Writing prompts [CZ ┃kpop, bl]

❄️ like a snow️ / yoonmin ❄️

✮⋆˙Ship : YOONMIN 

✮⋆˙Postavy : Pan Min, Paní Min, Yoongi, Jimin, ...

✮⋆˙Obsah : Celý koncept tohoto příběhu je život v komunismu, Yoongi chce utéct přes hranice, jenže ty jsou střeženy. 

Nějakým způsobem se mu to podaří (např.: podlézt porušený plot), jenomže nějaký strážník ho uvidí a vystřelí po něm. O Yoongiho kulka zasáhne do ramene, a začne silně krvácet, ale i přes to pokračuje v útěku. Dopotácí se do vesničky za hranicemi, kde padne na práh dveří Jiminovy rodiny, která ho ošetří. 

Postupem času se Yoongi do Jimina zamiluje, jenomže to v té době bylo ještě trestné, proto to musí skrývat.

Později se Yoongi kvůli svému útěku dostane před soud a hrozí mu trest smrti. Yoongiho rodina však uplatí některého ze soudruhů, nemalou částkou na tehdejší dobu, proto Yoongiho pustí. Celý případ proto bude vymazán, a nikdo nebude vědět, že se vůbec něco stalo. 

Příběh, končí šťastným opětovným shledáním Yoogiho s Jiminem, kteří dále žijí svůj společný život. 

 ✮⋆˙Ukázka : 

Celou krajinu přikryla bílá pokrývka sněhu. Nikdo nevycházel z domu, všude byly závěje, do které když jste šlápli probořili jste se až po kolena.
Školy byly zavřené z nedostatku uhlí na topení.
Všechna zvířata byla ukrytá ve svých pelíšcích a brlozích.
Bezchybnou bílou krajinu však narušovaly hluboké šlápěje táhnoucí se po velké louce uprostřed lesa, za kterými se táhla jasně rudá stopa.

Do studeného sněhu dopadaly kapičky krve.
Nebylo to však žádné zbloudilé a vysílené zvíře, které postřelil myslivec. Byl to člověk.
Jeho pokožka byla skoro stejně světlá jako sníh. Naopak vlasy měl tmavá jako havraní křídla.
Celý se chvěl zimou. Jeho kalhoty byly úplně promáčené z hlubokého sněhu.
Potrhaná košile kterou měl na sobě byla z větší části prosáklá jeho krví.

Chlapec si křečovitě svíral rameno, flek z pod jeho dlaně se pořád zvětšoval. Neměl už sílu, neměl sílu pokračovat ale musel.
Musel pryč, věděl že ho budou hledat.

V ráně měl pořád ještě zaseklou kulku, proto to bolelo mnohem více. Ostrá bolest se mu zařezávala do celé paže, měl pocit že mu za chvíli upadne.

Ale jestli mu někdo ránu nevyčistí a neošetří, zemře.
Vykrvácí...

-----------------------❄️----------------------

Pan Min si pročítal noviny, jeho žena zatím umývala nádobí v kuchyni.

Do toho hrála šumivá hudba z rádia, vlastně ani jeden z nich ji poslouchat nechtěl, rádio si pořídili jen aby mohli poslouchat zprávy.
Min seděl v hnědém křesle před ním byl dřevěný konferenční stolek na kterým měl natažené nohy v papučích.

Naproti stolku se nacházelo další křeslo za ním byla dlouhá skříňka z hnědého dřeva, která se táhla podél zdi potažené béžovou tapetou, po jejíchž okrajích byl jemný vzor květin.

Obývák byl propojený s kuchyní, proto bylo jasně slyšet bouchání nádobí. Nikdo nemluvil, oba manžele sžíral pocit vinny.
Jejich jediný syn zmizel před třemi dny, sice už byl plnoletý, ale stále bydlel s nimi.
Neměl ani žádné děvče za kterým by chodil.
Nikdy se ani nesnažil na nějaké zapůsobit, ani neříkal že se mu nějaké líbí.

