procházíš mi srdcem jako jehla..." 🪡

1.

Jmenuji se Michaela Bieliková a mám 23 let. Jsem fotografka a ve volném čase ráda maluji. Příležitostně i tetuji, ale většinou spíše jako záskok, protože mám licenci, ale neživím se tím. Můj život byl vcelku spořádaný. Mám milující rodiče, dělala jsem co mě baví, než jsem potkala asi toho nejhoršího člověka v mém životě. Jmenoval se Daniel. Myslela jsem, že jsem potkala lásku na první pohled, ale všechno to byla jen iluze. Využíval mě, jak jenom mohl. Manipuloval mě a já byla jen zaslepená láskou. Dělal věci, na které jsem nikdy nechtěla přistoupit. Po té, co jsem od něj odešla to šlo jen z kopce. Začala jsem mívat panické záchvaty, deprese, prostě jedna z nejtěžších etap v mém životě. To jsem ale netušila, že mi život někdo jednoho dne změní...

                            .............

Vstala jsem jako skoro každé ráno kolem osmé hodiny. Nesnáším, když musím vstávat kvůli povinostem. Dneska jdu fotit do studia na nějaké album či co. Musela jsem tam být v jedenáct. Vstala jsem z postele a šla jsem si nastřelit nový senzor, ano mám cukrovku a je to pěkně na hovno. Zjistili mi to asi 3 roky zpátky a od té doby musím nosti senzory, abych se vyhnula hypoglikémii. Dala jsem si rychlou snídani a šla jsem se obléct. Dala jsem jen jednoduché bíle tílko a baggy jeans. Dala jsem si na sebe jen lehký make-up a sepla jsem si vlasy do skřipce. Nedávno jsem si pořídila tarantuli, která se jmenuje Kamera, takže jsem ji šla nakrmit. Asi si říkáte, proč má takové jméno, ale chtěla jsem ji pojmenivat po něčem, co je mi blízké, tak proto to jméno. Koukla jsem se na hodinky a bylo půl jedenácté. Jak se tohle doprdele stalo?! Popadla jsem stativ, kameru a můj foťák a rychle jsem vyjela z mého bytu. Parkovala jsem před tím studiem, když v tpm do mě málem narazil nějaký skůtr. Auto jsem už měla zaparkovaný, tak jsem vylezla, abych tomu idiotovi vynadala. "Kam sakra koukáte?! Málem jste do mě nabořil!" Řekla nsem mu naštvaně. "Já?! To vy jste do mě málem nabourala! Naštěstí jsem uhnul, protože mám rozum!" Vyjel na mě ten kluk, který měl ještě přilbu. "Nevím odkdy se najíždí do lidí, kteří právě parkují!" Křikla jsem na něj. On si sundal tu přilbu a šel ke mně blíže. Měl takové delší hnědý vlasy, kaštanově hnědé oči a byl celý bledý.  Fakt nevím, co se mu stalo, ale asi to nebylo nic hezkýho. "Tak na takovou krávu po ránu fakt nemám. Jdu si radši koupit cíga. Hezký den." Řekl ten kluk a odešel. Citíla jsem se, jako by ve mně vřela voda. Co si ten kokot vůbec o sobě myslí? Já narozdíl od něj, jsem se k němu chovala slušně a on mě ještě takhle sprostě odbyl. No nic, nebudu se už tím imbecilem zabývat. Bylo za 5 minut jedenáct, takže jsem  vzala všechny potřebné věci z mého auta a šla jsem na tu dalou adresu. Zazvonila jsem na zvonek a někdo mě pustil dál. Když jsem přišla dovnitř, tak tam na mě čekali 2 kluci. Ten první měl špinavě blonďaté vlasy a vousy s brýlemi. Všimla jsem si, že má pár tetování, ale šlo vidět, že já jich mám snad desetkrát víc. Ten druhý byl o něco vyšší než ten první. Měl hnědé vlasy a byl oholený na buzzcut. "Dobrý den." Řekla jsem nervózně. "Jsem David kopecný neboli D-kop." Řekl ten první a podali jsme si ruce. "Já jsem Viktor Sheen." Řekl ten druhý a taky jsme si potřásli rukou. "Michaela Bieliková." Řekla jsem a pousmála jsem se. "Myslím si, že si můžeme tykat co?" Řekne D-kop a všichni jsme souhlasili. "Tak jo, můžeme začít." Řekla nsem a začala jsem stavět své stativy. "Promiň, ale ještě čekáme na jednoho kluka, který se bude fotit tady s Viktorem. Má asi zpoždění." Řekne D-kop. "Nevadí, tak já si zatím připravím foťák a stativ." Řekla jsem a všechno jsem začala chystat. Po chvilce jsem za svými zady uslyšela néčí hlas. "No konečně vole! Kde si byl?" Zeptal se Viktor.  "Jsem už tady borci. Pardon za zpoždění, ale musel jsem si jít koupit cíga, protože do mě málem nabourala jedna blbá kráva. Musel jsem to rozdýchat." Řekl ten hlas zamnou a já jsem si hned uvědomila, že to je ten kokot na skútru. "A vy budete ta-" "Já jsem ta blbá kráva." Skočila jsem mu do řeči a on na mě vykulil oči. "To jsi ty?! To tu sakra děláš?" Řekne ten borec celkem naštvaně. D-kop s Viktorem na nás jen s údivem civěli. "Takže zaprvé, nevím, odkdy si zrovna my 2 tykáme a za druhé, jsem tady jako vaše fotografka." Řekla jsem celkem naštvaně. "Snad umíte lépe fotit, než řídit." Řekne a já jsem myslela, že mu na místě rozbiju hubu. "Oukej, takže Míšo tohle je Calin. Caline, Míša." Představí nás Viktor "Těší mě." Řekl ironicky Calin a podal mi ruku. Já jsem ji neochotně jen přijala. "Mě ne." Řekla jsem a dala jsem ruku pryč z té jeho. "Tak asi už můžeme začít ne?" Řekne Viktor a všichni jsme souhlasili. Kluci se šli néjak na tu fotku upravit a já jsem dochystala všechno potřebné. "Tak jsme ready." Řekne Viktor a šli si s Calinem stpupnlut před plátno. "Tady se nefotíš na občanku." Řekla jsem Calinovi. "A nemám to tam stejně rád, jako strávený čas s vámi." Řekne Calin a provokativně se usmál. Já jsem jen na něj protočila oči. "Děláš, jakobych tady přímo prahla touhou být s tebou. Aspoň, že jsou z tohodle dobré peníze." Řeknu a dotím dál. "To tě tu asi jediné uklidňuje, že?" Zeptá se provokativně Calin a já jsem se snažila uklidnit. "Prosimtě mlč a koukej se na ten foťák dobře?" Řekla jsem a fotila jsem kluky dál.
Asi za půl hodiny jsme skončili a já jsem všem třem klukům ukazovala ty fotky. "Nádhera." Řekne Viktor. "To byla ironie že?" Zeptá se schválně Calin a Viktor mu dá pohladek. "Furt jenom reješ vole." Řekne D-kop. "Je to fakt skvělý Míšo. Určitě se nevidíme naposledy." Řekl D-kop a dal mi peníze. Rozloučila jsem se s nimi, až na Calina, toho jsem radši přehlídla a vyrazila jsem k sobě domů.

Tak a je tu nový příběh!
Doufám, že se vám bude líbit!🦂