Writing prompts [CZ ┃kpop, bl]

Paranormal Activity [Yoonmin]

✮⋆˙Ship : YOONMIN, TAEKOOK? 

✮⋆˙Postavy : Yoongi, Jimin, Tae, Jungkook

✮⋆˙Obsah/Popis : Jeden večer, když se nudí, kluky napadne, že z legrace zkusí vyvolat ducha. Na první pohled se nic nestane, ale postupem času se začnou dít divné věci. V Jiminově domě se začnou ztrácet věci. Na konci chodeb budou černé stíny, pozorující ho z dálky.

„Měla to být jen jedna nevinná hra"

✮⋆˙Ukázka :

Byl obyčejný školní den a já šel do školy. Netěšil jsem se tam, kdo by se také těšil? Dnes jsme měli psát test z bioligie, neuměl jsem ji, nechápal vzorce a pojmy. Moji nejlepší kamarádi se mi jí snažili vysvětlit, ale pokaždé to dopadlo stejně. Byl jsem prostě tupý jak poleno.

Prošel jsem pár dalších ulic a ocitl se před hlavním vchodem do školy. Nejradši bych šel za školu, prolítla mi myšlenka hlavou. Pokroutil jsem hlavou nad svojí leností a vykročil po schodech k otevřeným dveřím, které úplně lákaly žáky aby tam vešli.

Povzdechl jsem si a vydal se do šaten, ketré se nacházely v suterénu, rychlým krokem jsem sešel schody a zamířil ke svojí skříňce. Klíčem jsem odemkl zámek, zul si boty a přezul se do skoro stejných bot akorát s bílou podrážkou.

Naše ředitelka si potrpí na pořádek, boty s tmavou podrážkou prý zanechávají na podlaze šmouhy. Tohle pravidlo bylo úplně k ničemu, nikdo ho nedodržoval.

Zahloubaný ve vyprávění svého nudného života jsem automaticky vyšel z šaten a vydal se po dalších, až trestně dlouhých schodech, nahoru do mé třídy.

Jakmile jsem byl na posledním schodu trochu jsem se vydýchal a opět vykročil. Netrvalo dlouho a já stál před třídou, na chvíli jsem se zastavil, opravdu tam chci jít? zeptal jsem se sám sebe. Zadrnčení zvonku, oznamující začátek hodiny odpovědělo za mě. S neskrývanou nelibostí jsem si sedl do své lavice, a čekal až se dostaví posel z pekla.

Rukou jsem si podepřel hlavou a očima těkal po třídě, všichni byli zticha jako myšky, nikdo si nedovolil ani pípnout.

„Park Jimine!" rozlehlo se třídou. Poděšeně jsem nadskočil, zase jsem se nechal unést poudem svých myšlenek. „A-ano?" nejistě jsem se podíval na učitelku. Které, kdyby jsem byl v nějakým strašně nudným anime, by šlehaly plameny z očí a vychozel dým z nosu.

„Odpověz mi na otázku." řekla chladným hlasem, nikdo ani nedutal. Přeběhl mi mráz po zádech, jsem solidně v hlubokých končinách světa.

„M-mohla by jste ji prosím zopakvat zn-ova?" začal se mi třást hlas a já už stoprocentně věděl že tohle nedopadne dobře. „Park Jimine,..." dramaticky si povzdechla. „je mi to líto ale dnes jseš po škole."

*

Blýžil se konec vyučování, všichni už se těšili na to až budou moct jít domů a vydechnout si od školního prostředí. Já se netěšil, tak moc jsem chtěl utéct a nebýt po škole, jenže moje svědomí bylo silnější.

Zazvonil zvonek, tím ukončil poslení hodinu trápení, vzal jsem svůj test a položil ho učitelce na katedru. Z patnácti otázek jsem měl dobře asi tak jenom jednu. Sklíčeně jsem se vydal nazpátek ke svojí lavici.

Pomalu jsem kráčel po chodbě plné žáků z ostatních tříd, když v tom se mi ovynuly dvě ruce kolem krku, leknutím jsem sebou trhnul čímž jsem způsobil to že se ruce opět odtáhly. „Ahoj." vesele se na mě usmál Tae s Kookem kráčejícím vedle něj. Lepší nejlepší kamarády jsem opravdu mít nemohl. Tae byl stejně starý jako já, chodil do druháku, jen do druhé poloviny třídy. A Kookie jelikož byl mladší, chodil do prváku. Ve třídě jem moc kamarádů, kterým bych věřil, neměl.

„Ahoj." odpověděl jsem mu nazpátek i když trochu míň nadšeně než obvykle. „Děje se něco?" úsměv vystřídala jasně vypsaná starost v jeho tváři. „Jsem po škole." odpověděl jsem a nespokojeně mlaskl.

„Proč?" nechápavě se na mě podíval, věděl že jsem naprosto bezproblémový. „Co jsi udělal?"
„Já nevím..." rozhodil jsem rukama. „Dějepisářka měla dnes asi špatný den." povzdechl jsem si.
„Aha." odpověděl Tae, dál chodbou jsme pokračovali už v tichosti.

Dostavili jsme se do školní jídelny, Kookie s Taem šli na oběd a jelikož já nechodil, tak jsem se vydal za dějepisářkou. Jelikož mi k mému trestu neřekla nic víc, rozhodl jsem se ji najít a zeptat se jí co ode mě očekává.

Procházel jsem prázdnými chodbami školy, musím uzant že takto stichlé a opuštěné jsem to tu nikdy neviděl. Abych pravdu řekl, trochu m to i nahánělo hrůzu. Mířil jsem rovnou ke sborovně, doufal jsem že bych ji tu mohl najít, moje kroky se odrážely od stěn chodby a vytvářely tak jediný zvuk, který se zde nacházel. Najednou jsem si začal připadat divně, bylo to divné, připadal jsem si ztraceně jako kdybych tu byl úplně sám...

Něco bouchlo, donutilo mě to trhnout celým svým tělem a podívat se směrem odkud vyšel ten zvuk. Nic jsem však neviděl, chodba byla potemnělá, jediné světlo bylo to které na chodbu pronikalo přes některé třídy které měly otevřené dveře.

Nejistě jsem se tedy otočil a pokračoval dál v chůzi. Ucítil jsem svoje rychle bijící srdce, do teď jsem si toho nevšiml ale opravdu bilo tak silně jako kdyby mi mělo každou chvíli vyskočit z hrudě. Hluboce jsem se nadechl a opět vyděchl, co se to s tebou sakra děje Jimine? zeptal jsem se zám sebe. Avšak na tuto otázku jsem odpověď neznal.

☽†☾

➔ Yoongi : démon 

➔ Jimin : obyčejný studen SŠ, který má rád záhady a tajemno

⋆｡°✩Cover :