Our fake marriage

|22|

Justin

Koukal jsem na toho pitomce, který si s překvapeným pohledem prohlížel můj byt. Nadechl se a začal Francesce říkat něco portugalsky. ,,Říkal jsem, že budeš mluvit anglicky" zavrčel jsem na něj a on protočil očima.

,,Říkám, že si Francesca polepšila. Viděl jsi někdy její byt v Brazílii?" Ušklíbl se. ,,No vidíš, jak umíš perfektně anglicky. Takže odteď předemnou ani slovo portugalsky, je ti to jasný?" Chvíli na mě naštvaně koukal a pak přikývl.

,,Žiješ si, jak bohatá namyšlená americká panička" řekl. ,,Jestli ji chceš urážet tak vypadni" řekl jsem. ,,Já chci, aby jste přestali dělat tohle divadlo! Ona se trápí! Ona... ona je moje" ,,Ona je tvoje?" Uchechtl jsem se. Je moje zmrde. Od té doby, co jsem si uvědomil, že ji mám nějakým způsobem rád tak je moje.

,,Je moje, protože..." nedopověděl to, protože si mezi nás stoupla Francesca. ,,Já nejsem nikoho" řekla a zamračila se na něj. ,,Frannie... chci s tebou mluvit o samotě prosím. Dovol mi to" ,,Ani náhodou" zakroutil jsem hlavou. ,,Ty se do toho nepleť. Prosím Francesco. Přijel jsem až sem k vám a čekal na tebe tak dlouho" ,,Jak jsi vlastně zjistil, kde bydlím?" Vydechla. ,,Dá se zjistit, kde bydlí Bieber. Je to všude napsaný" pokrčil rameny. Samozřejmě. Kvůli tomuhle je ten dům za New Yorkem dobrý. Protože tam na nás nikdy nebudou čekat paparazzi nebo neznámí lidi a fanoušci. Tam je klid a nikdo neví, kde přesně bydlíme.

,,Ty jsi přiletěl do Ameriky jen kvůli mně?" Zašeptala a viděl jsem na ní jako kdyby z toho byla úplně ráda. Bože, to ne. ,,Ano. Do Ameriky jsem se chtěl už dlouho podívat, ale jako první jsem jel za tebou" chytil ji za ruce. Chtěl jsem zasáhnout, ale Francesca mě zastavila.

,,Gabrieli... tady už se nedá nic řešit. Prostě to tak je" vydechla. ,,Vidím, že se trápíš. Vidím to. Nejsi šťastná. Se mnou šťastná budeš. Tak to ukonči. Pojeď se mnou zpátky domů" povzdechl si a ona se ho pustila. ,,Odejdi" šeptla a pak rychle odešla k sobě do ložnice a zabouchla se tam.

,,Slyšel jsi" ušklíbl jsem se. ,,Není šťastná, tohle není život, který chce. Ničíš ji" ,,Buď zticha a vypadni" zavrčel jsem a přivolal výtah. ,,Jsi kretén" řekl když nastoupil do výtahu. ,,Jo, to ty taky" usmál jsem se, naťukal kód ať jede do garáží. ,,A už se nevracej" mrkl jsem na něj když se výtah zavíral.

Pak jsem šel za Francescou. Jemně jsem zaklepal a pak pomalu otevřel. Francesca seděla na posteli a plakala. ,,Frannie" povzdechl jsem si a opřel se o zeď.

,,Ty jsi nešťastná? Ničím ti život?" Zamumlal jsem. ,,N-ne já... já ani nevím proč brečím" vzlykla a já se odrazil od zdi a sedl si k ní na postel. ,,Jsi nešťastná?" Odhrnul jsem ji vlasy z tváře. ,,Nejsem, jen... Gabriel asi v něčem pravdu má" šeptla. ,,V čem?" ,,Že se chovám jak bohatá namyšlená panička" vzlykla. ,,Ne Frannie, to není pravda" pokroutil jsem hlavou.

,,Ale ano. Já vždy měla nouzi o peníze. Celá naše rodina. Hlídala jsem si každý cent a... a teď se chovám úplně jinak. Teď si kupuju pořád něco. A bydlím v obrovském luxusu. Já se změnila" vydechla. ,,Frannie, ale vždyť to je v pořádku. Když teď máš peníze tak proč by jsi měla šetřit? A kde jinde by jsi měla bydlet? Sice to manželství hrajeme, ale musíme spolu bydlet. A prostě já ty peníze mám a tak bydlím v luxusu. Za to se nemusíš stydět. On plácá kraviny. Kdyby dostal příležitost mít takhle moc peněz tak si to taky bude užívat" řekl jsem.

,,Je to stejně idiot" protočil jsem očima. ,,Není" ,,Francesco..." ,,Není to idiot Justine" šeptla. ,,Můžeš mě prosím nechat o samotě?" Zamumlala. ,,Chtěli jsme objednat tu pizzu" řekl jsem. ,,Nemám hlad. Objednej si ji sám" ,,To jako budeš o hladu?" ,,Měla jsem jídlo na focení" ,,To už je taky nějaká doba. Proboha Francesco. Objednám to a pak tě zavolám" ,,Já prostě nechci. Můžeš už konečně jít?!" Vykřikla hystericky a já se zvedl.