Nenápadně Draca pozoroval u oběda. Usmíval se. Sice se na rozdíl od svých přátel nesmál, ale jeho mírný úsměv prozrazoval jeho dobrou náladu. Harry přemýšlel, co jí mohlo zapříčinit. Sám se cítil příšerně. Draco se mu vyhýbal jak jen mohl a i když mu Harry všude díky Pobertově plánku nadbíhal, nedostal možnost si s ním promluvit.
Za poslední tři dny se s Dracem náhodou potkali snad víckrát než jindy za celý rok. Harry si to dokonale naplánoval, na jídla chodil ve stejný čas, často chodil i po chodbách, kde vlastně neměl co dělat, jen protože věděl, že tudy Draco projde.
A i přes všechny úsměvy, které mu věnoval měl pocit, jako kdyby si jej Draco téměř ani nevšiml. Bylo to nesnesitelné. Pochopil, že je na něho Draco naštvaný, sám sebe se ale ptal, zda-li to Draco trochu nepřehání. Vše co Harry chtěl bylo si promluvit. Chtěl mu jen vysvětlit, že to sice podělal, když odešel, ale že se mu to líbilo, a rád by to zopakoval s tím, že tentokrát by tam zůstal s ním.
Jenomže Draco byl tvrdohlavý zmetek.
Přemýšlel, jestli je snad něco mezi ním a Zabinim, který Dracovi něco nadšeně vyprávěl a u toho házel rukama do stran. Byl to snad ten důvod proč s ním nechtěl mluvit?
Jeho pochybnosti se vytratily ve chvíli, kdy se Draco na svého kamaráda zamračil tak ošklivě, až se černošský chlapec zarazil v půli slova. Harry se pobaveně usmál, když spatřil Zabiniho zděšený pohled a způsob, jakým před sebe okamžitě nastavil ruce, jako by se snad bál, že jej Draco sežere.
Draco uměl být děsivý, spousta lidí se ho bála, ale Harry ne. Byl možná výbušný, egoistický a náladový, v Harryho očích byl ale Draco perfektní takový, jaký byl.
Když jej tehdy uviděl v té cele, špinavého, zlomeného a křehkého, jako kdyby až v tu chvíli spatřil jeho pravé já.
V tu chvíli, kdy se k němu zvedly ty krásné šedé oči plné smutku a bolesti sám sobě slíbil, že na Draca bude dávat pozor.
Úplně sice nevěděl, jak do toho slibu spadal fakt, že se s Dracem vyspal, věděl ale, že si to tím celé akorát zkomplikoval. Věděl, že teď už se od Draca nedokáže držet dál. Ne potom, co s ním zažil nejintimnější okamžik svého života.
Povzdechl si sám nad sebou a odvrátil od Draca zrak, okamžitě ale uhl pohledem, když se jeho pohled spojil s Deanem Thomasem. Cítil, jak mu přejel mráz po zádech z toho nepříjemného pocitu, co v něm jeho první sexuální partner vždy vyvolal. Neměl na svůj první sex ty nejlepší vzpomínky. On i Dean byli opilí, oba byli nedočkaví a nezkušení. Nebyla to příjemná zkušenost.
V hlavě se mu vynořila ta otravná myšlenka, že se mu Draco možná vyhýbá i proto, že jeho první sex vnímá jako nepříjemnou zkušenost. I přestože se Harry snažil na to nespěchat a být maximálně opatrný, bál se, že jej poranil. Do konce života by si vyčítal, kdyby Draco cítil tu bolest, kterou on sám cítil druhého dne, když se zmatený a bolavý vzbudil vedle jednoho ze svých přátel a téměř se nemohl ani pohnout.
---
Ležel vyvalený na pohovce ve společenské místnosti a sledoval jeho jméno na plánku. Byla to téměř hodina, co se Harry vrátil z odpoledního vyučování a od té doby, jej pozoroval. Stalo se to jakýmsi zvykem. A i když Harry přestával věřit, že si s Dracem ještě někdy promluví, alespoň ho mohl kontrolovat, aby si byl jistý, že je v pořádku. Z nějakého důvodu mu záleželo na tom, aby byl Draco v bezpečí a spokojený, o to víc ho rozčilovalo, co se mezi nimi stalo.
„Harry?" oslovila ho Hermiona opatrně zpoza své knihy. Seděla na Ronově klíně v jednom z křesílek. A i přestože se snažila učit, nemohla se soustředit, když viděla, že je její nejlepší přítel duchem nepřítomný. Kladla sama sobě otázku, co jen by jej mohlo trápit.
