Všechno je moje chyba/Cz rap

13

Jak to může říct? Do očí se mi nahrnuli slzy

Koukala jsem na něj a nevěděla jsem co mam dělat slzy mi stékali po tváři

sofian se na mě koukal výrazem kterej jsem nemohla rozpoznat

"Zapomeň na mě že existuju„ to je ta poslední věta kterou jsem mu řekla a bez jeho odpovědi jsem odešla nemohla jsem bejt v jeho přítomnosti ani chvilku

Šla jsem do backstage kde jsem si vzala kabelku a chtěla odejít a někam prostě utéct a dělat že neexistuju

"Počkej kam běžíš!„ křičí na mě Petr nevim co mam dělat proto se nezastavim a přidám ještě do kroku

Odešla jsem z klubu a vydala se směr do neznáma nevěděla jsem kam půjdu ale domů jsem se vrátit nemohla ne teď

Sedla jsem si na nějakej kopec a koukala zrovna na západ slunce proč zase já?!

Zlato já sám nevim ale prostě seš hromádka neštěstí která si už myslela že je všechno dobrý ale nic nebylo dobrý jenom ty sis to myslela

Já už dál takhle nemůžu vždyť jsem teďka bezdomovce a hlavně v Pardubicích kde to vůbec neznám.Nemám kam jít teda mám ale tam se nikdy nevrátil a ke klukům se teď prostě vrátit nemůžu a ani nechci

Prostě si půjdu koupit chlast a budu doufat že tohle všechno byl jen zlej sen

"Dobrý den„ pozdravila jsem Vietnamce a vydala se směr vína, vzala jsem nějaký červený a šla k pokladně

"Děkuju na schle„ otevřela jsem si víno a pořádně se napila rozhodla jsem se že si půjdu sednout na lavičku

"Co teď mám ze sebou dělat sedim tady jak ta zmiňovaná hromádka neštěstí a přemýšlím nad svým skutečným životem kterej bych radši ani nežila

"Izabello seš to ty!„ řekla osoba z dálky"Jakube?co tady děláš proč nehraješ v klubu?„"co tady děláš kurva ty! Víš jak si nás všechny vylekala nikomu nic neřekneš a pak prostě zmizíš vždyť to tady ani neznáš mohla si se ztratit nebo tě mohl někdo unýst nebo hůř zabít!„ nad tim slovem "zabít" jsem se musela blbě zasmát

"Víš Jakube měla jsem v plánu se ztratit a už se někdy neukázal a s tím že by mě mohl někdo "zabít" si nelam hlavu já už se o to jednou pokusila a taky mi to málem i vyšlo takže v pohodě„ řekla jsem pobaveně ani nevim proč jsem se smála ale měla jsem v sobě už nějaký to promile

"Čemu se kurva směješ?„"tobě bobku„ na to si jenom povzdyvhnul a vzal mě do náruče

"Jakube pusť mě!„ a začala jsem se vrtet a bouchat ho do hrudi

"Můžeš toho nechat!„"až mi řekneš co se mnou chceš dělat já jsem chtěla utéct a ty mi v tom bráníš!„

"Hele v klidu prcku a teď mi řekni co se stalo„ upřímně nechci o tom mluvit a hlavně sním vůbec ho neznám ale něco uvnitř mě mi říkalo že mě pochopí proto jsem začala

"Začnu úplně od začátku ale nesmíš mě soudit„"neboj prcku každej si něco zažil já jsem taky nežil jako v pohádce„ chvíli jsem váhala ale neměla jsem už má vybranou

"Začalo to když mi bylo asi 16 let můj otec začal hodně pít až pak jednoho dne mamku zmlátil a tak to dělal skoro každej den až sáhl i na mě jednou mě málem i znásilnil ale to jsem mu utekla a volala sofimu a řekla mu všechno co se stalo a on si mě vzal k sobě pak sme se přestěhovali do Brna kde se to všechno posralo. Dozvěděla jsem se že Sofian má přítelkyni a že jí říkal že jsem jenom přítěž a že neměl na to mě nechat na ulici takže sme se přestěhovali ke klukům protože jsem na tom byla hodně špatně sebepoškozovávala jsem se 2 týdne a šlo to se mnou z kopce a do toho to všechno mě poslalo na dno až jednoho dne jsem stála na hraně mostu a chtěla to skončit ale to mi život nedovolil. Uběhli od toho asi 2 měsíce a já už si začala myslet že je to lepší ale bohužel začala jsem mít noční můry a panické ataky a toho mi dneska sofian řekl že jsem hromádka neštěstí takže tohle je můj live Story doufám že se ti líbil„

dokončila jsem svůj monolog a snažila se usmát na Kubu kterej měl na obličeji smutnej a litostnej obličej

"Promiň nevim co k tomu říct je hrozný co sis prožila je mi to líto prcku„ a pohladil mě po vlasech neříkám nic ale začala jsem bejt hrozně unavená takže jsem si položila hlavu na jeho rameno a snažila se usnout
_______________________________
Vše pro tuto kapitolu pardon za chyby ❤️‍🩹