Kočičí Válečníci: Tlapky osudu

Kapitola 5

"Bude v pořádku," ujistila Snow'drop
malou učednici. "To spíš na tebe bych
se měla podívat," mňoukla a podívala se
na její nohu. Berry'paw si uvědomila
jak moc jí všechna ta zranění pálí a
bolí. Snow'drop si ránu na noze
pořádně prohlédla, pak se otočila a
zmizela v doupěti. Ven vyšla s
pavučinou a makovými semínky v puse
"Ještě půjdu pro něco, aby se ti to
nezanítilo,"mňoukla a znovu zmizela v
doupěti. Přinesla ještě nějakou bylinku, kterou pak rozžvýkala a rozetřela na pavučinu.

Tu poté obvázala kolem nohy. Dala jí ještě pavučiny na rozseknutý bok a na záda. "Tady máš ještě maková semínka. Dej si je po západu slunce abys klidně spala," mňoukla Snow'drop. "Dobře, díky," poděkovala šedivá učednice a odešla do doupěte s makovými semínky v tlamě.

V doupěti byla Spark'paw, celá rozlícená z toho, že taky nebojovala. Když však přišla Berry'paw, zvedla se jí nálada. "Jaký to bylo?" Zeptala se dychtivě Spark'paw. "Přemohla jsem dva kocoury," mňoukla Berry'paw pyšně. "A dvakrát jsem málem umřela," dodala a mrskla vousky. "Koukej co mi udělali ti prachanti!" Vypískla naštvaně a hned ukazovala obvázanou nohu. "Přece jenom, jsem asi ráda že jsem nešla," mňoukla unaveně Spark'paw a vzdychla si.

●●●

"Ať se všechny kočky dost staré na to, aby si ulovily svou vlastní potravu, shromáždí pod Kamennou skálou na klanové shromáždění!" Svolala Mist'star svůj klan. Zraněné i nezraněné kočky se začaly trousit a sedat si. Berry'paw těžce dokulhala ke Spark'paw a sedla si. Zraněná noha jí stuhla a teď s ní nemohla moc hýbat.

"Dnes, jsme byli účastníci jedné z bitev proti Ledovému klanu," začala Mist'star a z davu koček se ozývalo naštvané mumlání. "Naštěstí se dnes nikdo z našich řad nemusel připojit k Hvězdému klanu. Ještě před bitvou, jsem od nich dostala sen. Sen od Hvězdného klanu..."

Dál už Berry'paw neposlouchala. Bylo jí jásné že mluví o jejím snu. Jak jen mohla! A ke všemu, proč to udělala!? "Blaze'heart je teď sice v doupěti léčitelky, ale čekáme brzké uzdravení," dokončila Mist'star svůj proslov a seskočila ze skály. Berry'paw se ihned vydala ji následovat do doupěte.

"Mist'star, chtěla bych si promluvit," mňoukla Berry'paw když se dostala vedle velitelky, na její cestě do doupěte. "Samozřejmě Berry'paw, pojď za mnou," mňoukla a pokračovala.

Když vešly do doupěte, Berry'paw se posadila a zeptala se, "Mist'star, proč jsi řekla že ten můj sen jsi dostala ty?" Zeptala se šedá kočička. "Berry'paw, nemůžu říct že ten sen byl tvůj. To přeci chápeš ne?" Mňoukla, ale nedala šanci odpovědět, "klan by zpochybňoval mé místo, mysleli by si, že se se mnou Hvězdní nemůžou spojit a tak posílají sny přes tebe. Chápeš? Měla by sis své tajemství nechat," dokončila Mist'star. "Už chápu. Jistě, nechám si to pro sebe," mňoukla Berry'paw a vyšla z doupěte.

