pro AyumuWeirdo
JUNGKOOK
Chvíli je v celém pokoji ticho. Z koupelny se ozývá kapání nedovřeného kohoutku a Soo Yun si otírá slzy. "Nemůže být mrtvý." řeknu polohlasně a ona se na mě podívá. Oči má podlité krví a tvář podivně zsinalou. "Pojď ke mně Kookie." přitáhne mě k sobě a pevně mě sevře. Já mám ale ruce mrtvě svěšené podél těla. "Už jsou to skoro dva dny co je pryč. Ty jsi ho prý viděl se Sugou naposledy ve středu ráno. Co se stalo?" vyzvídá opatrně a něžně mě hladí po vlasech. "Už si na to nepamatuju." zalžu. Pamatuju si to naprosto přesně. To jak se Tae tvářil, jak se odvrátil a jak zmizel za prosklenými dveřmi. Na to že by měl batoh si ale nevzpomínám. "To nevadí. Manažer vám zruší koncerty a nebo to budete muset odehrát bez něj. Prostě dělej jako by nikdy neexistoval."
Cožpak to člověk může udělat?
Se všema ze skupiny jsem se viděl až na večeři, ale i za nimi byla zjevně Soo Yun a navykládala jim to co mě, aby dělali že Taeho neznáme. Suga se znechuceně rýpe v jídle, ale jinak je potichu. J-hope se jídla ani nedotkl a to byly jeho oblíbené špagety. Asi si vzpomněl na večeři kdy si je Tae strkal do nosu a pak se tomu s námi všemi (ano, to bylo ještě před tím) smál. Jin a Jimin jsou celí opuchlí od pláče. Jenže není jen jedna židle prázdná. Neukázal se ani Rapmon. Taky jsem neměl chuť k jídlu, ale nemohl jsem v tom Sugu nechat. Žádný křížový výslech se ovšem nekonal. Jenom J-hope ucedí něco o tom, že by jsme mohli Taeho lokalizovat. Při těch slovech se Suga zvedne ze židle a bez rozloučení odejde. "Mám jen já takovej pocit, že se urazil." utrousí Jin a odstrčí talíř se špagetami. "Zahrajeme si prší?" navrhne J-hope. "Nebyla to náhodou Taeho nejoblíbenější hra?" zeptá se Jimin. Všechny tři páry očí se upřou na mě.
Potom co jsem do sebe v jídelně kopnul pár panáků vodky si začala deprese bezmyšlenkovitě pohrávat s mým mozkem. Nějakým nevysvětlitelným způsobem jsem se dostal až před dveře Rapmonstrova pokoje. Otevře mi ve vytahaných teplácích a tričku Slipknot v podivně bdělém stavu.(záznam času: 00:34) Nevypadá moc nadšeně že mě vidí, ale pustí mě dovnitř a ještě mi uvaří kakao. "Co tu chceš?" zeptá se když mi nedůvěřivě podával hrneček s Mickey Mousem. "Říct ti pravdu. Tu, kterou známe jen já a Tae." tím co jsem prohlásil jsem překvapil sám sebe. "Jsi opilý. Odvedu tě do pokoje a tam se z toho vyspíš. Ty by jsi mi nikdy nic takového neřekl ani kdyby jsi byl střízlivý." konstatuje. "Já ne, Tae ano." to ho umlčí. Mám dojem že se mi bude trochu motat jazyk, ale naštěstí mluvím celkem srozumitelně. Těch deset panáků tomu moc nenapomohlo. "Bojím se." řeknu po chvíli. "To my všichni. Jediné co mě udržuje při smyslu rozumně uvažovat je fakt že teoreticky může být na živu." odpoví Rapmon a sedne si vedle mě na starý červený gauč. "Jenže já nemám strach z následku, ale z příčiny."
Kook se nám "trochu" opil. 529 slov
