„Kdy se konečně budeš věnovat jen mě". Objal jsem ho zezadu a on lehce nadskočil. „Promiň, moc jsem se ti teď nevěnoval, ale učím se spoustu nových věcí, které jsem pro mě neznámé. Co takhle se jít projít do lidského světa?" „To zní moc dobře, aspoň budeme samy". S radostí a chutí jsme vešli do lidského světa skrz portál a začali se procházet po okolí.
Několik hodin mi uteklo jako voda a my sledovali společný západ slunce. „Nevěřil bych, že spolu opravdu budeme". Amonův hlas mě vždy dokáže vykouzlit úsměv na tváři. „To ani já", chytl jsem ho kolem pasu a chystal se políbit, jenže to by nás někdo nemohl vyrušit.
„Amone?" Oba jsme se okamžitě podívali za ženským hlasem, který se objevil za našimi zády. „Dito?" Zvolal s nadšením, podíval se na mě a poté znovu na ní. Pustil mě a přešel k ní. „Děkuju Bohu, že jsi na živu!" Křikla a už se mu věsila okolo krku. Co se to děje?
„Dovolte mi, abych vás seznámil. Tohle je Azazel. Postaral se o mě v těch nejtěžších chvílích. Tohle je Dita, kamarádka z dětství z vedlejší vesnice". Poukázal na ni s menším úsměvem a znovu na ni pohlédnul. Halo? Nevidíš, že žárlím?
„Jen kamarádka? Kdysi jsme si slíbili, že až budeme starší, tak se vezmeme. Rodiče s tím také souhlasili". Dodala a lehce ho chytla za rameno. Zaťal jsem ruce v pěst. Amon ji ruku ze svého ramene sundal a přešel ke mně. „To už je dávno. Ani si to pořádně nepamatuji". „Ale já ano. Na náš slib jsem nikdy nezapomněla". Spojila ruce a znovu chtěla přistoupit blíže a mě popadla šílená žárlivost. „Hele, asi bychom si tu měli něco vyjasnit. Tehdy jste byli děti, ale teď už jste dospělý. Navíc, Amon už někoho má". Zastavila se těsně před námi a zaraženě na něj pohlédla. „A koho?" Její hlas zněl dotčeně. Přišlo mi, že dokonce i nafoukla tváře. „Zapomněl jsem dodat, že tady Azazel je můj přítel".
Její tvář se začala křivit. „Myslíš to v biblickém smyslu, že ano? Jen přítel". „Ovšem, že nemyslí". „Tebe se nikdo na nic neptal", vztekle odřekla a chtěla ho chytil za ruku, ale já byl rychlejší, otočil si ho na sebe a políbil.
Když jsem naše rty rozpojil, Amon celý zčervenal a otočil se stranou. „Tak už to víš. Nemysli si. Jen proto, že ho znáš déle neznamená, že víš, kde jsou jeho city. Jak vidíš, on patří mě". Ďábelsky jsem se usmál a chytl ho znovu okolo boku. „Pojď, slunce už zapadlo. Půjdeme domů".
Já ji dámsahat na mého drahého muže. Co si o sobě ta holka vůbec myslí?
ČTEŠ
Dark Lord
FantasiSvrhnul jsem svého předchůdce z trůnu pekla a nyní mu vládnu. Se svými démony hodláme pomoci válce, která se blíží ve světě smrtelníků. Jen co jsem vkročil do jejich světa, začalo mi to ukazovat vzpomínky, které jsem tady prožil. Cesta mě zavedla...
