Sweet Home Obama

přepadení

Ano! Jsem zpátky! Kdo by to byl tušil. Stačilo si počkat jen jeden měsíc na další kapitolu! Snad si to užijete, protože já ano. Uvidíme co nového se dozvíme v této kapitole.. z pohledu prezidenta, Baracka Obamy! Budou se střídat povy, tak snad to nebude moc matoucí a taky se budou dít věci! Nebudu spoilerovat ale uvidíte lol.

Barack nevěděl co si myslet. Popravdě, se o tom snažil nemyslet. Když mu Harry začal psát o tom koncertě, Barack se rozmýšlel zda mu vůbec odpovědět. Nebylo jednodušší ho prostě ignorovat a žít svůj život s jeho manželkou? Ale ne, Barack si nemohl pomoci a odpověděl Harrymu. Byl si vědom toho, že z tohoto kamarádství s ním se vyklubou jen a jen trable, ale pokud to je špatné tak proč ho to tak baví? Barack se rád baví s Harrym a stále na něj myslí, ale ne! Má přece manželku! A Harry má taky asi někoho, když tady zpívá tajné písničky pro ně na koncertech.. Barack věděl líp, než aby si pomyslel že to bylo o něm. Harry k němu má očividně jen a jen platonické city. A to je dobře! Protože Barack má manželku, kterou miluje a nepotřebuje žádný skandál o prezidentovi co podváděl svojí manželku se zpěvákem. Ale o to se Barack bát přece nemusí. Harry o něj takový zájem nemá a Barack ví, že to tak je lepší. Přesto ale cítil slabou závist vůči Harryho tajné lásce.

Harry byl zmatený. Velmi zmatený. Barack říkal, že nevěděl pro koho byla napsaná ta písnička, ale přestával mu psát tak jako obvykle. Stále mu psal, ale jeho odpovědi byly krátké a odmítavé, Harry nevěděl co se stalo. Lhal mu snad? Věděl, že je to o něm? Harry se s ním musel vidět. Chtěl se s ním setkat a vysvětlit mu, že to nemyslel nijak romanticky. Napsal to pro prezidenta? Ano. Je to jeho tajná láska? Ne. Vždyť je ženatý! A Harry se s ním jen kamarádí. To je vše. Jejich vztah je čistě platonický a pokud se Barack bojí, že Harry cítí něco víc, musí ho Harry ujistit, že by na něco takového ani nepomyslel! Jenže když mu Harry psal, že se chce setkat, Barack to odmítl. Má moc práce, a Harry se to snažil respektovat, ale z nějakého důvodu si nemohl pomoci. To se mu stávalo často s Barackem, věděl, že by bylo lepší to nechat být. Nechat ho pracovat a prezidentovat tuto zemi, ale Harry s ním musel mluvit! Pronásledovat ho a přepadnout ho uprostřed práce je stoprocentně špatný nápad. Ale jak Harry už řekl, nemohl si pomoct, musel ho vidět, musel s ním mluvit, i kdyby jen na pár minut. Musel mu to vysvětlit. Nemohl ho ztratit kvůli malému nedorozumění.

"Harry? Co tady děláš?" podivil se Barack. "Tady být nemůžeš, lidi tě uvidí." pokračoval prezident. "Co se stalo?" dostal ze sebe Harry. Co tím myslel? "Ehm..přišel jsi do mojí práce. Nejsi prezident. Já jsem prezident. A přestože jsi slavný zpěvák, nemůžeš si chodit kam chceš!" vysvětlil mu Barack. Vyšlo to o dost naštvaněji než chtěl a zastyděl se. Harry taky vypadal nervózněji než předtím, jestli to vůbec bylo možné. "Tak jsem to nemyslel-" řekl Barack a Harry ve stejnou chvíli. "Tak jsi co nemyslel?" řekli znovu oba zaráz. Barack se zasmál. Harry s ním. "Myslel jsem, co se stalo, že se tolik nebavíme." řekl Harry. Barackovi to došlo. Od toho koncertu se snažil držet od Harryho dál, protože jeho city sílily, což není dobré, jelikož má Harry někoho. "Harry, já-" začal Barack ale Harry mu skočil do řeči. "Lhal jsi mi?" řekl Harry. "Ještě ne."  Pomyslel si Barack, který mu právě chtěl lhát, že měl jen moc práce. "Kdy?" zeptal se zmatený prezident. "Když jsi tvrdil, že nevíš o kom je ta písnička. Ty víš, že je o tobě, že jo? Proto se chováš tak divně." řekl Harry a celý Barackův svět se otočil vzhůru nohama. Ta písnička byla o něm? Takže Harry nemá nikoho?   "Protože ti musím říct, že-" "Počkej, Harry" skočil mu do řeči Barack "ta písnička je o mně?" podivil se prezident. "Ano, ale-" "Takže ty nemáš žádnou tajnou lásku jak tvrdí všechna média?" Harry se zasmál. "Ne, Baracku, vážně nemám." Barack ze sebe vydal ulehčující smích. Cítil se, jako kdyby mu kámen spadl ze srdce. 

