*Anny
Ráno jsem se probudila, ale tentokrát mi slunce ne svítilo do očí. Slunce žádné nebylo. Bylo ošklivo pršelo a foukal vítr. Nedivila bych se kdyby do toho přišla i bouřka. Vstala jsem z postele a vzala si notebook na klín. Vygooglila jsem si Vlčí stezku. A našla si pár info. Bylo to jen to že se tam vždycky někdo ztratil nic víc.
Catherin ještě spala, tak jsem šla dolů si vzít pomerančový džus.
,, Jo jasně, rozumím. Za půl hodiny na nábřeží. Buď tam v čas!" Slyšela jsem cestou z pokoje. Byl to brácha. Kdo jiný samozdřejmě. Rychle jsem zapadla zpátky do pokoje, aby mě neviděl. Měl docela na spěch. Když za sebou zabouchl dole dveře, rychle jsem se ustrojila a ještě vzbudila Catherin.
Sledovali jsme ho. Stál tam sám. Pak přišel nějaký kluk. ,, Máš to?" Zeptal se ho ten kluk. ,, Jo mám dej mu to večer do pití a máme oba pokoj." Odpověděl brácha. ,, Co do pití?" ,, Ššššš! " Udělala jsem na Cate. Proboha! ,, To je Alex! "Zašeptala jsem. ,, Co?!" ,, Halooo je tam někdo?" Ozvalo se. ,, Já ti říkala ať jsi z ticha!" Rychle jsem se zvedli ze země a běželi domů.
,, Co když nás viděl!" ,, Tak tě zabiju!" Odpověděla jsem Cat ,, Proč mě?" ,, Říkal jsem ti ať jsi z ticha, ale ty mi místo toho zařveš do ucha blbý co!" ,, No tak promiň no já tě neslyšela!" Odpověděla mi nafrněně. ,, A co si vlastně říkala?" ,, No...vlastně nic." Bude to lepší když to zatím nebude vědět. Nevím to ani já jistě jestli to Alex byl nebo ne.
Cate jsi ještě na chvilku lehla a já jsem si šla konečně pro ten džus. Furt sem si lámala hlavu nad tím co mu to brácha dával. Drogy? To sotva.
Šla jsem spátky do pokoje a hupsla sem Cate do postele a začala ji lehtat. ,, Hej nech toho! Anny! Nech toho ti říkám!" ,, Tak v stávej." Zasmála jsem se. Najednou po mě hodila polštář. ,, Hej! To není fér já polštář nemám." Zakňourala jsem. Nejdřív jsem ji chtěla po čmárat obličej jak mi to vždycky dělá, ale vím, že nensnáší když ji takhle budím.
Když jsme skončili s polštářovou bitvou, uslyšeli jsme jak se otevřeli v chodové dveře. Seběhli jsme dolů přímo před Edvarda. ,, Kde jsi byl?" Zeptala jsem se ho. ,, Ehm...čau holky...vy už ste vzhůru?" ,, Jo kde jsi byl." Odsekla jsem mu. ,, Venku...hmm...byl sem se projít trochu si...no...provětrat hlavu víš." ,, Jo jasně." Řekli jsme mu obě a podezíravě se na něj koukali. Proč nám lže?! Proč třeba neřekne...no...to je fuk. Něco před námi tají, možná, že už jsme blízko od zjištění. Možná jen...stačí najít Olivera! To je ono. Ale kde je Oliver....
*Oliver
Seděl jsem ve své kleci a koukal se přez mřížové okno které se mě povedlo přeřezat. Jen jsem ho tam nechal kvůli těm volům na chodbě. ,, Hej!" ,, Co je!" ,, Tady máš jídlo a pití." Řekl kluk s kapucou přez hlavu. Vzal jsem si tác a položil ho na pomalu se rozpadající stolek. Pití jsem vylil z okna a jídlo vyhodil z okna. Musel jsem si počkat až bude tma. Potom teprve můžu se šplhat dolů.
Bylo půl jedenáctý večer. A jeden chlap co mě měl hlídat tak usnul. Byla dokonalá příležitost utéct. Vyndal jsem mříže ke dveřím ve kterých byli mříže jsem přivázal hadry. A vyhodil je z okna.
Lano bylo akorát dlouhé. A měl jsem velké štěstí, že dole zrovna nikdo nešel. Běžel jsem k pláži a pak rovnou k domu kde bydlela Elizabeth. Zazvonil jsem. Chvilku jsem trval, ale pak se otevřeli dveře.
*Anny
,, Já tam dojdu!" Zakřičela jsem na celej barák. Otevřela jsem dveře a...,,Olivere! Co tady děláš!" ,, Musím ti něco říct!"
Strašně moc se omlouvám, že sem tak dlouho nepsala, ale neměla jsem vůbec čas. Takže se strašně omlouvám :( jinak dneska kratší kapitola a doufám že se vám bude líbit :3 jste úžasný lidi :* Děkuji :* :3
Beki69
