.*Anny
Večer, ještě než jsem šla spát, jsem si pro čítala ten spis nebo co to bylo. Stejně jsem nenašla pořádně to co jsem chtěla. Měla jsem pocit, že o Oliverovi tam toho je ještě víc než Catrin našla. Vůbec nevím proč to tam brácha měl. Ale hrozně ráda bych to zjistila.
*Oliver
Dneska se mi utéct nepovedlo. Všude chodili hlídači. Nejspíš mě hlídali. Měl jsem s tim počítat. Ale nepočítal jsem s tim. Musím ji vidět, je jako moje droga. Chybí mi a musím ji mít! Ale musím si ještě chvilku počkat.
*Anny
,, Vstávej!" ,, Proč! "Procedila jsem z krze zuby. ,,Musíme jet!" ,, Vždyť Mexico City je od sud asi sto padesát kilometrů, je to kousek." Odpověděla jsem unaveně a znovu zbořila hlavu do polštáře. ,, Není to jedno! Jo a kde seženeme auto?" Kruci na to jsem úplně zapomněla. Brácha má dvě, ale jedno je ne funkční. Má smůlu jedno si půjčíme. ,, Brácha má, takže si ho půjčíme, i když bez dovolení, ale sme rebelové ne?" ,, Jo to jo, ale nebude se zlobit?" ,, Bude no, ale on se taky poslední dobou se chová taky divně, tak proč by sme se my nemohli chovat trochu blbě, navíc jedeme někoho hledat ne?" ,, To je fakt. Tak ale vstávej dokud tvůj brácha ještě spí." Koukla jsem na ni pohledem, který měl znamenat nech mě spát ještě pět minut! Ale Catherin byla doslova natěšená. Takový no průser jsme už neudělali hodně dlouho.
Vstala jsem a šla se do koupelny trochu zličtit. Umila jsem si vlasy, vyfénovala je, ustrojila se do černých kalhot a šedého tílka s popisem vans.
Potichoučku jsme sešli schody a šli do kuchyně si vzít nějaké jídlo na cestu. Obě jsme si pak obuli černé neonky (koupili jsme si je spolu asi před půl rokem) a šli do garáže. Otevírání garáže nám dalo strašně zabrat. Nejen, že to dělalo hroznej rámus, ale taky sme nemohli přijt na to jak se to otvírá. ,, Haloooo je tam někdo!!!" Ozvalo se ze z hora. ,, Kruci! Dělej nasedej." Cat doslova vylétla do auta, já ho nastartovala a už jsme vyrazili. ,, Promiň jen se jedeme projet vrátíme se večer!" Křičela jsem na bratra přez otevřené okénko. Ten jen s otevřenou papulou na nás koukal jak v dálce mizíme. To bychom měli. Říkala jsem si v duchu. Teď ještě trefit do Mexico City a najít tu blbou ulici a je to v cajku.
,, Dobrý den, prosím vás jak se dostaneme do Mexico City?" Zeptala jsem se asi po deseti kilometrech někoho kdo šel zrovna po chodníku. Navigace se nám totiž zbláznila ukazovala totální nesmysli a mapu tam brácha neměl. Takže jsme byli v pečících. ,, No musíte furt rovně po dálnici no potom najedete na odbočku potom zase rovně a pak do leva a před vámi bude něco jako vítejte v Mexico City." Řekl nějaký muž kterého jsme zastavili. ,, Dobře děkujeme." Řekli jsme mu a jeli zase dál. Takže rovně pak odbočit zase rovně do leva a pak Vítejte v Mexico City. Opakovala jsem si pořád v hlavě.
,, Jooo." Za jásali jsme s Catherin když jsme konečně po třech hodinách dorazili do hlavního města. Ulici už jsme našli snadno. Všude byli ukazatelé. Zaparkovali jsme auto na parkovišti a šli zvonit na domy jestli neviděli někdy Alexe.
,, Dobrý den neviděli jste náhodou tohohle kluka?" Zeptala jsem se partičky co seděla na schodech před barákem.,, Ne neviděli." Odpověděli mi. Catherin se taky optala snad všech co šli kolem nás.
O hodinu později
,, Já to vzdávám." Prohlásila jsem když jsem si sedla na chodník vedle Cat. Jenže najednou jsme uslyšeli za našimi zády jemný holčičí hlas. ,, Vy hledáte toho kluka?" ,, Jo hledáme. Ty ho znáš?" ,, Jo. Jmenuje se Alex viděla jsem ho tu asi před týdnem s nějakýma klukama. Kam odjeli to nevím, ale vypadalo to, že měli hodně na spěch." Odpověděla nám dívka v růžovo modrých šatech a odešla. ,, Děkuji." Zakřičela jsem na ni. Ona se jen otočila zamávala a usmála se. ,, Je na živu Catherin. Někde tady je. Nemyslím v tady v Mexico City. Ale někde jinde je určitě." ,, Ale kde." Dodala otráveně Catherin. To bych taky ráda věděla řekla jsem si v duchu sama pro sebe. Zvedli jsme se ze schodů a šli k autu. Sedli jsme do něj a jeli zpátky domů.
,, Kde jste byli!!!" Spustil na nás brácha jen co jsme vylezli z auta. ,, V Mexico City. Chtěli jsme vidět hlavní město. Tak jsme si udělali menší výlet." ,, Víš jaký jsem měl strach kam jedete! Že se ne vracíte pět hodin!" Začal na nás křičet brácha. Já se jen na něj koukla a objala ho. ,, Nezlob se. Omlouváme se, příště ti to řekneme." ,, Já...no měl jsem jen strach." Řekl. Vždycky když tohle udělám tak on úplně roztaje a je zase ten hodnej brácha jako před tim. ,, Máte hlad?" ,,Šílíš! Hlady umíráme." Dodala jsem. A usmála se na něj.
Po jídle
Seděla jsem v houpací síti a koukala jak zapadá slunce. Ještě jsme před tim byli s bráchou venku. Takovou prču jsem s nim dlouho nezažila. Procházela jsem si ještě ty spisi a kroutila nad nima hlavou. Alex to tam musel dobře znát. Myslím v ty vlčí stezce. Víme, že je na živu. Teď ho zbývá už jen najít.
Tak jo další kapitolka na světě :D omlouvám se že jsem teď moc nepsala neměla jsem vůbec čas. Snad se vám to bude líbit :3 :)
Beki69
