Taehyung
Nemůžu uvěřit tomu čemu vidím. Rapmon a ... on? Vymotávám si větvičku z vlasů a zmateně po nich těkám pohledem. Co tu spolu sakra ti dva vyvádějí? Cítím jak se mi pomalu otvírají a zavírají ústa. Otočím se a otevřu dveře. "Kime, neutíkej zase!" zakřičí Kook a třemi rychlými kroky mě dožene a chytne za zápěstí. "Už nikdy mi neříkej jménem." zasyčím na něj a vytrhnu se mu. Vím, že je zbabělé, že všechny těžké situace řeším úprkem, ale nemám potřebu se na něj dál dívat. Otočím se k němu zády a vyčítavě se podívám na Rapmona. "Ty žiješ!" křičí na mě jako by to pro mě byla nějaká velká novinka. Jako bych to snad nevěděl. Cítím jak mě zaplavuje vztek. "Zjevně sis za mě ale stihl najít dobrou náhradu. " zaprskám a vyklopýtám z pokoje. Zrazený, zničený a zmatený.
Sestra můj příchod slaví v pokoji vedle se všemi manažery i celým BTS. Nikomu tam nechybím. Ležím na posteli a přemýšlím o tom jestli to vážně není moje chyba. Jestli jsem se nechoval vůči Rapmonovi jako žárlivá manželka. Ještě víc mě děsí otázka jestli jsem vážně žárlil kvůli Rapmonovi a ne někomu jinému. Zkontroluju budík. 2:41. Z pokoje vedle (bydlí v něm Jin a J-hope) se ozývá pořádně hlasitá hudba, takže přes ten rámus skoro neslyším zaklepání. "DÁLE!" zakřičím. Dveře se s vrznutím otevřou a přede mnou stojí Jungkook. Posadím se na posteli a on za sebou tiše zavře dveře. "Co chceš?" zívnu. "V první řadě se ti omluvit... nechoval jsem se k tobě fér, můžeš chodit kam a kdy chceš. V druhé si to konečně urovnat, aby jsme zase měli malou šanci...." nedořekne to. Jen na mě dál zírá. "Poslouchám."
Kratší kapitolka... potom následuje ještě jedna bonusová a asi další dvě, které budou poslední. Vzhledem k tomu že přidávám za den 5 kapitol tak bych to mohla dnes dokončit :33 Hrozně mě iritují příběhy kde lidi přidávají 1 kapitolu za měsíc. -.- To bych dokončila story za 2.dny!! 333 slov. Vote a koment potěší. :33
