JUNGKOOK
Otočím se a on se na mě dívá. Z jeho pohledu nedokážu nic vyčíst. Pak se v něm objeví ublíženost a zmatenost. Beze slova se otočí a nechá mě tam stát s tím nejhorším pocitem co jsem kdy měl.
Ležím na posteli a v ruce svírám žiletku. Slíbil jsem jim že toho nechám. Ale co pro ně znamená slib od takového ubožáka jako jsem já? Znovu si vybavím jeho výraz. Prsty si zatlačím na oči abych se nerozbrečel. Jsem pokřivený. Rozpolcený. Bezvýznamný. Nikdy jsem nebyl jiný. Tak proč jsem to vlastně maskoval? Dojdu k umyvadlu a skloním se nad něj. Strhnu si z krku řetízek a hodím ho do sifónu. V tom se ozve tiché zaklepání. Otevřu dveře a dívám se do tváře neznámé pohledné dívky. "Můžu dovnitř?" zeptá se a přehodí si na rameno sportovní tašku Puma. Vlasy má stažené do culíku a na sobě tepláky a růžové tílko. Řasenku má rozmazanou po obličeji a tiše vzlyká. Doufám, že se jí nic nestalo. Přikývnu a ona proklouzne vedle mě. Zavřu dveře a sednu si za ní na pohovku. Rozhlédne se po pokoji a věnuje mi smutný úsměv. "Máš to tady hezký. To Kim. Ten měl už jako malý v pokoji hrozný nepořádek." konstatuje spíš pro sebe. "Odkud znáš Taeho?" zeptám se. "Jsem jeho starší sestra Soo Yun. Asi jsi o mě neslyšel, protože jsem pracovala v Americe a na brášku jsem neměla čas ani když byl malý, za což se na mě hrozně zlobil. Přiletěla jsem před měsícem a ani jednou se neozval. Na dnešek jsme měli domluvený oběd, protože se mi podařilo se s ním spojit předevčírem v noci. Ale nepřišel. " oznámí mi a otře si palcem oči. "Aha. Chápu proč jsi smutná, ale vážně ještě něco mám." přeruším ji, ale ona mě umlčí krátkým gestem ruky. "Jeone, vím že jsi ho znal hrozně dlouho a možná ještě víc než já, a že to co ti teď povím bude hrozně bolet." tvář se jí zkřiví a obličej zrudne snahou nerozbrečet se. Nepovede se jí to. Je to upřímný, hlasitý pláč při kterém se celé její tělo otřásá vzlyky. Uchopím ji za ramena a podívám se jí do očí. "Tak co je?" neúmyslně její ramena ještě víc sevřu. "Tae se pohřešuje. Už po něm pátrá policie. Možná je mrtvý. "
