For: AyumuWeirdo
Kookie
Vypadá, že přemýšlí nad tím samým co já. Odehrává si to v hlavě kousek po kousku. "Myslím, že jsem udělal chybu, když jsem uvažoval nad Oxfordem. Patřím sem. Ale měl jsi mi to říct do očí." promluvil konečně. Už dlouho jsem ho neslyšel mluvit normálně. Posledních pět měsíců na mě jenom křičel nebo tak divně syčel. "Bál jsem se že by tě to zranilo." poznamenal jsem a posadil jsem se vedle něj na postel. "Víc než to co jsi udělal za mými zády?" to byla rána pod pás. "Neplánoval jsem to tak od začátku. Byl jsem sobecký. Chtěl jsem tě jen pro sebe a na to co chceš ty jsem se neohlížel." přiznal jsem. Očekával jsem ironický smích nebo narážku která by mě zase shodila, ale nenastalo nic co by se mi nelíbilo. Nejdřív mi řekl, že jsem zjevně nikdy nevěděl co chce a pak se ke mě naklonil a opatrně mě políbil. Překvapeně jsem ho chytil kolem pasu a spadli jsme na postel. Zasmál se mi do rtů. "Nebudu mít Oxford, ale budu mít tebe." zašeptal ochraptěle. Nikdy jsem nečekal že by se takhle chopil iniciativy. Vždycky spíš jen navrhl aby jsme se chytili za ruce nebo mi věnoval pusu na tvář. Rukama jsem mu zajel pod košili. "Máš svaly." připustil jsem. A najednou z něho byl zase náš malý, stydlivý V. "C..co to děláme? T..to přece nemůžeme." zavřískl a vymanil se z mého objetí. Zavrčel jsem něco o tom že mě štve a byl jsem zklamaný že jsme skončili tak brzo. "Pokud bych někdy něco takového zase chtěl udělat.. tak mě zastav, prosím." mluvil trhaně, protože se ještě pořád nemohl vzpamatovat co se stalo. Nechal jsem ho sedět na posteli a otevřel jsem dveře. "Pokračování dneska v 6:00." zavolal jsem ještě za ním a on se na mě nepřítomně podíval. " Už nechoď.Zítra je taky den." a spadl na postel. Nejdřív jsem se bál že nedýchá, takže jsem přiskočil k jeho posteli a zkontroloval mu puls. Potom co jsem zjistil že spí jsem mu odhrnul vlasy z obličeje a dal mu pusu na čelo. Připadal jsem si jako jeho matka, ale moc mi to nevadilo. Zkontroloval jsem čas. 3:01. Však se mu nedivím že už spí. Na mě to pomalu taky šlo. "Dobře. Přijdu zase zítra."
KONEC!! Ještě mně ale neuvrhněte v zapomnění, protože bude na konci 2. bonusová kapitola co se stalo 3 roky potom. Děkuju vám moc, že jste to se mnou nějak přetrpěli (7 kapitol a dvě bonusovky). Bylo to kratší ale vešlo se mi do toho všechno co jsem chtěla. Malý vzkaz pro výše uvedenou osobu (viz. věnování) : Doufám že sis tuhle trošililililililililililililililililililililinku úchylnou kapču užila (byla vážně MÁLO úchylná, skoro vůbec). Psala jsem ji pro tebe :33 Miluju, K.
