18+ (Jako kdyby vás to mohlo odradit)
Prosím, omluvte případné chyby, já nemám mozkovou kapacitu po sobě tuto kapitolu číst, protože je to šíleně cringe. Děkuji 😭
---
„Přišel jsi," řekl Harry tichým hlasem. „Věděl jsem, že přijdeš."
„Chtěl bych si nejdřív něco ujasnit," prohlásil Draco, stojíc pět kroků od něho. „Chci mít jasno."
Potter se pousmál, přešel těsně k němu, objal ho kolem pasu a vyklenul na něho své tmavé obočí. „Povídej," vyzval ho.
Draco se zarazil nad celým tím gestem, nad blízkostí jejich těl a hlavně nad Potterovým chováním. Choval se tak přirozeně, až jej z toho mrazilo u páteře.
„Proč bys to celé dělal?" zamumlal, zvědavě povytáhl obočí a sledoval, jak se Harry tiše zasmál.
„Protože chci," odpověděl Potter jako kdyby to byla naprostá samozřejmost.
Potter si musel všimnout Dracových pochybností, které se vepsaly na jeho pohledné tváři, protože si jej přitáhl ještě blíže, obličej měl nyní necelých deset centimetrů od toho Dracového.
„Nehledej za tím žádný levárny, ano?" zamumlal mu tiše do obličeje. „Já se líbím tobě, ty se líbíš mně. Proč se trochu nezávazně nepobavit, když s tím budeme oba dva souhlasit? Nic víc, nic míň."
„P-pobavit?" zakoktal se Draco, čímž prohloubil úsměv svého společníka.
„Co ty na to, Draco?" zeptal se, pohladil ho po tváři a zvědavě čekal na jeho odpověď. „Celé to zůstane mezi námi. Přísahám, že to nikomu neřeknu."
„Já," zarazil se Draco. „Já ti nevím."
„Jsi panic?" zeptal se Potter na onu otázku, která donutila Draca ihned sklopit tvář, aby zakryl své šíleně rudé tváře.
Potter jej chytil za bradu a donutil jej se na něho podívat. Chvíli na sebe jen hleděli, Draco nevěděl, co si má myslet, a poté se k němu Harry opatrně sklonil a políbil ho, jako kdyby byl ze skla. Líbal ho, jako kdyby se pod jeho rukama měl každou chvílí rozpadnout.
Draco si to užíval, nechal se hladit po tváři, zatímco sám jej hladil v jeho hebkých vlasech. Odtrhli se pro nedostatek kyslíku, Potter se zářivě usmíval, a Draco jen doufal, že nevypadá jako rajče.
„Pojď," řekl Harry, chytil jej za ruku a táhl ho za sebou.
„Kam to jdeme?" ptal se jej Draco, avšak svou ruku z jeho sevření nevytrhl.
„Někam, kde budeme sami dva," prohlásil Potter. Než stačil Draco cokoliv říct, vtáhl jej Harry do Komnaty nejvyšší potřeby a opět se jemně přisál na jeho ústa. Než se nadál, narazil zády do měkké matrace postele, uvězněn pod Potterovým teplým tělem.
Snažil se ignorovat fakt, že se právě nacházel na posteli, kde si snad už stokrát honil nad představou nahého Harryho Pottera a teď... Teď to uvidí.
Vyschlo mu v ústech, když se Harry odtáhl a začal si pomalu rozepínat knoflíčky na své školní košili. Jako kdyby mu dával své tělo na obdiv, jako kdyby věděl, co ten pohled s Dracem dokáže. A Salazare, že to byl sakra žhavej pohled, když si Potter tu zasranou košili konečně sundal.
Harry si všiml Dracova pohledu a lehce na něho nalehl.
„Copak?" zeptal se jej se šibalským úsměvem. Draco mu pohlédl do očí, těkal pohledem po jeho tváři, která se nacházela pár milimetrů od té jeho, až to nakonec vzdal a sám jej políbil.
Bylo to, jako kdybyste před alkoholika postavili láhev toho nejlepšího alkoholu, nešlo tomu odolat. Draco, netušil, kdy přesně, a proč kurva vlastně, se pro něho stal Harry Potter neodolatelným, prostě to tak bylo.
Držel jej za tváře, tiskl ho k sobě a líbal ho tím nejzoufalejším způsobem, jakým jej v takové situaci líbat mohl. Musel využít svoji příležitost. Co kdyby si to Potter náhodou rozmyslel a utekl? Musel se nabažit do syta, dokud mohl.
„Hej, hej, hej," zamumlal Harry se smíchem, když se od něho udýchaný odtáhl. „Zpomal. Máme všechen čas světa, hm? Nemusíme nikam spěchat."