Paní Min si povzdechla a položila poslední talíř na odkapávač vedle dřezu.
„Seongu, myslíš že ho najdou?" popošla paní ke svému manželovi a opřela se lokty o vršek křesla. Začla se manželovi prsty prohrabovat v černých vlasech.
„Já teď nedělám vlastní úsudky, ještě bych to zakřikl..." odložil noviny a zaklonil hlavu aby na svou manželku viděl.

Zmizení svého syna už nahlásili na policii, doufali že ho najdou, nemohl přece být daleko.
A tak byli nuceni čekat v nejistotě a jen doufat.

„Bojím se, vždyť se o sebe neumí ani postarat. Ještě teď, všechno je zapadané sněhem, vždyť musí být úplně promrzlý." vyjádřila nahlas své pocity.
Bylo naprosto přirozené že se bála o svého syna, opravdu ho pořád viděla jako malého roztomilého chlapečka, který ji sahá sotva pod bradu.

Svůj pohled přesměrovala na okno. Sledovala bílé sněhové vločky poletující venku, jak se s jakousi podivnou elegancí snášejí k zemi a na střechy domů.
Jak vytvářejí další a další vrstvy sněhu.
„Myslím, že je schopnější než si myslíš JEJÍ JMÉNO , pamatuješ jak jsem s ním chodil na ryby?" optal se Seong, hledíc zespodu na svou manželku, která měla pohled upřený z okna.

Sledoval jak se její oči začínají plnit slzami. Tohle nechtěl...
„Hmm... pamatuju." zkousla si spodní ret aby zadržela své slzy.

„Jednou, na podzim, nešlo mi nastartovat auto. Nikdy jsem ti to neřekl," hořce se usmál. „Další den mělo mrznout, museli jsme tam zůstat..." MANZELKY JMÉNO odvrátila pohled od okna a zahleděla se svému manželovi do očí.
Ten dál klidně pokračoval v mluvení.
„Naučil jsem ho základní potřeby pro to aby dokázal přežít..."
„Proč jsi mi to nikdy neřekl?" MJ se rádoby zamračila, na její tváři byl však drobný úsměv.

Všechno utichlo, spoustu lidí se dávno odebralo do svých postelí a dávno spokojeně spalo.
Až na MJ , stála u okna, které bylo v ložnici.
Stála u okna a hleděla na noční oblohu. Hvězdy zářily jako tisíce zlatých korálků, které se rozsypaly na zem.

Někde tam, někde tam, pod tmavou noční oblohou je její syn.
Prochladlý, unavený a hladový.

Život byl v mnoha ohledech těžký, ale učil. Dával tvrdé lekce aby se člověk poučil ze svých vlastních chyb. Žádné zlo nezůstalo potrestáno.

Po její tváři sjela první slza. Věděla, že musí být silná, že nesmí ukázat svoje slabiny.
Ale tato skutečnost opravdu bolela. Bolela tak moc, drtila ji srdce na kousky.
Z úst ji unikl tichý vzlyk.

„MJ? Ty nespíš." Seong se převalil v posteli na druhý bok obličejem ke své ženě.
Hleděl na její chvějící se záda, které osvětlovalo měsíční světlo z okna.
Odpovědi mu byl další vzlyk.

„Moje srdce se láme z pohledu na tebe jak pláčeš. Myslíš, že se o něj nebojím, že to se mnou nic nedělá?" Seong se posadil na posteli, sundal ze sebe přikrývku a rozešel se k oknu.

„Dělá, a sakra hodně věcí to se mnou dělá. Napadají mě myšlenky, myšlenky co by mě za normálních okolností nikdy nenapadly.
Tyhle myšlenky mi nedají spát, pronásledují mě ve dne i v noci..." odmlčel se a obejmul svou ženu kolem pasu.

Ta svoje ruce přemístila na jeho ramena, kterých se pevně chytla a naplno se rozvzlykala do jeho náruče.

✮⋆˙Cover : ?