Our fake marriage

|17|

O několik hodin později

Justin

Ráno jsem měl budík na 3 ráno a teda byl jsem hodně v háji. V háji v tom smyslu, že jsem se skoro vůbec nevyspal. Francesca usnula nějak v osm z toho psychického vyčerpání, ale já šel spát až kolem 10 a vlastně jsem vůbec nemohl usnout. Furt jsem nad něčím přemýšlel, pak Francesca měla asi o půlnoci noční můru, že začala křičet a brečet takže jsem ji takovou půl hodinu uklidňoval. Myslím si, že jsem spal tvrdě asi tak hodinu, max dvě.

Pomalu jsem vstal a snažil se ať ještě Francescu nevzbudím, ale nepovedlo se mi to. Jen když jsem se od ní odtáhl tak se rychle posadila. ,,V klidu, klidně ještě spi" pohladil jsem ji po zádech a ona si promnula obličej. ,,Už poletíme?" ,,Za hodinu můžeme letět, ale samozřejmě na nás počkají takže nemusíš pospíchat, v klidu si zabal. Na letišti jsme do dvaceti minut"

Pomalu se postavila a šla jako tělo bez duše do své ložnice. Nechtěl jsem ji rušit, tak jsem šel k sobě do koupelny a tam se osprchoval a snažil se nějak probudit. Pak jsem si vzal svůj kufr, který jsem si ještě zabalil včera večer a šel do kuchyně.

Z lednice jsem si vyndal energetický nápoj, sedl si a čekal na Francescu. Ta přišla asi za dvacet minut. Byla celá ubrečená takže jsem se zvedl a pevně ji objal. Nic jsme neříkali, jen jsem ji objímal.

,,Můžeme jet?" Šeptl jsem po nějaké chvíli a ona přikývla. Nastoupili jsme do výtahu a jeli do dolního patra, kde je recepce. Francescu jsem nechal stát u výtahu a šel jsem k recepci, kde seděla recepční, která se podle mě teď probudila z krátkého šlofíčka.

,,Dobrý den pane Bieber" pohotově se postavila a snažila se upravit. ,,Dobrý den. Odjíždím pryč a nevím, jak dlouho tam budu. Takže nikoho nahoru nepouštějte" ,,Samozřejmě, hezkou cestu" usmála se a napsala si něco na papírek.

Vrátil jsem se k Francesce, sjeli jsme do garáží, nastoupili do mého auta a já se rozjel na letiště.

**********

,,Ahoj Justine, paní Bieber" přišel k nám pilot když jsme stáli u letadla. ,,Ahoj" pousmál jsem se. ,,Paní Bieber, upřímnou soustrast" řekl ji a ona se na mě překvapeně podívala a pak kývla. ,,Ehm děkuji" šeptla a rychle vystoupala schody do letadla.

,,Řekl jsem něco špatně?" ,,Spíš asi netušila, že už to víš. Ale to je jedno. Celkově je celá v háji" ,,To chápu" ,,Můžeme letět?" ,,Ano, můžeme" přikývl. ,,Tak super a díky, že jsi to stihl tak rychle zařídit" ,,Jasně, je to mimořádná situace a já chápu, že chce být Francesca co nejdřív doma" řekl a já ho poplácal po zádech a vyšel jsem schody.

,,Promiň, že jsem mu to řekl. Ale musel jsem to takhle narychlo zařídit a bylo mi blbý mu neříct žádný důvod" řekl jsem a sedl si vedle ní. ,,Mně to nevadí jen... je to divné když to řekl" povzdechla si. ,,To chápu" kývl jsem.

,,Můžeme si pustit nějaký film jestli chceš. Aspoň se trochu odreaguješ" ,,Tak jo" přikývla a tak jsem na televizi, která byla před námi, pustil nějakou komedii. No a trvalo mi to asi dvacet minut a usnul jsem.

************

Let byl dlouhý, ale většinu času jsme s Francescou stejně prospali nebo se dívali na filmy.

Rozloučili jsme se s pilotem a nastoupili do auta, které jsem si tu půjčil a rozjel jsem se směr malé město Cajamar.

Cestou jsem viděl na Francesce, jak zase je celá smutná a zlomená a když jsme se pomalu blížili k tomu městu tak začala plakat. Natáhl jsem k ní ruku a ona se mě hned chytila. Položil jsem naše ruce na páku a soustředil se na řízení.