Velitelce moc nevěřila, je za tím něco jiného, ale je to velitelka, nemá právo ji zpochybňovat. Vydala se ke hromadě s úlovky a vzala si kosa. Odnesla si ho do doupěte a uvelebila se vedle Spark'paw. Ta si čistila kožíšek. Berry'paw si sedla a začala jíst kosa. "Zítra půjdeme s Gray'mist lovit. Říkala, že kdyby ti bylo líp, tak můžeš jít s námi," mňoukla Spark'paw do trapného ticha.

"To by bylo super," odpověděla Berry'paw, ale v hloubi duše věděla že jí zítra ještě pořád bude bolet noha. Dojedla kosa, dala si maková semínka a pomalu začala usínat.

Objevila se v lese. V lese plném kořisti a tepla. Rozběhla se. Noha jí nebolela, ani jí neměla obvázanou. Cítila se tak volná a svěží. Tenhle les, ale nepoznávala. Najednou začala všechna kořist utíkat. Utíkala s vytřeštěnýma očima směrem k Berry'paw. Ta se vylekala a začala pomalu couvat. Najednou zahlédla jak se k ní valí hustá temná mlha. Slyšela šeptající hlasy.

Šepot, se změnil ve srozumitelné mňoukání, "dej si pozor Berry'paw. Dávej si pozor na mlhu, zdá se přátelská ale v nitru tě může pohltit a zneužít..." Tohle proroctví ukončil hlasitý, srdcedroucí výkřik nějaké kočky. Berry'paw slyšela, jak jí krev pulsuje v uších. Převalil se přes ní hustý temný oblak. Berry'paw nic neviděla. Byla v mlze tak husté že se málem udusila. Pořád slyšela šeptající hlasy opakující její jméno.

Berry'paw nemohla dýchat. Začala omdlévat, když v tom se probudila ve svém pelíšku. "Jsi v pořádku Berry'paw?" Zeptala se tiše Spark'paw sedící za jejími zády. Berry'paw se vylekala a rychle vyskočila na všechny čtyři. "A-ano. Jsem v pořádku," vykoktala Berry'paw třesoucím se hlasem.

Její sestra si ji ještě jednou nevěřícně prohlédla a pak se usádlila ve svém pelíšku zády k ní. "Vím že mi něco tajíš Berry'paw. Prostě to vím," mňoukla a povzdechla si. Pak pokračovala, "vždycky jsme si všechno říkaly, vždycky. Ale teď. Teď nevím co se to s tebou děje," dokončila Spark'paw a položila si hlavu na packy. Berry'paw sledovala, jak se její hrudník nadzvedává čím dál pomaleji a jak klesá čím dál hlouběji. Kéž bych ti to mohla říct. Pomyslela si Berry'paw a vyšla z doupěte.

Potřebovala se nadechnout čerstvého vzduchu. Rozhlédla se jestli někdo nehlídá východ, ale bohužel neměla štěstí. Solar'blaze, stál před východem. Berry'paw už už to chtěla otočit, když v tom ji mladý kocourek pozdravil, "Ahoj Berry'paw. Pročistit hlavu?" Zeptal se s pochopením ve tváři. Berry'paw si teď byla jistá, že jí kocourek nechá projít. Jen na něho kývla a vyšla ven.

Když vyšla z tunelu, rozhlédla se kolem sebe. Les byl ve tmě tak kouzelný, stříbrné měsíční světlo ozařovalo vrcholky stromů, i její srst. Rozběhla se jak nejrychleji jí to noha dovolila a nasávala pachy lesa. Podívala se na noční oblohu a spatřila stříbrnou kožešinu. Byla nádherná. Běžela a běžela, Hvězdní vedly její packy, neměla ponětí kam běží.

Před ní se rozprostírala menší mýtinka a uprostřed se nacházel kámen. Doběhla k němu a lehla si na něj. Přemýšlela o tom proroctví. Co to mělo znamenat? Jaká mlha? Znamená to snad že celý její tábor zaplaví tak hustá mlha, až se všichni udusí? Berry'paw vůbec neměla ponětí co by to mělo znamenat. Položila hlavu na packy a pomalu usnula.