Byla sobota, šel spolu se svými přáteli na snídani, nasadil nejchladnější výraz, jaký s nedostatkem spánku nasadit mohl. Nemohl si dovolit, aby na něm kdokoliv poznal, jak nešťastný se vlastně cítil. Jestli si Potter myslel, že se k němu bude Draco hlásit po tom, co mu včera řekl, tak se tedy pěkně mýlil. Možná, že Dracova hodnota v jeho vlastních očích poměrně klesla od dob, kdy bydlel v místnosti s vlastními hovny, to ale neznamenalo, že si nevážil sám sebe. Rozhodně neměl v úmyslu nechat někoho jako je Harry Potter, aby s ním takto zametal.
Přitakával konverzaci a zatl čelist, když jej spatřil naproti sobě. Jednu ruku měl Potter ležérně v kapse svých džínů a druhou gestikuloval ve vzduchu a dotvářel tak své vyprávění čehosi. Ačkoliv Draco tu skutečnost nesnášel a nesnášel sám sebe za to, že si to myslí - slušelo mu to.
Draco lehce zvedl hlavu, aby ukázal svou hrdost a prošel kolem něho bez jediné známky toho, že by vzal jeho existenci jakkoliv v úvahu.
Po pár krocích se zarazil, jeho přátelé šli dál a Draco se nevěřícně otočil na vzdalujícího se Harryho. On ho ani nepozdravil? Sakra, vždyť on se na něho ani nepodíval! Co si to o sobě ten parchant myslel?! Šokovaně otevřel ústa a zamračil se. Otočil se a čelil zmateným pohledům svých přátel.
Naštvaně kolem nich prošel a posadil se na kraji kolejního stolu.
Přešla ho chuť k jídlu a tak jen vidličkou opakovaně bodal do lívance před ním, místo kterého si představoval Potterův obličej. Cítil se podvedený. Cítil se zrazený. Cítil se zneužitý! Samozřejmě že nečekal, že se teď budou zdravit objímáním a budou tu vedle sebe cupitat držíc se za ruku. Ale alespoň pozdravit ho mohl, ne? Vzhledem k tomu, že mu včera ojel jeho neposkvrněnou zadnici, a hned po tom jej zkritizoval.
Jak si mohl vůbec dovolit ho kritizovat někdo jako je Harry Potter?! Jak se opvažuje nazývat ho příliš hubeným zrovna takový imbecil?!
„Co jsi říkal?" zeptala se jej Pansy vedle něho a znepokojeně mu položila ruku na rameno.
„Nic," odfrkl si Draco, bodat do lívance nepřestal, pomalu ale jistě se v něm začaly tvořit velké trhliny.
„Říkal jsi imbecil," zamumlal Blaise s plnou pusou. „Kdo je imbecil?"
„Sám jsi imbecil!" prohlásil Draco a svým posledním úderem lívanec roztrhl, podrážděně odfrkl a vydličku zahodil do talíře, až to hlasitě cinklo.
„Draco se očividně dobře vyspal," zamumlal Theo s ironickým úšklebem.
„Měl bys víc jíst, možná jsi nepříjemný, protože máš hlad," poradil mu Blaise, načež se Draco napnul a věnoval mu nejhnusnější pohled, jakého byl schopný, až donutil Blaise se zakuckat a zvednout ruce v obranném gestu.
„Draco," oslovila ho Pansy téměř mateřským tónem. „Promluvme si."
Draco si povzdechl a postavil se na znamení, že by šel rád někam do soukromí. Bez jediného slova Pansy vedl zpět na kolej. Naléhala na něho, aby začal mluvit, aby jí řekl, co se děje. Draco jí to ale říct nemohl. Tady ne.
Zavřel za nimi dveře chlapeckého pokoje a posadil se na svou postel.
Pansy si ho zvědavě prohlédla a posadila se na Theovu postel, aby seděla naproti němu.
„Tak co se stalo?" zeptala se. Pohlédl na ní a přemýšlel, jestli by jí měl říct pravdu. Říkali si spolu všechno, věděl, že by se mu ulevilo, kdyby se svěřil. Na druhou stranu přiznat své kamarádce, která je do vás zamilovaná, že vás včera ošukal člověk, kterýho oba nesnášíte, není úplně výhra.
„Pansy, já jsem to podělal," zamumlal a složil hlavu do dlaní.
Nahla se, aby na něho dosáhla a pohladila ho po světlých vlasech. „Povíš mi o tom víc?" zeptala se tichým hlasem.
Draco si promnul obličej, než na ni znovu pohlédl. „Včera jsem měl sex."
Pansy se viditelně zarazila. Na malý moment ztuhla, poté jí koutky úst vylétly vzhůru. „Přeci to nemohlo být tak hrozný, abys měl tak špatnou náladu, ne?"
