Lenošili spolu pod velikým dubem a užívali si poslední teplé dny před nástupem podzimního počasí. Ležel, hlavu měl na jejím klíně a snažil se vstřebat každičký sluneční paprsek, než se bude muset vrátit do chladného sklepení. Jemně jej hladila v platinových vlasech a sledovala jeho klidně zavřená oční víčka a mírný úsměv.
„A co Weasley?" nadhodila Pansy z žertu s úšklebkem a drcla do svého nejlepšího přítele. Draco se zhnuseně ušklíbl.
„Zrzci mě neberou," řekl. „Navíc je to idiot."
Pansy se zasmála a cvrnkla Draca do čela, načež se zamračil.
„Proč mi přijde, že mi něco uniká, drahý Draco?" zeptala se zákeřně. Prudce otevřel oči, srdce mu začalo rychle bít.
Všimla si snad něčeho?
„Jak to myslíš?" zamumlal nervózně a zvedl se do sedu, aby na ni viděl.
„Od doby, co jsi mi řekl, že se ti líbí kluci se ti snažím někoho najít, ale ty všechny odmítáš, cukrouši," vysvětlila. „Neřekl jsi mi to náhodou jen proto, aby si se ke mně mohl nenápadně dostat blíž?"
„Nebuď blbá," odfrkl si a rukou si prohrábl vlasy. „Nechci, abys mi někoho hledala, jasný?"
„Chceš zůstat panic?" uchechtla se Pansy a nevěřícně zavrtěla hlavou. „Vsadím se, že je tu spousta kluků, co by dali život za to, aby tě mohli opíchat!"
Draco se pousmál a vytrhl ze země malý trs trávy, který si poté začal protáčet mezi prsty.
„To možná ano, Pans, ale mají smůlu," řekl. „Já budu ten nahoře."
„To se dalo čekat," prohlásila Pansy s úsměvem. Na malou chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho. Draco nastavil svou tvář slunci a nechal se od něho laskat. Miloval teplo. Byl odsouzen trávit většinu času ve vlhkosti a chladu sklepení, ale kdykoliv to bylo možné, vytratil se, aby mohl načerpat dobrou náladu ze slunce.
Pansy jej tiše pozorovala a přemýšlela, kdo by tak mohl být jeho typ. Nabídla mu už snad všechny chlapce, u nichž měla podezření, že mají stejnou orientaci jako Draco. Samozřejmě věděla, že její kamarád je vybíravý a namyšlený mezek, kterému není nic dobré, ale doufala, že to bude právě ona, která si připíše zásluhy za jeho štěstí.
Bolelo jí, když jí Draco řekl, že u něho nikdy nebude mít šanci. Na druhou stranu bylo lepší dostat košem kvůli tomu, že byl gay, než kvůli nějaké nafoukané kreatuře. Takhle si alespoň mohla říkat, že to není její chyba a že kdyby se Dracovi líbila děvčata, bylo by to jinak.
Přála si ho vidět se usmívat, chtěla, aby byl šťastný a spokojený. Zasloužil si to, po tom všem, co se mu stalo. Její zrak automaticky slétl k jeho paži. Košili měl ohrnutou nad lokty, čímž ukazoval své znamení zla.
Smutně se pousmála, patřilo to k němu, bylo to jeho součástí už navždy. Věděla, že mnoho lidí jej za tu značku odsoudí, ale byl uznán nevinným.
Děkovala všem bohům, že její nejlepší přítel netrčí v Azkabanu za hřích, který byl donucen spáchat. Draco jí přiznal, díky komu byl propuštěn, na svobodu a ačkoliv by to nejspíš nikdy neřekla, byla Potterovi vděčná.
„A co Potter?" řekla náhle a sledovala jeho reakci. Draco se napl a střelil po ní ostrým pohledem.
„Co s ním?" vyprskl.
„Potter není špatnej, ne?" nadhodila. „Umíš si to představit? Spát s vyvoleným?"
„Samozřejmě že ne!" vyhrkl. „Nikdy bych si nic tak odporného nepředstavoval!"
Plně ignoroval smích své kamarádky, stáhl si rukávy, popadl svou brašnu a zvedl se k odchodu.
„Kam jdeš?" volala za ním Pansy.
„Musím jít zvracet, promiň, sejdeme se na večeři!" Pravda ale byla taková, že mu z představy sexu s Potterem zle nebylo. Naopak. Tu představu zoufale miloval, každý den s ní usínal a ráno vstával. Snil o jeho polibcích a po jeho dotyku. Občas si představoval, jak se vzájemně dotýkají a hledí si do očí. Nevěděl, jak to ten malej idiot dokázal, ale toužil po něm.
