*Anny
Co to kruci je! Říkala jsem.si v duchu. Byla to místnost, která byla pokryta celá polštářema nebo molitanem nevím. I strop byl měkký. Nechápala jsem to. Vypadalo to jak pokoj na psychiatrii! ,, Sem doma!" Ozvalo se ze zhora. ,, Kruci! Honem to zavři. Pojď honem!" Díky bohu stihli jsme to. Brácha si nás nevšiml, že sme tam byli. Co to ale má být! ,, Normálně se ho začínám bát Anny." ,, Nejsi jediná Cate." Dodala jsem. ,, Tady jsou dva dounaty ledový kafe. A tady vafle. Rozeberte si to holky." Řekl klidným hlasem brácha. Je zase jinej! Před tim byl takový nervózní a teď? Je jako když jsme sem přijeli. Tohle už není normální!
*Oliver
,, Tohle není normální!" Řekl jsem Zorovi když mi dal na nohu elektrický opasek který nejde sundat, protože kdybych se ho dotkl tak mi dá ránu jak z děla.
,, Je to normální v tvým případě. Měl sis to rozmyslet dřív!" ,, A co sem si měl jako rozmyslet!" Za řvala jsem na něj naštvaně.,, Tu holku. Neměl si se do ní vtisknout je to člověk! Nesmí vědět naše tajemství je ti to jasný!" ,, Co když není jako ostatní! Co když má pochopení!" Řekl jsem s nadějí, že by mohl aspoň trochu dostat rozum. , Nesmysl! Je to člověk!" ,, No a my jsme byli taky dokud jsme se ne přeměnili, nebo snad ne?" Řekl jsem. Neměl jsem na něj náladu je to sice vůdce ale místo mozku má stejně hobliny. ,, Jo...ale...to je něco jiného!" ,, Ne není! Ale tobě to nemá cenu vysvětlovat." Ukončil sem náš rozhovor a doslova ho vykopl z mého nového vězení. Jak se teď dostanu ven? Musím ji vidět. Musím ji chránit a musím ji jednou říct kdo doopravdy jsem! Jenže či když mě nebude brát! Co když je taková jak říkal Zoro!
*Anny
Dojedla sem snídani a šla si do pokoje lehnout do sítě. Potřebovala jsem být chvíli sama. Přemýšlet a kochat se tou krajinou co mám za oknem. Vzala jsem si blok a tužku a začala tam něco čmárat. Po pravdě sem nevedela co mám namalovat, všechno bylo tak zamotané. A to jedno jméno co bylo na tom obrázku, jen si vzpomenout.
Z toho přemýšlení sem byla taková unavená chvilku s.se natáhla do normální postele a zdřímla si.
*Edvard
Ne věřím, že v mém pokoji zcháněli blbý lepidlo. Má v šuplíku aspoň tři. Jestli najde Oliverovu složku, doví se co je zač, a to já dopustit nemůžu. Proc zrovna on. Nikd
bych netypoval, že si vybere mexičana. ,, Kde je Anny?" Zeptala se mě Catherin. ,, Nevím, není zase v mém pokoji? Kruci!" Vykřikl jsem nechal jsem odemčeno a složka se valí je tak na stole. ,, Co je?" Křičela za mnou Cat. Složka byla na stole, zdá se, že nic nechybí. Oddychl jsem si. Šel jsem se pro jistotu kouknout do jejich pokoje jestli je Anny tam. Ano byla tam. Chrupčela jako malý andílek. Byla tak roztomilá. Když si vzpomenu co sme toho zažili, to byli časy. Chvíli jsem tam u ni seděl a pozoroval ji s úsměvem na tváři. Chci pro ni jen to nejlepší dokud bude tady. ,, Ehm Edy? Si v pořádku?" Zeptala se mě za zády Catherin. ,, Co? Jo jasně je mi fajn. Jen sem ji takhle dlouho neviděl." ,, Jo chápu. Aby si věděl má tě ráda víc než si myslíš i když ti občas lezeme obě na nervi a ty se zlobíš nedělá to naschvál, ani já." ,, Já vím." Řekl sem s úsměvem. ,, Tak se do prčic prober a řekni ji, že ji máš rád. Kdyby mi tohle někdy brácha řekl, budu v ten moment nejšťastnější člověk na světě."
Svou pusu jsem měl do široka otevřenou když to do řekla. Z očních důlků vykázali dvě obrovské oči. Byl jsem z toho doslova baf co mi řekla, ale má pravdu. Měl bych ji to říct. Jenže mám tě rád jsem naposledy někomu řekl když mi bylo deset. Nevím jestli to dokážu.
*Anny
,, Alex!" Vykřikla jsem ze spaní. ,,Co? Jaky Alex Anny." Zeptala se mě nechápavě Cat. ,, Alex! To jméno bylo napsané na t jednom spise na zdi! Jen příjmení jak to jen bylo Alex....Alex...fro...ne....Frank! Je o Alex Frank!" Vykřikla jsem. ,,Kdo je to?" Zeptala se Cat. ,, Hmm...znám ho od té doby co se sem brácha nastěhoval kamarádili jsme spolu a chodili sme spolu ven vždycky když jsem tu byla. Ale..." Nedořekla jsem větu. ,, Ale co?" ,, Ale jednoho dne zmizel je pohřešovaný už asi dva a půl roku. Policie říká, že ho někdo zabil. Ale jeho tělo se nenašlo, nikde. Naposledy kde ho viděli byla....Proboha!" ,, Co?!" Vykřikla nedočkavostí Cat. ,, Vlčí stezka! Vstup tam byl zakázán, protože když tam někdo vešel už se nevrátil, nikdo nikdy nevěděl co se s těmi lidmi stalo. Nikdo. Navíc tam byl strmý sráz dolů. Jedno šlápnutí blbě a tvůj život by byl u konce. Je to tam nebezpečné." Catherin na mě koukla těmi jejími modrými vyplašenými oči. A krčila se u postele. Srandu sem si z ni nedělala jenže proč má brácha v jeho pokoji pověšené jeho jméno.
Když je stejně dva a půl roku pohřešovaný. ,,Co když o něm ví! Co když ví kde je!" Řekla jsem. ,, No a? Hele Anny neměli bychom to řešit, jsou prázdniny tak proč si někam ne vyjít a ne hodit to za hlavu." Měla pravdu. Neměli bychom to řešit. Možná, že kdybychom se dozvěděli pravdu tak by sme z toho ještě měli průser. A o to vážně nestojíme.
Tak jo další kapitola na světě. :D teď už se tam konečně začne něco dít. :D Co si myslíte. Najdou Alexe nebo ne :D
Jinak strašně moooc vám děkují :3 jste úžasný :3 :*
Beki69
