Všechno je moje chyba/Cz rap

28

"Izi!„ křičí na mě někdo

Pomalu otevíram oči a vidím Jakuba

"Měla si noční můžu křičela si ze spaní tak jsem tě radši vzbudil„ jenom jsem kývla a vstala z gauče

Jak na tom může spát?

Koukla jsem se na hodiny a byla jedna odpoledne páni spali sme  dlouho

Natočila jsem si pití a šla se podívat za Jakubem

Když jsem tam vešla tak zase spal musela jsem se pousmát

Ale v tom mě něco napadlo

Sáhla jsem si do kapsi u kalhot a vytáhla malej klíček

Koukala jsem se na něj a nevěděla jestli je to dobrej nápad

Vzala jsem si klíče a telefon a vyšla jsem ven

Dominikův byt nebyl daleko takže jsem v pohodě mohla jít pěšky

Stojim před dveřmama a přemýšlím jestli je to opravdu vážně dobrej nápad

Klíček jsem dala do zámku a pomalu otevřela

Hnedka jsem měla bohled na jeho boty a malou chodbu

Vyzula jsem si boty a stoupila jsem do vnitř

Když jsem přišla do obýváku měla jsem pohled na naše fotky a Dominikův bordel

Začali se mi vybavovat vzpomínky co se tady  staly

Nebránila jsem se slzám a nechala jsem je stékat po tvářích

Prošla jsem všechny místnosti až zbyla koupelna

Nemám odvahu ji otevřít ale něco uvnitř mě říkala ať to udělám

Na umyvadle byly všemožný prášky

Smrdělo to tady a ve vaně byla ještě zaschlá krev

Při tomhle pohledu jsem se totálně rozbrečela a dala jsme si ruku před pusu a sjela jsem po dveřích dolů

Připomnělo mi to jak jsem byla malá a takhle jsem seděla v koupelně a sebepoškozovávala jsem se a to by nebylo ještě ani patnáct

Chtělo se mi brečet křičet všechno možný ale teď to bylo už zbytečný

Neni tady a už nikdy nebudu moje slzy jsou teď zbytečný moje prosení aby se vrátil už je taky zbytečný

Celý můj život je už zbytečnej

Sedím tady a nic nedělám ale někdo mi začne volat

"Ano?„ zeptala jsem se

" Hele Izi kde seš už jsou tady kluci máme dělat ten stream no víš prostě jakej a nechceme začít bez tebe a já to tady asi bez tebe nedám kde vůbec seš„

"Za deset minut budu tam„

Konec

Nejsem schopná skoro chodit ale nějak jsem vyšla

Jsem už blízko studia a moje nohy straně bolej pořád brečim nemůžu přestat

Už to zkrátka nedávám

"Jsem tady„ řekla jsem no skoro jsem zašeptala

Ihned ke mě přiběhl Jakub ale když mě viděl zastavil se

"Co se ti stalo?„ řekl a pomalu mě obejmul okolo ramen

"Ne to nic můžeme začít„

Když jsem přišla do obýváku byly tam všichni

Všichni vypadli hrozně

Se všema jsem se obejmula a sedli sme si na gauč

"Hele půjdeme na ig?„ zeptal se Pepa

Jakub jenom přikývl a já jsem se pořádně nadechla

"Izi řekneš to ty budeš náš takovej moderátor nikdo to tady z nás nedá„ řekl mi Tomáš jenom jsem kývla

Jakub to zapnul a já jsem zrychleně začala dýchat

Jakub se posadil vedle mě

"Takže ahojte lidi„ řekla jsem

Chtělo se mi brečet ale nemůžu hned teď

Jakub vypadal že už to dlouho nevydrží když si četl chat že kde je Dominik

Kluci radši koukali dolů nebo do blba

"No takže musíme vám říct hodně důležitou zprávu která nejspíš bude mrzet a zasáhne hodně lidí z vás ale věřte mi že mi to silně nezvládáme„ řekla jsem a musela jsem se kouknout dolů

Jakub mi dal ruku přes rameno a koukl se na mě se skleněnýma očima

"Em jak to říct„ odmlčela jsem se na chvíli

"Dominik před 4 dněma umřel„ řekl za mě Radek protože já to  nezvládla vyslovit

Dala jsem si halvu do dlaní a začala jsem po tichu brečet

Lidi v chatu posílali ubrečený smajlíky nebo jestli je to vtip a nebo že nám přejdou upřímnou soustrast

Já jsem tam seděla a koukla na zeď přede mnou

"Omluvte mě„ řekla jsem klukům a odešla jsem před studio

Sedla jsme si na zem a opřela jsem se o budovu za mnou

Napsala jsem Jakubovi že jdu domů ať mě nehledá že jsem v pořádku

Vyzula jsem si boty a běžela jsem do postele si lehnout když v tom mi zapípal telefon

Tak zvaný Sofian Medjmedj měl auto nehodu a není jistý jestli to přežije

Četla jsem si tu zprávu asi už po třetí a nemohla jsem tomu uvěřit

Celej život se mi jenom sere moji nejbližší už tady nejsou nebo mi tak ublížili že to není snad ani možný

Nezvládám to tohle mě poslalo totálně na dno

Cítila jsem se snad nejhůř co jen to jde

Necítila jsem svoje tělo slzy mi stékaly po tváři ale bylo mi jinak

Bylo mi tak nějak osaměle a prázdně

Byla jsem přesvědčená že teď už cesta na vrh není

Vzala jsme si papíry tužku a začla psát

Když už jsem to neukončila tentokrát tak to ukončím teď

Už mi líp bejt nemůže a tohle je cesta od tý bolesti

Teď už jsem tak na dně

Proto to udělám a budu na vždy s těma kterejma mi ze života odešli

S těma kterýma jsem nechtěla nikdy opustit
_______________________________________
Takže tenhle příběh už jde bohužel do konce bude asi ještě dvě kapitolu ale víc už nejspíš ne tak si tenhle příběh užijte pardon za chyby❤️‍🩹