Writing prompts [CZ ┃kpop, bl]

paws | yoonmin

✮⋆˙Ship : YOONMIN

✮⋆˙Postavy : Yoongi, Jimin, ....

✮⋆˙Obsah/Popis :   na motivy knížky Woodwalker

Možná jsme opravdu jiní...Ale hluboko uvnitř jsme všichni stejní.

✮⋆˙Ukázka :

„Haf, haf Jimine!" ozvalo se přes celou třídu.
Min Yoongi, no jistě.
Kdo jiný by to taky mohl být? Kdo jiný mě tak rád štval? Kdo jiný tak rád provokoval?

Nikdo jiný než Min.

Nesnášel jsem ho, a on mě. Takže to bylo vlastně oboustranné.

Nechápal jsem proč naší třídu zrovna namixovali tak moc. Od každého druhu zvířete tu byl alespoň jeden.
Ostatní třídy byly alespoň utvořeny z podobné třídy živočichů.

U nás bylo od kočkovitých šelem až po ubohé ptáčky a menší šelmičky.

Byli jsme převtělenci. Nebo se nám také může říkat Woodwalkeři.
Konkrétně, jsme převtělenci živočichů.

Já jsem pes. Bohužel... Nikdo si nevybírá co za zvíře bude, prostě se tak už narodí.

Narodil jsem se do úplně normální rodiny, bydleli jsme v malém domku s krásnou zahradou.

Když jsem měl nastoupit do normální školy, poprvé jsem začal cítit, že jsem jiný.
Začal jsem slyšet zvuky přes zdi, cítil jsem na několik metrů daleko.

Nejdřív jsem se velmi bál to komukoliv říct, bál jsem se, že jsem nemocný. Že mi oznámí, že brzo umřu...

Jednoho dne jsem se to odvážil říct mému staršímu bráškovi.
Přišel jsem do jeho pokoje, zrovna když si četl na posteli.
Určitě jsem měl na obličeji téměř pohřební výraz.
Jakmile mě zpozoroval začal se mi věnovat.

Hned jak jsem mu všechno vysvětlil a řekl.
Vyřítil se z pokoje jako střela a začal křičet.
Nemohl jsem ho nijak zastavit, byl moc rychlý.

„Mami! Tati! Jiminie už je chlap! Už dospěěl!" přivalil se do obývacího pokoje kde seděla mamka a táta na gauči.

„Opravdu? Je to tak?" zeptala se mě mamka.
Všechno jsem jí řekl. A ona mi na oplátku všechno vysvětlila.

Myslel jsem, že mi z tolika informací praskne hlava. Byl jsem smysly bez sebe, když mi oznámila, že všichni z mojí rodiny se umějí převtělovat.

Konečně jsem věděl, proč mamka věděla všechno dřív než jsem se z toho stačil vymluvit.

K mému zklamání, jsem se dozvěděl, že svojí přeměnu ještě neumím ovládat a budu se toho ještě muset hodně učit.
Proto jsem se dostal na tuto školu ještě dřív než jsem stačil poznat tu lidskou.

Můj bratr tolik štěstí neměl, woodwalkerské schopnosti se u něj projevily později než u mě.
Protože, ne každý může mít tuto vlastnost i když ji má v rodině obsaženou, nemusí ji vůbec zdědit.

Proto si moji rodiče nebyli jistí, zda ho mají přihlásit do školy pro Woodwalkery nebo ho nechat chodit do lidské školy, i kdyby tím ryskovali to, že se jeho dospění uskuteční právě ve škole.

Dospění spočívá v tom, že se z ničeho nic začneme sami od sebe přeměňovat a nebudeme moci těmto výkyvům nijak zabránit.

A určitě by nebyl hezký pohled na někoho, komu uprostřed výuky narostly psí uši a ocas.

Rodiče se i přes tohle ryziko rozhodli, že ho do normální školy přihlásí.
Naštěstí se jeho přeměna uskutečnila doma a on jim to okamžitě přiběhl říct.

Ve všech směrech byl vlastně sdílnější jak já.

Trhnutím hlavou jsem se otočil dozadu.
Hned na to jsem spatřil děsivě se šklebícího Mina.

Na první pohled bylo poznat, že je převtělenec kočky.
V jeho očích vždy byla podivná zlomyslná jiskra.

Měl úzké oči, téměř kočičí a tmavé vlasy, místy až hodně tmavě hnědé.
Přírodní barva jeho očí byla žlutá, ale většinou nosil hnědé kontaktní čočky.

Jazyk měl ostrý jako břitva, když mu něco bylo takzvaně proti srsti, tak to vždy dal hlasitě najevo.

Jako kočka byl stejný, nejradši by mi vyškrábal oči z důlků.
Naštěstí... si to nemohl dovolit.

Možná, že jsem se ho trochu bál, ale nikdy jsem to nedal najevo. Nechtěl jsem aby si myslel, že je něco víc.

„Co vejráš!?" zaprskal na mě a já svoji hlavu zase otočil k tabuli.

V tom zazvonilo na další hodinu. Na hodinu lidské nauky, neboli nauky o lidských zvycích a tak dále.

Do třídy vešel velice charismatický učitel.
Byl vždycky přesný jako hodinky.
Je to totiž rys.

Na nose měl staré kulaté brýle, i když byl poměrně mladý, nosil spíše staromódní oblečení.
Záviděl jsem mu jeho přírodně světlé vlasy.
Vždycky jsem takové chtěl mít.

Stoupl si na stupínek a pokynul nám abychom se posadili.
Stál přímo přede mnou, jelikož jsem seděl úplně v první lavici, měl jsem z něj opravdu respekt.

V tu chvíli jsem si pomyslil, jak dobře je, že ho nemusíme mít za učitele bojového výcviku.

_____

Hodina skončila a blížila se přestávka na oběd.
Dovolil bych si i říct, že jsem měl hlad jako vlk.

Jelikož hodně tříd mělo tuto pauzu ve stejný čas, vždy byla v jídelně obrovská fronta. Fronta, která doháněla všechny k šílenství.

Ve třídě jsem si nechal všechny věci a vydal se vstříc obědu.
Postavil jsem se do fronty, několik metrů přede mnou jsem uviděl Yoongiho.
Nebyl tam sám.

Byla tam chudinka Yuna, prevtělenkyně ptáčka. Každý věděl, že se Minovi líbí. Jenže ona ho pořád odmítala.

A on se nehodlal jen tak vzdát. To by bylo pod jeho úroveň.
Radši jsem odvrátil hlavu k nástěnce s výběrem jídel.

„A-uu!" znenadání někdo vyjekl. Trhnutím hlavou jsem se zadíval do fronty přede mnou a uviděl jsem Yunu jak si rukou mne pozadí.

Yoongi se výtězoslavně šklebil a mnul si ruce.

Netušil jsem co se mohlo stát, ale předpokládal jsem, že je to další jeho pokus o získání její pozornosti.

⋆｡°✩Cover : ?