Wattpad minule trochu zlobil, je možné, že vám nepřišlo upozornění na předchozí kapitolu, a tak jestli jste ji ještě nečetli, vraťte se k ní, ať vám nic neuteče <3
---
Potter vypadal naprosto směšně. Téměř jako kdyby se toho dne ani nečesal, postával u svého pracovního místa na hodině lektvarů a tvářil se nanejvýš zmateně. Draco si otráveně povzdechl, když si uvědomil, že na něho opět zírá.
„Jsi v pořádku?" zeptal se jej Theo okamžitě. „Děje se něco?"
„To se teda kurva děje," zamumlal Draco, pohledem stále pozorujíc Harryho.
„Co udělal?" nechápal Theo a zmateně na něho taky pohlédl.
„Existuje," odsekl Draco. „Zakroutil bych mu krkem!"
Je tolik věcí, které by se daly s jeho krkem dělat...
Theo se zasmál a pokračoval v přípravě svého lektvaru. „Už se přes tu starou nenávist přenes," řekl mu náhle. „Nemůžeš ho nenávidět navždy." Draco sklopil zrak a poprvé za celou dobu se tak od něho pohledem odtrhl.
Povzdechl si a pustil se do práce, byl pozadu. Sekal své přísady tak vztekle, že se po něm Theo čas od času znepokojeně podíval.
Překvapivě svůj lektvar stihl připravit dříve, než čekal, vlastně byl mezi prvními, a tak se poté znuděně rozhlížel po třídě.
Čemu se to Potter asi tiše smál? Draco vydechl přebytečný vzduch ze svých plic, posadil se u svého stolu a prostě na něho zíral. Nemohl si pomoct? Co jiného by měl dělat?
„Hlava mu nevybouchne, ani když na něho budeš zírat," zamumlal Blaise, který zrovna končil svůj lektvar. „Bohužel," dodal poté šeptem, Draco se upřímně usmál a pohlédl na svého snědého přítele.
„Aspoň jsem to zkusil no," prohlásil Draco, koutky úst mu zaškubaly nahoru. Blaise se na něho usmál.
„Blaise!" napomenul ho Theo, který nestíhal. „Nepodporuj ho v tom!"
Blaise zvedl ruce v obranném gestu a zatvářil se naprosto šokovaně. „Co jsem zase udělal?!"
„Draco se musí přes tu chlapeckou nenávist přenést!" prohlásil tiše, aby to slyšeli jen oni. „Vždyť už to není normální!"
„Co to má společného se mnou?" zeptal se jej nechápající Blaise a zmateně pohlédl na Draca.
„Podporuješ ho v tom!" prohlásil Theo ostře.
„Podporuješ mě v tom!" přisadil si Draco, po jeho tváři se rozlil škodolibý úsměv.
Blaise dramaticky otevřel ústa a oboum věnoval zaražený pohled, poté sklopil zrak a uraženě si jich nevšímal. Draco si s Theem vyměnili zákeřný úšklebek.
„Jak zmijozelské," okomentovala jejich počínání Pansy a uhasila plamen pod svým kotlíkem. „Začínám z vás být opravdu unavená, chováte se jako pitomci."
Draco se tiše zasmál a znovu pohlédl na Pottera. Salazare, proč jen jeho srdce tlouklo rychleji kdykoliv na něho pohlédl?
Úsměv mu z tváře nakonec zmizel a Draco si povzdechl. V jedné věci měl Theo pravdu. Rozhodně to nebylo normální. Odmítal si to přiznat, odmítal prohrát s vlastním podvědomím.
Byl jím doslova posedlý.
Hodina skončila, Draco jej sledoval, jak si balí své věci a spolu se svými přáteli odchází. Až poté, co odešel, se ze svého místa zvedl i Draco. Bohužel pro něho jej čekala další hodina s ním, jasnovidectví. Kdyby věděl, že si Harry vybere tenhle předmět, tak by si Draco zvolil jako volitelný předmět cokoliv jiného.
Rozloučil se s Blaise a Pansy, kteří šli na věštění z čísel a spolu s Theem se vydal chodbou na další hodinu. Pousmál se, když si všiml Anthonyho, který mu z druhého konce chodby mávl. Automaticky se na Draca usmál. Draco se usmál zpět, nemohl si pomoct. Koukali na sebe, oba dva se usmívali a Anthony se náhle prostě vydal jejich směrem.
