JUNGKOOK
Tae se kolem mě vesele tancoval a já jsem nezaujatě lízal čokoládovou zmrzlinu. "Kime, přestaň ze sebe dělat idiota." zavrčel jsem na něj. Chvíli si hrál na uraženýho ale pak se jeho tvář zase rozjasnila. "Půjdem na večeři do toho novýho podniku?" navrhnul. "Ty mě zveš na rande?" podivím se a on pokrčí rameny. "Pokud chceš. Můžeš to brát klidně i jako přátelské posezení. Tak co?" podívá se na mě se škodolibou radostí. Tímhle mě staví do nepříjmné situace a moc dobře si to uvědomuje. A užívá si to. "Podle okolností." snažím se to obkecat a vyhýbám se jeho pohledu. "Chci ti říct něco vážného." slovo vážný zní z jeho úst skoro jako urážka. "Copak mě chceš požádat o ruku?" zažertuju. "Neeeee." protáhne a udělá malou otočku. "Jsme jen kamarádi." odrecituju známou frázi a on se na mě maličko zamračí. "To jsme a zůstaneme na vždycky."
Rapmon si opře hlavu o mé rameno a tak ucuknu a přestanu vyprávět. "Promiň. Jen že se to už nedá poslouchat. Hrozně mi chybí." zašeptá. "On se vrátí. Tak já už pujdu spát. Hezký sny." vyhrabu se ze sedačky a Rapmon se na mě usměje. "Ať se ti zdá o něm." popřeje a přesně v tu chvíli se rozletí dveře a v nich stojí Taehyung.
:33 tak co si o tom myslíte? promiňte za tak krátkou kapču, ale kdyby to končilo jinak nebylo by to tak... asi chápete. vote a koment potěší 238 slov
