Writing prompts [CZ ┃kpop, bl]

save me again

✮⋆˙Ship : OC

✮⋆˙Postavy : Amy, David, Viktor, ...

✮⋆˙Obsah/Popis : ?

✮⋆˙Ukázka :

Vlak se skřípěním brzd zastavil v konečné stanici.

Teplota venku se blížila třiceti stupňů Celsia.

Vzduch se na kolejích podivně tetelil, i ve stínu velkých stromů lemujících štěrkovou cestu nebylo o nic víc chladněji.

Černovlasý chlapec nesl na zádech velký batoh, jehož obsahem byly věci, které potřeboval nutně, pak také ty, které by mu nechyběly, kdyby je neměl, a nakonec i ty, které by vůbec mít nemusel.

Z pravé strany cestovního batohu měl připnuté dva ešusy, hlasitě cinkáních o sebe. Na druhé straně měl upnutou stočenou karimatku.

S hlasitým rámusem se tak pomalu dopravoval do určeného místa. Ve vlaku si pro jistotu v mobilu na mapě zkontroloval, zda je opravdu správně.

Nadzvedl si světlou kšiltovku, aby si mohl šetřit pot z těla, který mu tam zatím začal stékat. Párkrát si ji mávl před obličejem, aby se ochladil.

Unaveně pokračoval dal, pod jeho botami mu křupal štěrk z cesty, kterou lemovaly staré mohutné kmeny kaštanů.

Konečně dorazil na místo, stal na větší vyvýšenině a pod jeho nohama se rozprostíral menší kemp. Usmál se, když uviděl proudící řeku a malé stanové městečko rozprostírající se kolem.

Byl rád, tímto způsobem se alespoň na chvíli odtrhne od reality a nebude muset řešit pracovní záležitosti.

Vykročil směrem, kde viděl jemu známé tváře. Všiml si, že stavění jejich vlastních stanů je už v plném proudu, proto by si měl raději více pospíšit.

„Ahoj Amy," pozdravil zrzku, která právě upevňovala kolík od stanu. „Ježíši Marja," podívala se na nej jako na zjevení. „Myslela jsem, že už nepřijedeš. I Viktor je tu dřív než ty," zachichotala se a bradou ukázala na tmavý stan, který stál úplně na kraji, co nejdál od všech zbývajících stanů.

Černovláska polila vlna horka a setřel si pár kapiček potu na zátylku. „Fakt jsem poslední?" obrátil se na zrzku s křivým úsměvem. „Nevěříš co? Já jsem taky čuměla, se asi nemohl dočkat," spiklenecky mrkla. „No každopádně, ještě asi nevylezl, chápeš? Myslím, že se tam už upekl, nebo mu chyběla sauna. Netuším, možná bys ho měl jít zkontrolovat. Bude tam mít víc jak čtyřicet stupňů se vsadím," jestli jste se měli spolehnout na někoho, kdo by měl o všech přehled, byla to právě ona. Věděla o všem, kde se, co šustlo, jejímu ostřížímu zraku nic neuniklo.

„No jistě, proč to neuděláš sama, slečno vševědoucí?" zašklebil se na ní a konečně shodil těžký batoh ze zad. „Ho ho, a kdo minule pořád říkal, že se ho chce dotknout? Hm? ‚jaké by asi bylo dotknout se jeho pokožky'? Teď mi tvrď, že jsi nic takového nikdy neřekl," dupla do kolíku, který se jí pořád nedařilo zarazit do země.

„Pěkný výmysl..." zamračil se. „Houbeles, stačí si trošku přilnout a už zpíváš jako ptáček," zařehtala se. ‚Je taak krásný' zašišlala opileckým hlasem a začala natahovat ruku do vzduchu jako by se snažila někoho pohladit po tváři. „Přestaň, nic takového jsem nikdy neudělal," zatvářil se ublíženě. Bál se, kolik toho může říct, když je opilý. Amy si povzdechla, nevěřícně zakroutila hlavou a podívala se na nej takovým pohledem, jakým se na něj dívala jeho matka. „Davide, copak jsi zapomněl, že to co se stane tu, navždy tu zůstane? Nevymyslel jsi to pravidlo náhodou sám? A věř mi, že nejsem nějaká drbna, která by tě tu chtěla nějak zesměšnit," v jejích očích bylo vidět zklamání, ale i důraz na to co právě řekla. „Já vím," povzdechl.

⋆｡°✩Cover :