Vztek, porozumění, smutek.
To byly fáze, kterými si během dvou týdnů Harry procházel. Tyhle tři emoce se v něm neustále střídaly.
Stále byl sám na sebe naštvaný, že si to s Dracem zkazil, zároveň se ale ptal sám sebe, jak je možné, že s ním nechce mít Draco dále nic společného, když prvotní impuls, který to začal, byl právě ze strany Draca.
Harry nikdy nebyl pyšný, nebo domýšlivý, ale myšlenka na to, že po jedné noci s ním si to Draco celé rozmyslel, ho ničila. Harry by mu dal cokoliv. Udělal by cokoliv by Draco řekl, splnil by mu veškerá přání bez jediného zaváhání.
Byl v tom až po uši. Šíleně zoufalý toužil znovu se ho dotknout, smět ho políbit, pohladit ho ve vlasech. Chtěl si ho přivlastnit, uplatnit na něho svůj nárok, ale věděl, že žádný nemá. Bolelo ho z toho srdce, celé jeho tělo bylo ve spalujícím žáru touhy, která ho každým dnem pohlcovala více a více.
Pobertův plánek dal toho dne Ronovi, protože sám se nedokázal přimět nesledovat Dracovo jméno. Čím více ho totiž sledoval, tím častěji viděl, že je Draco s Anthonym a to ho rozčilovalo i zraňovalo zároveň. Občas měl prostě chuť jít za nimi, popadnout Draca a prohlásit ho za svého. Jenže nemohl.
Chtěl, aby byl Draco jeho. Chtěl ho vlastnit, pečovat o něho, chránit ho před světem. Nerozuměl sám sobě proč vlastně. Draco o nic z toho očividně nestál, ale Harry nemohl přemoci ten majetnický hlas ve své hlavě.
Povzdechl si a prohrábl si rukou své husté vlasy. Potřeboval se soustředit na učení, potřeboval být produktivní. Jenže to nešlo, jeho hlava byla plná Draca a všech výčitek, které Harry vůči sobě měl.
„Harry," oslovila ho Hermiona lítostivě. „Už to jsou dva týdny. Proč nám prostě neřekneš, co se stalo?"
„Nechce o tom mluvit, Hermi," povzdechla si Ginny sedící vedle ní na Ronově posteli a pohladila jí po ruce. „Kdyby se dělo něco vážného, Harry by nám to určitě řekl."
Ron opírající se o zeď si povzdechl a přešel ke svému kamarádovi, který ležel na zádech vyvalený na své posteli a beze slova hleděl do stropu.
Nahl se nad něho a luskl mu před očima, Harry se lekl a rychle se posadil.
„Co blázníš?!" utrhl se na svého kamaráda.
„Vítej zpátky mezi živými," pronesl Ron kousavě a posadil se vedle svého kamaráda, kterého objal kolem ramen. „Tak už nám řekni, co se děje, Harry!"
Pohlédl na Ginny vydechl veškerý vzduch ze svých plic, nechtěl o tom před ní mluvit vzhledem k tomu, za jakých okolností se tehdy rozešli.
„S někým jsem se vídal," zamumlal Harry vyhýbavě. „Teď už se nevídame, chce ode mě mít pokoj."
„Kdo je ta holka?" zeptal se Ron okamžitě, v očích mu hořely zvědavé plamínky.
„To je přeci jedno," zamumlala Ginny, která jediná z jeho přátel věděla, že se Harrymu dívky nelíbí. „Jak dlouho jste se vídali?"
Harry nespokojeně odfrkl a okamžitě zalitoval volby svých předchozích slov. „Vlastně," zamumlal, cítil, jak rudne. „Jsme se viděli jen jednou..."
„Oh," vyšlo z Hermiony, která to pochopila jako první. Odkašlala si, aby upozornila Rona, že má zavřít ústa.
„Takže...," protáhl Ron. „Vy jste...?"
Harry přikývl.
„A ona ti pak řekla, že o tebe nestojí?" zeptala se Hermiona nechápavě. „Po tom?"
„No já jsem to tak trochu pokazil," přiznal se Harry. „Řekl jsem něco, co jsem říkat neměl a když jsem se to snažil vysvětlit, už to bylo zbytečné. Nechce o mně ani slyšet."
„Takže proto jsi pořád koukal do Pobertova plánku?" došlo náhle Ronovi a šibalsky se usmál. „Ty ses nám zabouchl!"
Harry si povzdechl. „Takhle to není."
„A jak to tedy je?" zeptala se Ginny a věnovala mu její přímý pohled, před kterým měl vždy tendenci uhýbat, neb z něho byl šíleně nervózní.
„Já vlastně nevím, jak to je," zamumlal a znovu se položil do své postele. „Není v tom nic víc, jsem si jistý, že by ani být nemohlo. Nenávidí mě. Ale... Prostě se to nějak stalo a já tak nějak myslel, že by... Že by to přeci jen něco mohlo znamenat. Jenže jsem si to sám zkazil a teď se mnou nechce mít nic společného."