"Čekal jsem, že budeš chytřejší, než abys věřil teoriím na internetu." zavtipkoval Harry a Barack se znovu zasmál. Harry se také usmál. Vždy když prezidenta rozesmál, cítil se jako kdyby vyhrál první místo v olympiádě, vážně. "Já myslel, že to víš, že je o tobě." přiznal se Harry. "Já jen že jsi se choval jinak a myslel jsem si, že sis to asi vzal špatně-" "Ne, ne! Já nevěděl, že je o mně!" zastavil ho prezident. Potom se taky zastavil, jako kdyby mu až teď došlo, že Harry o něm napsal písničku. Harry věděl, že mu to musel rychle vysvětlit, než dojde k nějakému špatnému závěru, třeba, že k němu Harry cítí víc, než jen kamarádství. To by vedlo k nepříjemnostem. "Platonicky." vyhrkl ze sebe Harry. "Co prosím?" podivil se Barack, který byl vytržen ze svých myšlenek. "Platonicky." Zopakoval Harry. Sám nevěděl proč to opakuje, místo normální věty co by dávala smysl. "Platonicky co?" nechápal Barack dál a Harry se mu nedivil. "Ta písnička." řekl Harry, který se najednou cítil velmi trapně, protože ztratil schopnost formulovat věty. Proč? Vždyť v hlavě to má naprosto srovnané ale z nějakého důvodu to nedokáže vyformulovat nahlas. "Ta písnička...byla myšlena platonicky?" zeptal se Barack a Harry by ho mohl radostí políbit, že pochopil co Harry myslel jen ze 3 slov. Harry kývl hlavou. Harry otevřel pusu, znovu jí zavřel. Poprvé v životě nevěděl co říct.

"Takhle to je lepší. Ještě, že tak." Byly jediné myšlenky v Barackově hlavě ale sám tomu nevěřil. Lhal by kdyby tvrdil, že nedoufal ani na minutu, že by jeho city byly opětovány. Ale takhle je to lepší. Harry sice nikoho nemá ale Barack má Michelle. Potom by se do toho hrnuly média a (Barack na to nechtěl myslet ale je to pravda) Harry byl o dost mladší, než Barack, nikdy by to nefungovalo, nalhával si Barack aby se cítil líp. Ale Barack se cítil příšerně. A to, že Harry ztratil schopnost komunikovat vůbec nepomáhalo "Proto jsi sem přišel? Říct mi, že ta písnička je o mně, ale platonicky?" Harry kývl hlavou. Barack kývl hlavou taky. Nevěděl co říct. "Tak jo, .. asi by jsi měl jít, než si tě někdo všimne.." začal Barack a Harry se vzpamatoval a otočil se na místě. "Napiš až dojedeš bezpečně domů." vypadlo z Baracka než se stihnul zastavit. Harry se zasmál a odpověděl: "Napíšu." a pak už byl pryč.

Harry mu později napsal, jakmile dojel domů. Barack mu odepsal. Všechno divné co bylo v jeho zprávách dřív už zmizelo ale Harrymu přesto přišlo, jako by to bylo jiné, jako by se něco změnilo. Ale nelámal si nad tím hlavu.

Barack se snažil odepisovat normálněji. "Co by napsal Barack bez romantických citů k Harrymu?" ptal se sám sebe. Barack si nebyl jistý jestli toto kamarádství s Harrym bylo utrpení nebo útěcha, ale věděl, že Harryho nechce ztratit, a udělá cokoliv aby si ho ve svém životě nechal.

To je vše! Snad vás to bavilo, protože mě ano! Teď začínáme konečně s pocity a já se těším na další kapitolu, kde to Harrymu konečně dojde! Kdy bude další kapitola, ptáte se? To nevím. Je to ve hvězdách. Modlete se k nim a možná přijde dřív než po měsíci. Jinak k této kapitole, pár věcí co stojí za zmínku: 

1. Barack závidící Harryho tajnou lásku, nevědě, že to je on lmao.

2. Harry "mohl by ho radostí políbit" -platonicky Styles

3. Barack nadšen když zjistil, že ta písnička je o něm, než mu došlo že byla o NĚM! Ale platonicky..

4. Harry "nebudu přemýšlet nad svými pocity = pocity neexistují" Styles

5. Barack "takhle to je lepší" Obama (zatímco trpí a trpí protože si je vědom svých citů) (narozdíl od Harryho)

6. Harry "napsal jsem o tobě písničku, o které si všichni myslí, že je pro někoho koho miluji, ale je to jen pro tebe, mého kamaráda, protože mám jen a jen platonické pocity" Styles

7. Ngl Harry mě začíná štvát, ať si už uvědomí ty svoje city (vím, že jsem to napsala já, sry)

To je vše! Příští kapitolu si to Harry uvědomí, protože už to nezvládám. Už se těším!

-Bolest odchodu se nesrovnává s radostí znovusjednocení. -Charles Dickens.